Podle hory Slezy nebo stejnojmenné řeky byl nejspíš odvozen i název Slezsko. Jazykovědci odvozují název Śląsk od slova ślęg (nebo šlagwa), což znamená déšť nebo vlhkost – řeka Sleza protéká rozsáhlými močály. Slovanské kmeny, obývající podhůří Slezy se stejnojmennou protékající řekou, se pak pojmenovaly jako Slezané. Němci mají zase svou hypotézu – celý název pochází od germánského kmene jménem Siling, tedy že názvy Silesia a Siling jsou si etymologicky podobná. Tomu odporují polští jazykovědci, kteří poukazují na to, že v nejstarších dokumentech ze 12. a 13. století jsou názvy zapsány ve tvaru Slesia, Slezia nebo Zlesensis. Staroslovanský původ podporuje i čeština, jelikož název začíná na Sle nikoliv Sil. Jak a od koho se název převzal se už asi nedozvíme. Nacisté v tom měli jasno a během jejich nadvlády Slezu přejmenovali na Siling.
Sleza stojí osamoceně. Na vrchol lze vystoupat z mnoha stran. Pěkný výstup se nabízí ze Sobótky.
Sleza byla od neolitu až do 7. století př. n. l. posvátným místem pohanských kmenů. Bylo zde uctíváno především sluneční božstvo ( tzv. sluneční kult), stromy, prameny, nebeská tělesa a atmosférické jevy jako jsou deště či vítr. Celý vrchol byl obehnán náspem a na mnoha místech se nacházely kruhy z kamenů, které měly chránit posvátná místa. Z těchto dob pochází ikonické kamenné sochy. Nejznámější je kamenný medvěd, nazývaný také jako slezský medvěd, nacházející se na vrcholu Slezy. Dále se dochovala postava s rybou, ještě jeden medvěd, houba a mnich. Medvědi mají vytesané diagonální kříže, což může souviset s pohanským slunečním kultem.
Pohanské rituály se na vrcholu prováděly až do 10. nebo 11. století, než na Slezsko dorazilo křesťanství. Stoupenci starých přesvědčení se vzbouřili a hlavní baštou povstání se stala Sleza. Povstání bylo potlačeno a na začátku 12. století byl na vrcholu založen augustiniánský klášter. Mniši se nicméně za krátkou dobu přestěhovali do Vratislavi, vrchol ale patřil pod jejich vlastnictví až do roku 1810. Také zde stával hrad, který nechal postavit kníže Bolek II. někdy během let 1343 až 1353. V roce 1471 se hradu zmocnili loupeživí rytíři, proti kterým téhož roku vytáhla vojska z Vratislavi a Svídnice. Obléhání hrad těžce poškodilo a ten již nebyl nikdy obnoven.
Na místě ruin hradu nechali augustiniáni postavit ve druhé polovině 16. století dřevěnou kapli a nynější zděný kostel Panny Marie zde stojí od roku 1852. Další dění na vrcholu ovlivnil rozvoj turistiky. Výstupy na vrchol se začaly uskutečňovat již v 18. století. První malá dřevěná chata zvaná Mooshütte (mechová chaloupka) zde byla postavená v roce 1837. Tuto dřevěnou chatu nahradila v roce 1908 zděná, která vydržela na vrcholu do 60. let minulého století. Nynější chata Romana Zmorského vítá turisty od roku 1967. Hned vedle chaty stojí od roku 1958 televizní vysílač se 136 metrů vysokou věži.
Jižně za kapli, na skalní vyvýšenině, se nachází železobetonová rozhledna, jejíž konstrukce je poněkud nešťastně řešená. Nahoru se leze po úzkém žebříku a při větším počtu turistů trvá věčnost slézt dolů. Doporučuji spíše navštívit rozhlednu ve věži kostela Panny Marie. Z vrcholu je i mnohem lepší výhled do okolí.
Masív Slezy je protkán turistickými stezkami a proto je možné vystoupat na vrchol ze všech stran. Turisté nejčastěji zahajují výstup z města Sobótka nebo ze sedla Tąpadła. Ze Sobótky vede na vrchol červená (4,5 km) nebo modrá (5 km) vedoucí kolem rozhledny Bismarcka. Z sedla Tąpadła je hezký výstup po modré značce – stezka prochází přes skalnaté pasáže Slezy. Z tohoto sedla je možné po cestě vyjet na kole až na vrchol k chatě.
