Ke vzniku pouště se váže legenda. V dávných dobách bylo mnoho olověných a stříbrných dolů rozprostřeno okolo města Olkusz. Doly byly hluboké a zvuky, které vydávaly nástroje horníku, pronikaly až do pekla. To se nelíbilo ďáblům. Ti se rozhodli doly zasypat pískem. Ďábel, který se zmocnil tohoto úkolu, prolétal s pytlem písku nízko nad Olkuszem. Neúmyslně zavadil pytlem o kostelní věž a písek z pytle rozsypal po celé oblasti. Takto vznikla podle pověsti „polská Sahara“. Jak se říká, každá pověst má svůj reálný základ. Vznik pouště však nezapříčinil ďábel, ale lidé. Ještě ve 13. století se na tomto místě vyskytovaly husté lesní porosty.
Poté, co byla nalezena bohatá ložiska olova a stříbra, se začalo s intenzivním kácením stromů pro účely výstavby a hloubení dolů. Nárust těžby společně s odlesněním vedlo k narušení a vyčerpání zásob podzemní vody. Poušť původně dosahovala rozlohy okolo 150 kilometrů čtverečních. Po druhé světové válce proběhla výsadba borovic, která redukovala rozlohu do dnešní podoby. Vrstva písku dosahuje mocnosti v některých místech až úctyhodných sedmdesát metrů.
Jako velkým lákadlem pro turisty je možnost zažít na vlastní kůži písečnou bouři. V průběhu 20. století lidé hlásili známý jev pro pouště – fata morganu. Nicméně odborníci to odmítají s vysvětlením, že místní podmínky jsou nedostačující pro vznik fata morgány. Díky změnám klimatu a lidské činnosti poušť opět zarůstá. Nejvíc je to znát v jižní části. Proto jsou dnes naopak snahy poušť zachovat a nežádoucí porost je kácen. Natáčel se zde i polský velkofilm Faraon podle předlohy Boleslawa Prusa v roce 1966. Není pravdou, jak se někde uvádí, že natáčení probíhalo pouze v Bledowské poušti. Převážná část se natáčela v Uzbekistánu.
Pro vojenské účely slouží její severní část. Takto byla využíváná už od začátku 19. století. Před druhou světovou válkou zde cvičila polská pěchota a dělostřelecký sbor z Krakova. Nácvik do opravdové pouště využili až Němci během druhé světové války. Erwin Rommel na Bledowské poušti zkoušel taktické manévry a snažil se přiblížit podmínky pouště pro svou jednotku Afrikakorps před nasazením v Africe. Po jejich aktivitách se dodnes dochovalo několik bunkrů. Dnes slouží převážně paragánům.
K severní části se lze snadno dostat z obce Chechlo. V centru se nachází parkoviště (u dřevěného velblouda). Protější ulice vede přímo na okraj pouště. U dřevěného přístřešku jsou tabule upozorňující na vojenský prostor se zákazem vstupu. Nicméně tyto zákazy nikdo nerespektuje a všichni se zde volně pohybují. Na levé straně na vyvýšenině je malá dřevěná vyhlídka.
Jižní část je celá volně přístupná. Po jejím severním okraji vede žlutá turistická značka z obce Klucze do Bledowa. Výhled na obě pouště je z vrcholu Czubatka (382 m). Tento vrchol je také ideálním výchozím bodem pro navštívení pouště, protože se zde nachází parkoviště.
