Cyklovýlet na hrady Čachtice a Beckov se zastavením v Haluzické tiesňavě

Kolem Nového Mesta nad Váhom se nacházejí tři zajímavá místa, které lze spojit v jeden cyklovýlet. A pokud neholdujete kolu, tak lze tyto místa jednoduše zvládnout i autem. Jedná se o dva hrady a to o Čachtice a Beckov a netypickou soutěsku v obci Haluzice.

Start jsem naplánoval z Moravské Lieskové. Je to nejbližší obec od hranice s Českem a lze tam vcelku dobře zaparkovat. V centru obce je jedno menší parkoviště (není ani vyznačeno v mapě) a pak druhé naproti kostelu je dost prostorné. Okruh má na délku přibližně 62 kilometrů a do kopce to bylo cca 550 metrů.

Přes kopce k Čachticím

Z Moravské Lieskové je to na Čachtice 21 kilometrů variantou po zelené směřující z Hrušové přes kopečky do Višňové. Tato zelená vede celou dobu po lesní cestě a na kole je dobře sjízdná. Ale! Nevím, zda po deštích to tam vypadá vždy stejně, nebo to zrovna v tom období rozjezdila lesní technika, každopádně v takovém blátě jsem snad ještě v životě nejel. Naštěstí to byl jen kousek.

Hned poté, co člověk vyjede ze spáru lesa a ocitne se v obci Višňové, upoutá celou jeho pozornost poloobnažený hradní kopec. Z Višňové vede k hradu zelená a žlutá pěší značka, po kterých je výjezd na kole zakázán. Nejideálnější je proto objet po silnici celý kopec až do samotné obce Čachtice a z menšího náměstí vyrazit po asfaltce k hradu. Během šlapání do kopce si člověk uvědomí, jak vysoko nad okolní krajinou hrad Čachtice postavili. Do hradu se vstupuje přes dvě brány. Za tou druhou se nachází kasa a nádvoří se suvenýry. Hrad si procházíte sami.

Hrad Čachtice nejvíce proslavila tzv. krvavá hraběnka Alžběta Báthoryová, která Čachtice zdědila po smrti svého manžela Františka Nádašdyho v roce 1604. I on nebyl za života žádný mírumilovný manžel. Byl královským vojenským rádcem a aktivně se zapojoval do bojů proti Turkům trvající patnáct let. Byl statečný a zároveň nemilosrdný, nechával totiž hromadně popravovat turecké zajatce. Jeho oddíl pak vyrážel do boje s tureckými uťatými hlavami. Báthoryovce většinou charakterizovaly vlastnosti jako pýcha, tyranství nebo sexuální zvrácenost. Alžběta měla navíc rodiče pocházející ze stejné rodiny. Všechny tyto faktory se nejspíš podepsaly na pozdější konání této Čachtické paní. Mučení a vraždění nevinných dívek se mělo odehrávat v letech 1585 až 1610 za přispění čtyř jejích sluhů.

Veškerému utrpení měl učinit konec palatin Juraj Thurzo v roce 1610, který Alžbětu přistihl během mučení mladých dívek. Alžběta byla uvězněna na Čachtickém hradě, ale soudu, který se uskutečnil v roce 1611 v Bytčanském hradu se nikdy nezúčastnila. Během soudního procesu byli odsouzeni k trestu smrti její čtyři pomocníci. Alžběta zemřela v samovazbě na Čachticích v roce 1614. Někteří historikové tvrdí, že se jednalo o vykonstruovaný proces. Mělo se jednat o snahu uherských šlechticů zbavit se Alžbety Báthoryové a zmocnit se jejích pozemků.

Odbočka k impozantnímu Beckovu

Výlet na Beckov je sice zajížďkou v rámci okruhu, protože přes řeku Váh je most pouze za Novým Mestem nad Váhom, ale stojí určitě za navštívení. Beckov je impozantní zachovalý hrad vybudovaný na 60 metrů vysokém skalním bradle. Ze strategicky výhodného místa bylo možné kontrolovat brod přes řeku, který se navíc nacházel na hranici mezi Trenčínskou a Nitranskou župou. Kamenný hrad zde stojí od 13. století a v těch následujících staletích se postupně rozšiřoval. Požár v roce 1727 značně Beckov poničil a od té doby se uváděl jako opuštěný.

Kolo lze zanechat pohodlně u kasy a hrad si opět procházíte sami. Hned ze startu se prochází přes masivní vstupní bránu, za kterou se nachází velmi hezké nádvoří. Do další úrovně hradu se stoupá po schodech ze strany, kde se vstupuje do rozlehlého hradního paláce s kaplí. Z palácových oken se otevírají výhledy směrem na vrcholy Bílých Karpat.

Haluzický prales

Po návratu z Beckova zpět na most přes řeku Váh jsem se napojil na červenou cyklostezku č. 020 vedoucí podél Váhu směrem na Trenčín. Tato cyklostezka přechází poté přes most do Trenčianských Bohuslavic a následně až do Haluzic. Nenápadná vesnice skrývá mezi domy velmi netypickou soutěsku.

Tato 1 kilometr dlouhá, 50 metrů hluboká a 200 metrů široká soutěska vznikla erozivní činnosti Haluzického potoka, který se nejdřív zařezával do málo odolného dolomitu a poté do ještě méně odolnější hlinité břidlice. Na prohlubovaní potoka měl vliv mimo přívalových dešťů i člověk, který v dávné minulosti odlesnil zdejší krajinu. Podle zápisu ještě v roce 1780 vedla přes rokli lávka a poblíž stály dvě řady domů. Zamezit prohlubování a rozšiřování rokle se rozhodli v roce 1926, kdy vystavěli řadu zděných přehrážek a zalesnili svahy. Sesuvy totiž ohrožovaly nejen domy ve vesnici, ale také zříceninu opevněného kostela, který nyní stojí přímo nad soutěskou. Část jeho východního opevnění se sesunulo na dno rokle.

A jedna rada na závěr pro cyklisty. Pokud se vydáte tyto tři místa prozkoumat na kole, tak určitě vyražte ráno, zvláště, pokud tyto místa vůbec neznáte. Nečekají na vás žádné nástrahy, ale je prostě co obdivovat a čas uteče ani nevíte jak. 🙂