Dnes si již těžko dokážeme představit, jaké divoké pralesy zde kolem údolí Černé Opavy musely být před příchodem prvních lidí. A tato divokost by přetrvala určitě déle nebýt lidské touhy po drahých kovech a jiných cenných surovinách. Během 12. století začali středověcí horníci pronikat do divokých zákoutí Jeseníků a zakládali tam nové osady, některé i ve vysokých polohách - např. hornická osada rozkládající se pod vrcholem Příčného vrchu (975 m). Žádná hornická osada ale nemůže existovat bez kvalitní sítě cest a stezek. A tak v tomto kraji hrála velmi důležitou úlohu páteřní obchodní stezka vedoucí směrem od Olomouce vedoucí přes Šternberk na Bruntál a dále přes masív Jeseníků přes Vrbno pod Pradědem údolím Černé Opavy. Stezka dále pokračovala na Zlaté Hory a Vratislav.
A tak se z řídce osídlené periférie postupně stala oblast strategického významu s důležitou stezkou protínající horský masív a v jejíž blízkosti se nacházely doly na zlato, stříbro, olovo, železo a další různé kovy. Proto v okolí vznikla rarita v podobně početné fortifikace. Jen údolí Černé Opavy chránil Quinburk, Koberštejn a Drakov. Pod zmíněným nedalekým Příčným vrchem stával mohutný Edelštejn a nad Vrbnem pod Pradědem to byl hrad Fiirstewalde. Po úpadku a opuštění se většina z těchto z pevností stala domovem lapků, kteří v údolí přepadávali kupce. Údolím Černé Opavy dokonce vede naučný chodník pojmenovaný Údolím lapků z Drakova.
V mapě jsou označená zajímavá místa v údolí a okolí Černé Opavy, která jsou níže v článku rozepsána.
V dávných dobách žila na jednom z hradů svého otce krásná, silná a odvážná Pavla. Všechny své nápadníky odmítala a ti se spolčili a rozhodli se Pavlu unést. Hrad zapálili, ale Pavle se podařilo uniknout. V údolí ji však dohnali a obklíčili. Dívka se odmítla vzdát a raději skočila do řeky a po Pavliných černých vlasech unášených proudem voda ztemněla. Proto se říčce říká Černá Opava.
Jako prameniště Schwarze Oppa se ve starých mapách uvádí Rejvízské rašeliniště. Dnes je jako pramen Černé Opavy označován ten, který vyvěrá v severozápadních svazích hory Orlík (1204 m) v nadmořské výšce 1040 metrů. Délka toku je jen 17,9 kilometrů a svou krátkou pouť ukončuje ve Vrbně pod Pradědem, kde se střetává se Střední Opavou. Soutokem Černé a Střední Opavy vzniká řeka Opava.
Pokud se budete chtít vydat po stopách středověkých pevností, které chránily údolí, tak vězte, že to bude výprava dobrodružná. Nečekejte však okázalé zříceniny. Po hradech téměř nic nezbylo a jejich historie je téměř neznámá a obestřená tajemstvími. Počítejte s výpravou do hloubi Jesenických lesů mezi skaliska a v případě Quinburku budete muset oprášit i orientační smysl. Začněme však popořadě podle dostupnosti.
V uvozovkách nejsnáze dostupným hradem je Drakov - přesněji skála, kde stával Drakov. Nacházel se severně necelých 500 metrů od rozcestí Drakov - hájovna, kde lze dojet autem na parkoviště. Hrad Drakov fungoval jako celnice. Nacházel se na skále, která se vypíná přímo na Černou Opavou a nad tehdejší obchodní stezkou. Byla to tehdy brána z Moravy do Slezska a kupci s vozy tedy neměli šanci toto místo minout. Německé "drachen" značí přísného strážce. Ke skále se dnes úplně snadno nedostanete, jelikož povodeň strhla lávku. Zaleží na vás, jakou strategii pro překročení toku zvolíte.
Výprava na hrad Koberštějn je už takovou menší horskou turistikou, nachází se totiž pod vrcholem Zámeckého vrchu (934 m). Koberštejn je dostupný po zelené značce vedoucí z údolí Černé Opavy. Byl vybudován na 30 metrů vysokém skalisku a dodnes se dochovalo 9 metrů vysoké torzo hradní věže. Z historie víme, že Koberštejn vznikl někdy na konci 13. století na hranici tehdejšího vratislavského biskupství a sloužil jako protiváha nedalekého moravského Quinburku. Tehdy Morava a Slezsko nebyly součásti jednoho státního celku a určitě v okolí nastaly časté šarvátky. Podrobněji o Koberštejnu zde.
A do třetice nejhůře dostupný Quinburk. Strážní hrad Quinburk je skrytý v hlubokých lesích Jeseníků v nadmořské výšce 896 metrů a řadí se tak k nejvýše položeným hradům ve Slezsku a na Moravě. Nachází se 1,5 kilometru severovýchodně od Medvědího vrchu (1216 m) a není přístupný po turistické značce. Quinburk společně s hradem Drakov chránily vstup na Moravu ze severu. Vznikl také ke konci 13. století a opuštěný byl už během 14. století. Není divu, drsné horské podmínky byly náročné i pro neohrožené středověké strážce.
Hrad nebyl nijak velký kvůli povaze terénu. Výchozy, na kterých byl vystavěn, se jmenují Sokolí skály s výškou stěn přes 30 metrů. Jeho délka byla přibližně 45 metrů a na šířku měl 15 metrů. Rozkládal se na dvou skalních blocích. Na západním bloku se nacházela obytná část hradu – palác. Jeho rozměry se odhadují na 20 x 12 metrů se zdmi 2,5 metru hrubými. Na východním bloku stála hranolovitá věž s rozměry 6 x 5,5 metru a její výška byla maximálně tři podlaží. Po věži dodnes zbyly nepatrné základy. Mezi palácem a věží bylo malé nádvoří. Předhradí tvořilo nejspíš několik dřevěných budov, které chránilo menší zděné opevnění. Ještě do roku 1888 byly patrné zbytky po vstupní bráně.
Díky své poloze mimo turistické a cyklistické stezky může být Quinburk orientačním oříškem. Navíc bych terén v okolí Quinburku nazval jako obtížnější pro běžného turistu. Je zde kombinace prudkých svahů společně s balvany a skalisky. Výchozími body mohou být Drakov – hájovna nebo horní konec Mnichova, nebo se k němu pokusit sestoupit od Medvědího vrchu. Možnosti nechám na vás, jak se pokusíte Quinburk dobýt.
Železo v Hrubém Jeseníku začali těžit již Keltové ve 2. a 1. století před Kristem. Těžba probíhala jen povrchově a lidé začali dolovat železo z větších hloubek až ve 12. století během kolonizace Jeseníků německými horníky a prospektory. Největší rozmach nastal v 15. a 16. století a poté v 18. a na začátku 19. století. Konkrétně nad bývalou celnicí Drakov vznikl závod na zpracování železa, tzv. Lorenzova huť. V roce 1807 zde byla postavená hnědouhelná vysoká pec a v okolí se nacházel zkujňovací hamr, obytná budova a mnoho skladů na rudu, uhlí a dřevo. Těžko si dnes představit, jaký ruch tady býval. Již v roce 1836 se udává areál jako opuštěný. Jesenické železárny na konci 19. století úplně zanikly, protože nemohly konkurovat Vítkovickým a Třineckým železárnám. Do dnešních dnů se zachovala jen ona vysoká pec, u které jsou snahy ji zachránit a zrekonstruovat.
Ruský hřbitov se nachází v horní částí údolí, kousek od Opavské chaty. V těchto místech byl na začátku druhé světové války vybudován zajatecký tábor. První zajatce v táboře tvořili Poláci. Měli nahradit německé muže ze soukromých firem, kteří pracovali v lesích (těžba dřeva, parní pily atd.), ale byli odvedeni na frontu. Na podzim roku 1941 byli nahrazeni sovětskými vojáky. Těžká fyzická práce a nemoci usmrtily celkem 24 zajatců do roku 1944 a v květnu téhož roku byli přeživší zajatci přesunuti do Moravské Třebové. Zajímavé je, že zajatecký tábor v lednu 1945 sloužil pro 50 anglicky a francouzsky mluvících zajatců. Po válce se v lesích okolo tábora nacházely hroby ruských zajatců, které byly označeny dřevěným křížem se jménem, datem narození a úmrtí. V roce 1948 byly ostatky vyzvednuty a přeneseny na jeden společný hřbitov.
11. února roku 1858 se u francouzského městečka Lurdy měla v jeskyni zjevit malé čtrnáctileté Bernadettě Panna Maria. Z dnešního pohledu se z mladé Bernadetty stala celebrita, protože tato událost obletěla křesťanský svět a lidé začali zakládat lurdské svatyně. Tato nad Starým Rejvízem vznikla roku 1909 a zanikla po druhé světové válce společně s odsunem Německého obyvatelstva. V roce 2006 bylo místo díky kronikám a starým fotografiím obnoveno na původním místě. Mezi skalisky se nachází obraz Panny Marie s malým oltářním stolem. K tomuto poutnímu místu vede odbočka červené značky, která prochází údolím Černé Opavy přes Rejvíz. V okolí bylo vymýceno mnoho stromů, a tak se od Lurdské jeskyně otevírá pěkný výhled na údolí.
7. října 1938 dorazil Hitler vlakem do dnešního polského Prudníku. Přibližný průběh jeho jedné z několika triumfálních cest po získaných Sudetech jsem vydedukoval z dostupných knih a článků. Všechny silnice na trase byly předem uzavřené, aby konvoj vozidel mohl bez obtíži projet a podél cest Adolfa Hitlera vítalo německy mluvící obyvatelstvo. Okružní trasa probíhala nejdřív ve směru na Krnov, poté přes Nové Heřmínovy, kde navštívil jeden ze řopíků a který se následně stal poutním místem. Následovala zastávka v Bruntálu, kde byl v ulicích a na náměstí uvítán s obrovským nadšením. Tehdejší Masarykovo náměstí bylo přejmenováno na Hitlerplatz. Zpět na vlak do Prudníku se vracel přes Andělskou Horu, Karlovice, Vrbno pod Pradědem a cestou na Zlaté Hory učinil ještě jednu zastávku a prohlédl si další řopík.
A tím řopíkem je objekt XXI/1/A-120Z lomený vpravo (v mapách pod označením XXI/4/A-120Z), který se nachází pod kótou 665 metrů, tehdy stojící u samoty Birkhahn. Jeho střílny chránily vedlejší řopík a silnici vedoucí z Mnichova směrem na Zlaté Hory. Dnes se řopík nachází v hustém lese, ale tehdy byl dostupný po lesní/polní cestě a Hitler až k němu pravděpodobně dojel autem. Řopík tehdy uváděný jako Führerbunker se pro místní sudetské Němce stal poutním místem. Nad pravou střílnou byla umístěna pamětní deska, po které dnes zbyl jen vysekaný otvor. Führerbunker byl také zachycený na dobové pohlednici s nápisem: „Věrnost Vůdci, Mnichov u Vrbna“. Dodnes jsou uvnitř na střílnách a výdřevě patrné německé nápisy.
Většina pěších nebo cyklistů vyráží z Vrbna pod Pradědem proti proudu Černé Opavy a jejich hlavním cílem bývá Rejvíz. Cyklisté často absolvují stejnou cestu tam i zpět. Pokud se budete chtít také vydat na Rejvíz na kole, tak níže přidávám trasu, která je trošku pestřejší (ale také trošku více do kopce). Cestou tam se můžete vydat vedlejším údolím Bílého potoka, kudy také procházela stará obchodní stezka. Tuto trasu střežil Pustý zámek (Wessenstein), který je z cesty vcelku snadno dostupný. Dále je na trase Ruský hřbitov, hlavní cíl Rejvíz a Lorenzova huť s Drakovem. Ostatní místa budete muset navštívit pěšky. Nevím, zda se dá vše stihnout v rámci jednoho výletu. Což není vůbec na škodu. Už jenom kvůli této malebné části Jeseníku stojí zato se sem vracet.
Tip na výlet na kole.
