Dlouhou dobu byl Šíp a jeho jihovýchodní sousedé jako Ostré (1067 m), Kečky (1139 m), Radičiná (1127 m) a Čebrať (1054 m) přiřazováni pod Chočské vrchy. Při pohledu do mapy o tom není pochyb, protože výše zmíněné kopce vytvářejí dojem, že jsou logickým pokračováním Chočských vrchů, které končí za Šípem a od Malé Fatry je odděluje řeka Orava. I já jsem měl dlouho za to, že tomu tak je. Jenže v roce 1978 se slovenští geografové a geomorfologové rozhodli tuto část kvůli geologickým podobnostem přiřadit k Velké Fatře. A tento podcelek od té doby nese název Šípská Fatra. Zajímavé je, že současní polští geografové stále tuto část přiřazují k Chočským vrchům a zpochybňují podobnost s Velkou Fatrou. Ať je to jak chce,  tak jedno je jisté - Šíp je krásnou skalnatou dominantou nad soutokem řek Oravy a Váhu.

Šíp je mezi tyto dvě řeky vražený jako klín a zatímco Orava obtéká Šíp ze severní a poté ze západní strany, tak  řeka Váh omílá masiv z jižní strany. Váh pak před obcí Kraľovany pohlcuje řeku Oravu a pokračuje jako daleko silnější tok jen chvíli, neboť dravost Váhu usměrňuje nedaleká nádrž Krpeľany. Celým masiv Šípu se skládá ze tří hlavních vrcholů. Ve středu masivu je situovaný nejvyšší Šíp (1169 m) a jihozápadně od něj se nachází Zadný Šíp (1144 m). Od hlavního vrcholu stojí tak trochu bokem v severovýchodním směru třetí Žaškovský Šíp (951 m).

Přibližně do výšky 700 - 800 metrů se svahy Šípu zvedají pozvolněji, nad touto hranicí se svahy stávají strmými a členitými s mnoha skalními srázy a roklemi. Skalní útvary jsou tvořeny z vápenců a dolomitů tzv. chočského příkrovu. Kromě nejrůznějších skalních útesů a věží je nejvýraznějším útvarem Okrúhla skala situována východně od hlavního vrcholu. V severních svazích se nachází veřejnosti nepřístupná Ľadová jaskyňa v Šípe s délkou chodeb až 29 metrů. Vrcholové partie masivu spadají od roku 1980 pod NPR Šíp chránící výskyt vzácných vápnomilných rostlin a výraznou vegetační stupňovitost.

Přímo přes oba vrcholy Šípu vede žlutá značka ze Stankovan, která končí na opačné straně hory u řeky Oravy v Kraľovanech. V samotných Stankovanech se nachází železniční zastávka a dobře situované menší parkoviště je u hlavní silnice na Ružomberok, takže není nutné hledat most přes Váh a zajíždět přímo do Stankovan (viz začátek trasy na mapě níže).

Trasa ze Stankovan přes oba Šípy. Trasa má na délku 12 kilometrů s převýšením 730 metrů. Bod č. 4 znázorňuje odbočku k termálním pramenům Močiar. 

V první etapě trasy se stoupá ze Stankovan do Žaškovského sedla (780 m). Toto sedlo je jedna velká louka, ze které se otevírá krásný výhled na protější Kopu (1188 m). Uprostřed sedla se nachází dva výrazné krasové závrty, ke kterým se váže pověst. V sedle se údajně střetly dvě bohaté svatby na vozech, ale ani jedna z nich nechtěla té druhé uhnout ani o píď. "Bodaj by ste sa prepadli!" vykřikla jedna z nevěst. Zablýsklo se, ale propadly se oba vozy. Na okraji lesa se nachází dřevěný přístřešek a od něj pak stoupá žlutá značka až na vrchol Šípu.

V menším sedle pod vrcholem Šípu se po levé ruce vynoří Okrúhla skala. Ze sedla pak směřuje na jih pod stěny skály neoznačený chodníček, ze kterého vybíhá ohmataná odbočka stěnkou ke skalnímu oknu Abri v Okrúhlej skale.  Doporučuji se k oknu vydat za sucha, stěnkou se leze cca 3 - 4 metry a i dál je to vcelku prudké. Někoho může odradit již úvodní pasáž. Od okna se otevírají výhledy na Kopu a vrchol Šípu. Samotný vrchol Šípu je malý a z velké části zalesněný. Z malé vrcholové louky se otevírají výhledy směrem na jih a jihovýchod. Pěkně lze pozorovat údolí Váhu a nebo výrazný Veľký Choč (1611 m).

Ze Šípu následuje kratší hřebenovka zpestřená o tzv. Šípskou úžinu - místo, kde se musíte prosoukat mezi dvěma skalními bloky. Poté se pomalu stoupá na vrchol Zadného Šípu. Na vrcholové skalce se nachází dřevěný kříž, který zde stával podle pověstí  již v dobách Cyrila a Metoděje. Tento samozřejmě není původní a pochází z roku 2005.

Ze Zadného Šípu začne žlutá značka prudce klesat a nenechá vás odpočinout až k osadě Podšíp. Tady mezi dřevěnicemi liptovských horalů se najednou ocitnete minimálně o století nazpět. Dnes se jeví horská osada s výhledy na Malou Fatru jako idylické místo. Nevím ovšem, jestli bychom nebyli hnáni klacky původními obyvateli za vyřčení slova idylka. Ti totiž trávili dlouhé temné zimy v dřevěnicích mnohdy ve společnosti dobytka. Každopádně má Podšíp své klouzlo a takových míst je dnes už málo.

Z osady klesá zelená značka zpět do Stankovan. Dole se u kolejí napojuje zelená značka na lesní cestu. Výlet si  jde ještě zpestřit o termální prameny Močiar, když se po této cestě vydáte na opačnou stranu než směřuje značka. Přibližně po kilometru se nachází louka, ze které vyvěrá několik horkých pramenů. Jedná se o sírnato - uhličité minerální prameny s léčebnými účinky vhodné pro léčbu kožních onemocnění a dále mají také blahodárné účinky na pohybové  a trávící ústrojí. Jeden z pramenů byl vyhlouben a rozšířen a lze se v něm koupat. Já jsem neměl odvahu vlézt do vody, ale čtyřnohý plavec Jerry doporučuje!