Celý hřeben se skládá z osmi pojmenovaných vrcholů:
Na Štrbské pleso jsme se sestrou Kateřinou dorazili v podvečer. Nebyli jsme sami, kdo přespával v autě na parkovišti. Z parkoviště jsme za svitu měsíce a čelovek vyrazili přibližně ve 4:30. Rychle jsme prošli přes areál Štrbského plesa a napojili jsme se na červenou magistrálu směrem na Tri Studničky. U rozcestí Pod Furkotkou jsme odbočili po žluté do Furkotské doliny. Svítání nás zastihlo kousek nad kosodřevinou. První paprsky slunce se začaly opírat o náš první cíl – Sedielkovou kopu. Žlutou turistickou značku jsme opustili pod Nižným Wahlenbergovým plesem. Nachází se zde pěšinka směřující do Sedielkoveho priechodu. V dáli ve svazích jsem zahlédl pást se jakýsi hnědý hrb. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, protože kamzík je tady přece na každém rohu. O chvíli později vykřikla sestra: „Medvědi!“. Z hrbu se vyklubala medvědice a o kousek dál se páslo medvídě. Naštěstí byli medvědi daleko a pelášili pryč.
Chodníček jde pod Sedielkové sedlo, kde se stáčí do několika serpentin. Abychom nevynechali Sedielkovou kopu, učinili jsme rychlou a krátkou odbočku na vrchol. Na vrchol je to po vyšlapané stezce končící u malého kovového kříže. Ze Sedielkové kopy se otevírají výhledy na Štrbské pleso, Nízké Tatry a především zaujme Kriváň (2494 m). Po tomto odskočení si zpět v sedle nasazujeme přilby a sedáky. Na Osrou vežu je to po ostřejším hřebínku s několika věžičkami. Je to II. úroveň obtížnosti. Občas jsme lezli po hřebeni a jindy trochu zleva.
Po nějaké době se nám do cesty postavila Ostrá veža. Pod ni jsme se přezuli do lezeček a vytáhli lano. Prvně se prolézá komínem. Za ním je nutné se stočit doprava a pak lézt kousek přímo nahoru pod hladkou plotnu. Z levé strany po celé délce plotny vybíhá úzká římsa – po ní jsem sokolíkem ručkoval až na konec. Ještě bylo nutné udělat krok za roh, jak je psáno v průvodci, a najednou jsem byl v nepříliš ukloněném žlábku. Z něj jsem dobral Katku nahoru. Byl to pěkný trojkový přelez. Na vrchol Ostré veže (jih) je to už jen pár kroků. Slaňuje se z mezery mezi dvěma balvany. Jsou tam i nějaké staré smyce. Následuje ještě severní vrchol Ostré veže. Z něj slézáme zleva do hlubšího sedla.
Jak vystoupit na Kozí chrbát jsem se nikde nedočetl. Lezli jsme přímo po hřebeni až jsme narazili na nepříjemnou věžičku, která se nedala dost dobře oblézt. Někdo před námi narazil na stejný problém, protože jsme našli pod věží z levé strany smyci. Nezbývalo nám, než slanit asi 10 metrů dolů. Následně jsme museli po hladších plotnách vytáhnout jednu délku našeho 50 m lana. Pak následovaly travnato – kamenité lávky až na vrchol Kozího chrbátu. Z pod Ostré veže je nejspíš nutné se držet zprava hřebene.
Vrchol Kozího chrbátu je travnato – kamenitý. Před námi se objevil konečně vrchol Ostré. Dál se jedná se o pohodovou hřebenovku. Je tady ale jedna zrada. Z dálky to vypadá jako celistvý hřeben až na Ostrou. Jenže za vrcholem Liptovské veže se nachází velmi strmé a hluboké sedlo. Do sedla se tedy slézá zleva po balvanech a pak stěnkou (II). Za sedlem je to opět chodecký terén. Z Ostré je výhled na Kriváň, Nefcerskou dolinu, travnaté Liptovské hole a Západné Tatry, Soliskový hrebeň, Vysokou a nepatrně v dáli vykukuje dokonce Babí hora s Pilskem. Z Ostré je možnost ukončit hřebenovku a sestoupit přes Nefcerské sedlo a Dolinu suchej vody zpět do Sedielkoveho sedla.
Z Ostré je to pod Furkotskou vežu po exponovaném, ale nijak obtížném hřebínku. V sedle jsme opět vytáhli lezečky a lano. Na věž vede pěkný a ostrý hřebínek III obtížnosti. Na vrcholu věže jsem založil stanoviště a dobral Katku. Kousek za vrcholovou špicí je tzv. tatranský slaňák – šutr obhozený několika starými smycemi. Pro jistotu jsme dodali ještě vlastní smyci a slanili dolů. Stejný postup jsme aplikovali i na Prostredné Furkotské veži. Poslední Malá Furkotská veža je už na turistickou obuv. Za vrcholem se nachází další ostrý zářez a je lepší věž slézat zleva. My jsme slézali zprava a dostali jsme se do nepříjemného žlábku s mnoha volnými kameny. Následně se leze nenáročným terénem až do Furkotského sedla, ze kterého vede pěšina na žlutou značku kolem Vyšného Wahlenbergova plesa.
Sedák, přilba, lano 30 – 50 m, lezečky, nějaké expresky a určitě několik smycí. Lezečky se velmi hodí během přelézání Ostré veže a Furkotských veží – je to o mnoho lehčí. Smyce jsem použil především na slaňování – my jsme těm starým smycím neveřili ani jejich barvu. Za sebe bych doporučil přelez jih – sever. Z opačné strany vypadaly Furkotské veže dost nebezpečně. Celkově se jedná krásnou hřebenovku s lezeckými a chodeckými pasážemi, hlavně v závěru.
