Během hledání po původu názvu Bärenschützklamm jsem narazil na to, že se tudy medvědi nesoukali přes skalní prahy s vodopády a že je celý název pravděpodobně nějak odvozen z praslovanského slova pršica (průchod vody). A jak se zde ocitli Slované? Během stěhování národů, které donutilo velké kmeny migrovat z východní Evropy kvůli vpádu Hunů a později i Avarů, se Slované někdy během 6. století usadili kolem řeky Mur. Tito alpští Slované zde dokonce založili nezávislý stát Karantánii.
Staří Slované se tudy také nejspíš nesoukali, protože soutěska je úzce sevřená až 300 metrů vysokými skalními stěnami. První záznam o zdolání celé rokle pochází z roku 1896 alpským klubem z Grazu. V roce 1902 nechal klub naistalovat první dřevěné žebříky a mosty a tím se soutěska otevřela i turistům. V následujících dekádách byla stezka přes soutěsku mnohokrát zničená přírodními vlivy, zejména sesuvy. Poslední sesuv 8. července 2020 zabil tři lidi a dalších devět bylo zraněno. Soutěska byla uzavřená do září roku 2024. Během uzavírky bylo vyměněno 114 ze 164 mostů a žebříků a na skalní stěny byly instalováné ochranné sítě.
euMedvědí soutěska se nachází přibližně 11 kilometrů jihovýchodně od města Bruck an der Mur. Výchozím bodem je vesnička Mixnitz, vedle které se nachází i dálniční sjezd, takže je snadno dostupná jak ze směru od Bruck an der Mur, tak i z Grazu. Nejbližší parkoviště před vstupem do údolí je pod závorou a platí se zde 9 eur za den (2025). O něco méně stojí parkoviště přímo v Mixnitzu vedle podjezdu železnice nebo u řeky (6 euro). Podle velikosti parkovišť lze soudit, že v sezóně soutěskou nejspíš proudí davy. Ideální je tedy navštívit soutěsku mimo sezonu a přes týden. Bärenschützklamm je otevřený od 1. května do 31 října vždy od 8:00 do 16:00.
Od posledního parkoviště na začátek soutěsky je to pěšky okolo hodiny zčásti podél toku Mixnitzbach, který vymodeloval toto údolí. Vstup do soutěsky je zpoplatněný (9 eur, 2025). Nejzajímavější část na sebe ještě nechá chvíli čekat. Ta se pak najednou vyjeví v podobě stametrových bílých stěn, v jejíchž levých částech se klikatí a prudce stoupají dřevěné schody. Pokud to v někom vyvolá strach, má možnost se ještě vrátit zpět. Následuje nejikoničtější místo soutěsky s vodopádem, za kterým se skrývá ještě jeden, mnohem vyšší. Do další části soutěsky je nutné překonat několik desítek výškových metrů po strmém schodišti. Další úseky jsou již poklidnější. Trasa vede podél několika menších kaskád a vodopádů. V závěru soutěsky stezka opouští potok a opět začne strmě začne stoupat ve svahu k turistické chatě Zum Guten Hirten.
K chatě na konci soutěsky je to od parkoviště přibližně 2,5 - 3 hodiny s výškovým převýšením okolo 720 metrů. Od chaty se můžete vrátit zpět na parkoviště nebo si výlet ještě prodloužit o výstup na Hochlantsch, na který je nutné ještě připočíst dalších téměř 500 výškových metrů.
S Verčou se nám moc nezamlouvala představa, že půjdeme na vrchol Hochlantsch tam i zpět po stejné cestě. Naštěstí pro nás vede v severozápadních stěnách lehčí ferrata Franz-Scheikl-Klettersteig ohodnocená obtížností C/D s tím, že cca 90% z ní je B. U další turistické chaty Steirischer Jokl jsme se museli na začátek ferraty vydat po stezce č. 740 kolem dřevěné poutní kaple Schüsserlbrunn z roku 1882. U kaple jsme se smířili s tím, že musíme sestoupit nějakých 200 výškových metrů ke stezce vedoucí na začátek ferraty. Trošku jsme si to ulehčili zkratkou po lesní cestě - viz mapa níž.
Stezka vedoucí k ferratě se klikatí lesem kolem vápencových skalek i kolem jedné menší jeskyně. I když na ferraty moc nejsem, tak tato se mi svým charakterem velice líbila. Lze si totiž na ni pěkně zalézt po skále a samotné ocelové lano jsem používal jen k jištění. První těžší úsek C/D se nachází hned na začátku, ale má jen několik metrů vedoucích po kramlích. V dalších částech stoupá ferrata po skalkách lesem a poté v úbočí hory, kde se začnou otevírat výhledy. Nejzajímavější úsek ohodnocený také obtížnosti C/D se nachází na samotném konci. Jedná se ostrý a vzdušnější hřebínek. Škoda, že toho nebylo víc. Celkově lze tuto ferratu doporučit i začátečníkům. Nenacházejí se zde žádné velké obtíže ani velká expozice a koho by snad vylekal závěr, tak ho lze lehkou variantou (A) obejít.
Na vrchol Hochlantsch to bylo z konce ferraty už jen kousek. Vrcholový kříž s výhledy na všechny strany znamenal odměnu po téměř celodenní dřině. Ovšem tady naše úsilí neskončilo, ještě totiž zbývalo dojít zpět k parkovišti a slézt nějakých 1250 výškových metrů dolů.
Celodenní výlet. Návštěvu soutěsky jsme propojili s výstupem na Hochlantsch, který jsme si zpestřili ještě o lehčí ferratu. Délka trasy byla 19 kilometrů s převýšením okolo 1500 metrů, takže to byla vcelku náročná trasa.
