Zbytky hradu se nacházejí 500 metrů severně od obce Podhoří. Přímo z obce vás k němu, kolem kostela Sv. Havla, vyvede modrá turistická značka. Pod hradem se dochoval unikátní kamenný most přes potok z roku 1780. Ze samotného hradu do dnešních dní moc nezbylo. Najdeme po něm zbytky příkopů, valů, zdiva, zachovalé přízemí paláce a kusy mohutné válcovité věže, která byla zničená výbuchem. Hrad byl postaven na stoupajícím hřebeni, což bylo ze strategického hlediska nevýhodné. Proto museli na severní straně vylámat do skály hluboký příkop.
Poloha hradu napovídá o jeho úloze. Drahotuše, založené někdy před rokem 1269 Bohušem z Drahotuš, střežily údolí Bečvy – část Moravské brány a vstup na Moravu. Svou sídelní funkci ztratil někdy po roce 1476 a jako zcela pustý se uvádí v roce 1543. Poslední majitel hradu, Vilém z Pernštejna, nechal z hradu vyvézt ty nejcennější věci. Následně nastalo postupné boření rozsáhlých Drahotuší a odvážení kamene na stavby v okolí. V rámci této akce rozmetali výbuchem válcovou věž, o čemž se můžete sami přesvědčit, když hrad navštívíte.
Drahotuše na kole – ke zřícenině lze vcelku snadno dojet na kole po lesní cestě, která přichází k můstku z východu (modrá přichází k můstku z jihu). Na lesní cestu se napojíme hned za poslední zahradou na východním konci Podhoří.
O hradu panuje několik pověstí. Pojďme si představit tu nejzajímavější. Již od pradávna se mezi lidmi vyprávěla pověst, že Drahotuše a Helfštýn dostali dva bratři – dvojčata. Ze svých hradů se zprvu zdravili a dorozumívali pomocí praporů. Po nějaké době svou komunikaci značně vylepšili. Na protější hrad vystřelili ocelovou kouli z děla. Na opačné straně ji sebrali a vystřelili jako odpověď zpět.
Takto se zdravili tak dlouho, dokud jedna koule přesně trefila prachárnu v Drahotuších. Následný výbuch roztříštil velkou věž a její úlomky zasypaly celý hrad. Od té doby byl hrad opuštěn. Na této pověsti je zajímavé, že oba hrady opravdu vlastnili bratři Ctibor a Jan Tovačovští z Cimburku. V jejich době se už používala děla. A jak jsme si již pověděli, věž byla rozbořená výbuchem střelného prachu. Jediné, co na této pověsti moc nesedí, je dostřel tehdejších děl. Hrady jsou od sebe přece jen vzdáleny vzdušnou čárou 6 kilometrů.
