Výlet na německou stranu Lužických hor: skalní města a hrad Oybin

Lužické hory, přes které prochází státní hranice, se na německé straně jmenují Žitavské hory (Zittauer Gebirge) a zaujímají přibližně 50 kilometrů čtverečních, což z nich činí jedno z nejmenších pohoří Německa. Geologická stavba pohoří je na obou stranách hranice ze stejného těsta. Jedná se o pískovcové vrstvy, které vznikly usazováním na mořském dně během druhohor. Během třetihor byly vodorovné desky rozrušeny sopečnou činností a vulkanické lávy vytvarovaly po ztuhnutí dnes již výrazné kuželovité vrcholy Lužických hor. Ztuhlá láva je zastoupená zejména znělcem a čedičem. Na dnešní tvar vyzdvižených pískovců měla vliv jednak eroze, ale také i ledovce které dosahovaly k severnímu úpatí Lužických hor. Na německé straně se proto zformovaly více výraznější pískovcová města a spíše tato strana připomíná nedaleké České Švýcarsko.

V tomto článku si představíme část Žitavských hor a jejich malebná pískovcová městečka, jednu ferratu, vyhlídky, skalní hrad Oybin a na závěr vystoupáme na pátý nejvyšší vrchol Lužických hor – Hvozd (749 m). Okruh je zobrazen v mapě níž s variantou přes ferratu.

Prvně ferratou na zahřátí a poté výstup na Matterhorn Žitavských hor

Výlet začíná na parkovišti v sedle Kammloch. Žlutá značka vede ze sedla směrem na severovýchod po hřbetu, který je zakončený vrcholem Töpfer (582 m) s turistickou chatou Töpferbaude. Výlet si hned se startu můžete zpestřit menší ferratou  Alpiner Grat, pokud jste vyznavači tohoto druhu lezení. Na rozcestí žlutých značení musíte sejít kousek směrem na Oybin a poté odbočit doprava hned prvním neznačeným chodníkem k nástupu ferraty. Alpiner Grat je hodnocený obtížností C/D, což na ferratové stupnici označuje cestu obtížnou se strmým skalním terénem. Ferrata není moc dlouhá, ale ve dvou kolmých místech dá vcelku zabrat. Ve vrcholové části opravdu připomíná alpský hřeben. Ferrata je zakončená na skalní vyhlídce a za ni se opět napojíte na žlutou značku, která dál prochází pod skalními stěnami.

U rozcestí Scharfenstein se nachází stejnojmenný pískovcový vrchol (569 m), kterému se přezdívá „Hornolužický Matterhorn“ nebo „Matterhorn Žitavských hor“. 25 metrů vysoká skála je dostupná po kovovém schodišti. Výhled je zejména na protější Oybin, na výše zmíněný kopec Hvozd nebo i na Ještěd (1012 m). Turistům byla tato skála zpřístupněná již v roce 1887. Za tímto skaliskem pak zbývá po žluté k chatě Töpferbaude asi 1 kilometr. Chata stojí přímo na pískovcových skalách. Nejzajímavějším útvarem je pak ten nejvyšší přímo za chatou, na který vede točité schodiště. Výhled z plošiny se otevírá hlavně směrem na elektrárnu Turów.

Oybin

Od chaty směrem dolů k hradu Oybin lze sestoupit po dvou žlutých značkách. Doporučuji zvolit levou variantu, která v závěru prochází přes malé pískovcové městečko. Podél kolejí směrem doleva se dostanete pod mohutná pískovcová skaliska kopce Oybin (514 m, česky Ojvín), na kterých byl vybudován stejnojmenný náhorní hrad. Součástí hradního komplexu je zřícenina kláštera, náhorní hřbitov a turistická chata s restaurací. Výhodné strategické místo na skále bylo podle archeologických nálezů využíváno již někdy kolem 11. -12. století před Kristem v době bronzové.

Nejstarší stavební stopy ale pocházejí až ze 13. století našeho letopočtu. Jednoduché opevnění bylo postupně přestavěno na velmi odolný hrad chránící obchodní cestu přes nedaleké horské sedlo. Na výstavbě se významně podílel i král Karel IV., který na Oybině položil základy kláštera pro řád celestinů. Po dvě staletí fungoval hrad a klášter pospolu. Pevnost dokázala v roce 1429 odrazit útok husitů a uchránit tak část pokladu z Katedrály sv. Víta. Klášter poté ztrácel postupně na významu a již jako opuštěný se uvádí v roce 1577, kdy do něj udeřil blesk a požár zničil nejen klášter, ale i hrad. Až v roce 1829 proběhl úklid sutin z kláštera a v roce 1992 byla zahájena rekonstrukce, která trvá dodnes.

Po zaplacení vstupu se Oybin prochází bez průvodce (se vstupenkou dostanete plánek hradu). Areál hradu je vcelku rozlehlý a prozkoumání všech jeho zákoutí vám zabere minimálně hodinu. Zaujme především samotný klášter, jehož obvodové zdi byly z velké části vysekány ve skále. Na závěr prohlídky doporučuji vydat se za chatou na okružní vyhlídkovou trasu, která obchází téměř celou skálu dokola.

Na závěr výstup na Hvozd

Skoro ze všech hradních vyhlídek se otevírá výhled na dominantu této části Lužických hor – na dvouvrcholový Hvozd (německy Hochwald). Přes jižní vyšší vede státní hranice. Stojí zde chata, která leží na německé straně s terasou na české straně. Z terasy se otevírají panorama na Lužické hory, Ještěd nebo v dáli i na Bezděz. Na severním nižším vrcholu (743 m) stojí také chata, jejíž součástí je kamenná rozhledna.

Pod hradem se stačí napojit na žlutou značku vedoucí směrem na obec Hain, ze které je to na vrchol po modré či zelené cca 1,5 kilometru. Z vrcholu zpět do sedla Kammloch zbývá sejít další 1,5 kilometru.