Ahooj, jmenuji se Patrik a vítám Vás na nových stránkách. V roce 2019 jsem založil stránky a nějakou dobu jsem velice aktivně a s nadšením psal o nejrůznějších místech. Na začátku roku 2025 mi sestra Kateřina řekla, že by to chtělo nějakou novou fasádu na stránkách. Ale místo nové fasády zařídila sestra buldozer a začal se stavět nový web od základu. A mně nezbylo, než články ze starých webovek překopírovat na ty nové.

Zprvu jsem si říkal, že jsem si na sebe upletl bič, nicméně po čase mě to i začalo bavit a vrátil jsem se ke článkům, na které bych se nejspíš už nikdy nepodíval. Mnoho z těch starých je upravených, jsou občas přidané i nějaké nové fotky. Většinu starých článků se podařilo překopírovat a nyní se budu snažit přidávat nový obsah. Články jsou přehledně roztřízené do regiónů. Tak snad se stránky budou líbit a možná Vás i něco z toho bude inspirovat k nějakému výletu.

Mé první výlety v přírodě a na horách probíhaly na zádech mého dědy. Jen je škoda, že si to člověk nepamatuje a nemohl si to nošení víc užívat. Můj děda mě tedy tímto nasměroval do hor. Podnikli jsme spolu mnoho a mnoho výstupů a přechodů hor od Beskyd až po Alpy. Plížili jsme se i divokými zakázanými oblastmi a přespávali pod širým nebem, kde hvězdy zastínili pouze mohutné štíty Vysokých Tater. Sám nebo s kamarádem jsem také nespočetněkrát přespal pod širým nebem, v lesích, ve sněhových záhrabech, v bivacích pod tatranskými balvany, v autě, v širokém hradním okně, v hamace na stromech či mezi trámy na rozhlednách (strach z medvědů je na Slovensku všudypřítomný).

A zatímco se mí vrstevníci na základce a střední škole věnovali tomu, kde sehnat láhev alkoholu, tak já měl starosti, jestli jsem ložiska v náboji kola usadil správně. K pěším túrám jsem tedy někdy od třinácti přidal i cyklistiku a mé první horské sjezdy jsem učinil v Beskydech. Desítky hodin jsem pak strávil nad různými papírovými mapami a plánoval, kudy se příště vydám. Cyklistiku provozuji dodnes, buď jako jednodenní výlety nebo velice rád nabalím brašny a vyrazím na více dní.

Další kroky směřovaly i k horolezectví, skály mě vždy fascinovaly. Z peněz první brigády jsem si hned běžel koupit sedák, poté přibylo lano, karabiny a expresky, ještě později i vklíněnce a friendy. Baví mě skalkaření, vícedélky i horská dobrodružství. Rád si i zalezu cesty, které je nutné zajistit si vlastními vyjímatelnými prostředky. Jediné, čemu jsem zatím nepřišel na chuť je písek. Tam se raději nechávám vytáhnout jako druholezec. A v neposlední řadě se snažím v zimě vyrážet na skialpy, jen teda poslední zimy jsou dost slabé, a to i v Alpách.

Z přibývajícími zkušenostmi se člověk dokáže vyhnout některým nepříjemným situacím. Nicméně člověk míní… a kde jinde, než v přírodě se dají zažít největší dobrodružství? A tak se vám může stát, že píchnete kolo téměř 15 kilometrů od veškeré civilizace a těsnění na pumpičce vypoví službu. Ze snů pod horskými štíty vás probudí drzá liška, která se právě hrabe v batohu a v následném zběsilém úprku stačí ukrást mapu (legendy praví, že s mapou cestuje dodnes).

Dále vás může ze spacáku nedaleko ukrajinské hranice vytáhnout Rambo z pohraniční stráže s protileteckým světlometem a vyžadovat občanku. Z nouze si roztáhnete spacák do krmelce, kterému chyběly žebřiny a tudíž lesní zvířátka nejen, že stačily vytahat veškeré seno po celém lese, ale zároveň tam vykonávaly svoji potřebu – podestýlka jako podestýlka. A nebo když kamarád zapomene plachtu proti dešti a vy dva se musíte vtěsnat do nouzového sáčku, ve kterém byla zakoupena matrace o šířce 80 centimetrů (foto nepublikovatelné).

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří mě během těch let podporovali a pomáhali mi nejen s tvorbou, ale i na cestách.

Jak už jsem psal výše, bez dědy bych se k horám nejspíš nedostal, nebo ne v takovém měřítku. A díky dědovi jsem se nikdy neztratil. Tímto bych Ti rád poděkoval za vše, ať už za nasměřováni, za cenné rady, zkušenosti a za podporu.

Lezec musí mít dobrého jističe, na kterého se může za každé situace spolehnout. Častokrát se přivázala na opačný konec statečná Veronika, která se navíc po letech stala i mou ženou. Nejen na laně jsme se stali parťáky, takže i v životě se mohu kdykoliv spolehnout. Děkuji Ti za veškerou podporu, i na cestách.

Sestře Kateřině jsem zprvu chtěl poděkovat za přidělání práce, ale nakonec děkuji, že jsi se do toho pustila tak spontánně. Sám bych se asi do toho nedokopal. Děkuji Ti za vše.

A zvláštní poděkování patří panu Milanovi Maške, který je mým dlouholetým přítelem a se kterým se inspirujeme navzájem. Jsou to snad stovky hodin diskuzí  nad různými výlety a tématy. Děkuji za podporu nejen na výletech a za zpětnou vazbu.