Gliwická radiostanice

„Pozor! Tady Gliwice, rozhlasová stanice je v polských rukou.“

Toto krátké hlášení bylo vše, co se podařilo tehdy 31. srpna roku 1939 odvysílat diverzantům ze speciální jednotky SS z gliwické radiostanice. Navíc toto sdělení slyšeli jen místní posluchači. Vcelku nepodařená operace byla i tak záminkou k rozpoutání nejhrůznějšího konfliktu v dějinách lidstva.

První rozhlasová stanice v tehdy německých Gliwicích byla založená roku 1925, aby byl rozšířen dosah vratislavské rozhlasové stanice do východních území Německa. Účelem také bylo pokrýt západní polské území pro propagandistické účely. Gliwice ležely u hranic s tehdejší polskou republikou, v jejíž pohraničních oblastech žilo mnoho německy mluvících obyvatel. Tato rozhlasová stanice, která dnes již neexistuje, měla své vlastní mikrofonové studio, koncertní sál a své vlastní uváděče – část denního programu vysílání zaplnila vlastní produkce a o zbytek se postaraly programy z Vratislavy. Vedle budovy stály dvě ocelové 75 metrů vysoké vysílací věže, mezi kterými byla zavěšená anténa. Pro zesílení dosahu vysílaní byla v roce 1935 postavena o kousek dál další radiová stanice s komplexem budov do tvaru U s tzv. retranslační věží. Celá tato věž je z modřínového dřeva, což umožnovalo zavěšení vertikální antény vně věže – dřevěná konstrukce tak nebránila šíření radiových vln.

Dřevěná Eiffelovka Slezska

Dřevěná věž z modřínového dřeva se základnou 20 x 20 metrů dosahuje výšky 111 metrů, což z ní činí nejvyšší dřevěnou stavbu v Evropě a je uváděná jako nejvyšší dřevěná vysílací věž na světě. V době svého vzniku ale nebyla nejvyšší. Tehdy v Německu stálo více než 15 dřevěných věží přesahujících výšku 100 metrů a nejvyšší ze všech (Sendeturm Mühlacker) měřila 190 metrů, věž ve zmiňované Vratislavi měla 140 metrů. Celou konstrukci drží pohromadě 16 100 mosazných šroubů. Díky moderním metodám konzervace se životnost věže odhaduje minimálně na dalších 15 – 20 let. Dodnes věž slouží k přenosu signálu. Na věži je instalováno okolo 50 různých antén (internet ap.), díky kterým jsou získávány finanční prostředky na údržbu věže.

Přepadení nesprávné vysílačky nezabránilo 2. světové válce

Přes dva týdny čekal příslušník Waffen SS Alfred Naujocks se svou skupinou diverzantů v hotelu Haus Oberschlein. Odpoledne 31. srpna 1939 zvedl Naujocks telefon a v něm zaznělo heslo: „Babička zemřela“. Skupina oblečená v polských uniformách dorazila k radiostanici pár minut před osmou večer. Areál byl na rozkaz samotného Heinricha Himmlera slabě hlídán a útočníci byli ochrankou vpuštěni dovnitř. Přes zadní vchod vpadli do budovy vysílačky a začali ohrožovat posádku tří techniků z noční směny. Útočníci se představili jako polští bojovníci. Dva z techniků následně uvěznili ve sklepě. Po chvíli Naujocks zjistil pochybení v jejich připravovaném plánu – tato budova vysílačky neměla potřebné zařízení a mikrofony pro vstup do živého vysílání. Nakonec byl obsluhou vydán a připojen tzv. bouřkový mikrofon, který sloužil jen pro upozornění posluchačů před blížící se bouři a případnému ukončení vysílání.

Přednášející začal číst v polském jazyce několikaminutový vzkaz, ze kterého se k místním posluchačům dostalo jen 9 slov: „Pozor! Tady Gliwice, rozhlasová stanice je v polských rukou.“ Poté se rádio odmlčelo. Je možné, že nějakým způsobem vysílání sabotoval jeden pozůstalý technik v místnosti. V rámci této akce Gestapo popravilo Franze Honioka převlečeného do polské uniformy pravděpodobně před radiostanicí. Po pořízení fotografií jeho těla měla celá akce dokazovat polskou agresi. Franz Honiok je tak brán jako první oběť 2. sv. války. Po přečtení vzkazu Alfred Naujocks se svou skupinou uprchli a o fiasku celé akce se dozvěděli hned po návratu zpět na hotel. Nikdo v Berlíně z vysílání neslyšel ani slovo. Nicméně okolo 22:30 hlavní rozhlasová stanice třetí říše oznámila onu „polskou provokaci“. Na druhý den 1. září 1939 byl zahájen útok na Polsko, čímž se rozpoutala 2. světová válka.

Návštěva muzea

Po válce sloužila radiostanice ještě několik let Polákům k přenosu programů Radia Katowice. V letech 1950 až 1956 fungovala jako „rušička“, která bránila příjmu signálu rozhlasové organizace Svobodná Evropa. Dnes je celý areál s věží brán jako památník připomínající místo rozpoutání 2. světové války. V hlavní budově se dochovalo veškeré původní zařízení pro vysílání, jako například osmi kilowattový rádiový vysílač Lorenz. Prozatím je přístupna jen tato budova, v budoucnu je v plánu rozšířit muzeum i o další dvě zbývající budovy.

Uvnitř se můžete podívat na cca 20 minutový film i v angličtině, který vám blíže představí onen osudný den útoku na vysílačku. Celá prohlídka budovy i s filmem a okolí věže zabere přibližně hodinu. Muzeum má vynikající dostupnost autem, jelikož se nachází asi 5 minut od sjezdu z dálnice A4. Informace o otevíracích hodinách a akcích zde na stránkách muzea.