Kondratova kopa (polsky Kopa Kondracka) se nachází na hlavním hřebeni Západních Tater a tato část hřebene od Kondratové kopy po vrchol Temniak (2096 m) je nazývána jako Červené vrchy (Czerwone Wierchy). Mezi výše zmíněnými vrcholy se tyčí vrcholy Malolučniak (2093 m) a Kresanica (2122 m). Kondratova kopa je z těchto čtyř hlavních vrcholů Červených vrchů nejnižší. Travnaté svahy jsou poseté rostlinou zvanou sítina trojklaná, která se na konci léta a na podzim zabarvuje do červené a od toho je nejspíš odvozen i název této části pohoří. V minulosti, až do zavedení národního parku, se ve svazích a v údolích z polské strany pásl dobytek. Prostranství v údolí kolem turistické chaty Kondratowe k tomu přímo vybízí.
Červené vrchy se liší od zbytku Západních Tater tím, že jádro celého masívu je tvořené vápenci a dolomity. Vrchní plášť však tuto skutečnost maskuje a jako okolní vrcholy Tater jsou Červené vrchy pokryty tvrdou žulou. Díky svému odlišnému složení nalezneme ve svazích čtyř hlavních vrcholů Červených vrchů desítky jeskyní. A právě v severních svazích mezi Kondratovou kopou a Malolučniakem se nachází vstup do jeskyně Wielka Śniezna, která je nejdelší a nejhlubší jeskyni v Polsku. Délka doposud objevných chodeb činí 23 753 metrů s převýšením 824 metrů!
Kondratova kopa patří mezi nejnavštěvovanější vrcholy Tater. Je to dané tím, že je obklíčená ze severu masově navštěvovaným Giewontem (1894 m) a z východu jej ohrožuje Kasprov vrch (1987 m). Takže je buď spojen s výstupem na Giewont nebo mnoho turistů vyjede lanovkou na Kasprov vrch a vydá se na hřebenovku po Červených vrších. V zimě ve sněhových podmínkách je situace o něco lepší a může se stát, zejména přes týden, že stanete na vrcholu sami. Zimní výstup pěšky nebo na lyžích se většinou podniká z Kuźnic dolinou Kondratowou kolem stejnojmenné turistické chaty. A část turistů a skialpinistů se vydá od chaty doprava a přidá k tomu ještě Giewont.
Nabízí se ještě jedna možnost a tou je právě hřebenovka od Kasprova vrchu. Tady je důležité podotknout, že trasa je pro zkušenější horaly a lyžaře. Hřebenovka je exponovaná se skalnatými úseky a polovina z toho se traverzuje v prudkých svazích po úzké pěšině. Bez maček i cepínu o tomto podniku v zimě nelze vůbec uvažovat. A hlavně je důležité mít nastudované lavinové podmínky. Traverzuje se po jižní straně, která je tedy vystavena slunci. Následný sjezd z Kondratove kopy do Kondratowe Doliny je prudký a sklon svahů dosahuje až 35°. Jistota bezpečného sjezdu je pak jít trasu obráceně a sjet po sjezdovkách z Kasprova vrchu.
Trasa výstupu z Kuńic na Kasprov vrch a poté po hřebeni na Kondratovou kopu. Délka trasy je 14 kilometrů s převýšením přibližně 1150 metrů. Já jsem se zcela vyhnul Kasprovému vrchu a rovnou jsem vystoupal na začátek hřebene.
V 7:30 ráno jsem stál s lyžemi na batohu sám v Zakopaném u kruhového objezdu a čekal jsem, že se někdo ke mně připojí, abychom naplnili kapacitu dodávky pendlující do Kuźnic. Najednou ke mně přistoupil nervózní taxikář a povídá: „Sam pan do Kuźnic za cztery dychy.“* Po asfaltu se mi nechtělo jít dva kilometry v lyžácích, a tak se stalo, že jsem za 40 zlotých měl dodávku jen pro sebe.
Za vstupem do národního parku jsem konečně nasadil lyže. Hned ze startu se nejde přímo po sjezdovce, ale je zde bokem vedena cesta pro „šlapající“ lyžaře. Musím říct, že vše mají hezky označené, v lese je totiž několik křižovatek a lze se vydat třeba do Doliny Kondratowe. Ve druhé polovině výstupu na Kasprov vrch směřuje lyžařská trasa po pravé straně sjezdovky. V horních částech se přede mnou otevřela Dolina Goryczkowa a po pravé straně i začátek hřebene. Chtěl jsem ušetřit kapku sil a času, a tak jsem opustil sjezdovku a vytýčil si svou vlastní trasu kotlem na začátek hřebene. Úplně jsem minul Kasprov vrch a stanul přímo pod vrcholem Prostredného Goričkového vrchu (1874 m). Na něho jsem ještě dokázal vylézt na lyžích, ale za ním na opačnou stranu už začaly vyčuhovat nějaké skalky, a tak jsem nasadil mačky na boty a lyže odložil na batoh.
*slovo dycha znamená desítka, takže až vám někdo v Polsku řekne např.: cztery dychy, tak jsou to čtyřicet, apod.
Cestou po hřebeni se mi najednou do cesty postavila zajímavá skalnatá špička zvaná Goričkova kopa (1912 m). Oficiálně ji chodník obchází zleva, ale zaznamenal jsem stopy vedoucí i přes ni. Ke slovu se přihlásil cepín a přes dva zasněžené skalnaté prahy jsem se prosekal na vrchol. To byla ta snazší část. Z vrcholu zpět na chodník na opačné straně to byl sestup čelem k prudkému svahu několik desítek výškových metrů. Celkem mi to i trvalo, protože dolů se hůř dívá a mačky jsem zasekával velmi obezřetně s malým rozestupem. Na chodníku už to byla vcelku pohoda, další skalnaté vrcholky se traverzují ve velmi ukloněných svazích. Jistota kroku je ale nezbytná, neboť jakýkoliv pád by se nejspíš zastavil až na dně údolí.
Hřeben se značně rozšířil až na vrcholu Suché kopy (1895 m). Tam lze bezpečně nasadit lyže a vydat se vstříc poslednímu vrcholu – Kondratově kopě. Sníh byl sice namrzlý, ale na pásech se dalo vyjít až na vrchol. Na vrcholu jsem se posadil a téměř hodinu a půl jsem si užíval sluníčko a výhledy na zasněžené vrcholy Tater. Výhoda lyží tkví v tom, že pokud se nic nestane, tak támhle daleko v údolí jste za chvíli, takže se můžete poflakovat. Zároveň je to i nevýhoda, jelikož se celý den dřete, někdy potíte i krev a sjezd vlastně tvoří zlomek výletu. Já jsem si však sjezd užil.
Nejdřív na rozehřátí to byl mírnější sjezd z vrcholu po hřebeni do sedla a z něj poté následoval 35° ukloněný svah dolů. Výhledy zmizely a já jsem se najednou ocitl obklíčený ve stínu mohutných masívů hor. Ostře řezané oblouky střídaly ty mírnější, abych ulehčil nohám. Sníh byl polo zmrzlý. V dolní části údolí následoval slalom mezi kosodřevinou. Když jsem se vyprostil ze spárů kosodřeviny, tak jsem najednou stanul u prahu turistické chaty. Krásný horský sjezd. Od chaty pak vede lyžařská trasa, která se dole napojuje na sjezdovku, takže jsem se dostal na lyžích až do Kuźnic. S úsměvem na rtech jsem se v Kuźnicích připojil ke skupině lyžařů a nechal se opět svézt jako „panozcek“* dodávkou zpět do Zakopaného.
*panoczek: zdrobnělina slova pán, něco jako páneček, může být myšleno zdvořile nebo také ironicky či povýšeně, něco jako namyšlený městský pán 😀
