Stezka Orlích hnízd

Polský král Kazimír III. Veliký (1310 – 1370) se v roce 1345 rozhodl vytáhnout na Slezsko a připojit ho zpět k Polsku. Válku předcházely útoky a incidenty, které vyostřovaly česko – polské vztahy. Kazimír zahájil ofenzívu vypleněním měst Rybnik a Pszczyna a postoupil až na hranici Opavského knížectví. Reakce se dostavila záhy a český král Jan Lucemburský vytáhl se svým vojskem čítajícím 2000 mužů potlačit polskou invazi. Česká armáda postoupila až ke Krakovu, který následně začala obléhat. Obléhání trvalo 8 dní a skončilo neúspěchem. Stahující se česká vojska byla nakonec během ústupu poražena polsko – uherskými silami. Válka byla ukončena v roce 1348 mírovou smlouvou a následník Jana Lucemburského Karel IV. definitivně začlenil Slezsko do zemí Koruny české. Kazimír III. v důsledku obléhání královského města Krakova a následné blízkosti hranice českého království nechal vybudovat linii pevností táhnoucí se od Krakova až po Čenstochovou.

Mezi Krakovem a Čenstochovou se rozprostírá Krakovsko – čenstochovská Jura (Jura Krakowsko-Częstochowska). Jedná se o vápencovou vysočinu v rozmezí 300 až 516 metrů nad mořem s velkým množstvím skalních výchozů a jeskynní, kterých je přibližně 1800. Právě tady na vápencových skaliscích byly vybudované středověké pevnosti přezdívané Orlí hnízda. Přes Orlí hnízda z Krakova do Čenstochové nebo naopak vedou dvě hlavní trasy. Červená značka pro pěší a červeně značená cyklotrasa SOG (Rowerowy Szlak Orlich Gniazd). V některých částech vedou souběžně spolu a jindy se velmi liší – například u hradu Rabsztyn směřuje ke Krakovu pěší červená přes Ojcówský národní park a cyklostezka se stáčí k hradu Tenczyn – obě trasy můžete porovnat zde, navíc jsou na těchto stránkách vyznačené polohy hradů nebo ubytování.

Kolem hradů, skal a pouští

Pro zdolání celé vysočiny napříč jsem zvolil kolo a směr Čenstochová – Krakov. Striktně jsem se nedržel ani pěší ani cyklo varianty. Jednou jsem následoval cyklotrasu, jindy jsem si vytyčil svůj směr a ke konci jsem se nechal vést +- červenou pěší značkou. Nelze říct, že jsem navštívil všechny hrady. Některé menší strážnice v podobě ruin jsou bokem a úplně jsem minul hrad Korzkiew u Krakova, neboť jsem slepě sledoval červenou značku a ta přes něj nevede. Ty největší a nejvýznamnější hrady jsem ale neminul. Ať už se rozhodnete zdolat linii Orlích hnízd pěšky či na kole, tak musíte počítat se vzdáleností +- 160 kilometrů. Já jsem zvládl tuto vzdálenost ujet za dva dny i s návštěvou hradů. Musím ale podotknout, že některé z nich jsem navštívil již v minulosti (např. Bobolice) a nezdržoval jsem se proto s jejich podrobnou prohlídkou. Pokud byste si chtěli vše pečlivě projít a užít si třeba Błędowskou poušť, tak počítejte určitě 3 až 4 dny na přejezd.

V mapě je zobrazen můj průběh trasy přes vysočinu s Orlími hnízdy. V mapě to vychází na 160 kilometrů s převýšením okolo 1700 metrů. Samozřejmě je to ideální průběh. Nejsou započítané různé odbočky k hradům a někdy jsem špatně odbočil a musel se kousek vracet.

Z Čenstochové k Olsztynu

Do Čenstochové lze dojet vlakem, ale můj děda byl natolik hodný, že mě vysadil i s kolem nedaleko poutní Jasne Góry. Ta je pro věřící nejvýznamnější nejenom v Polsku, ale míří sem lidé například z Maďarska, Slovenska i České republiky. Někteří dokonce dorazí pěšky. Odhadem navštíví každý rok Jasnou Góru 5 milionu lidí. Měl jsem štěstí, že zde zrovna neprobíhala žádná akce a nemusel jsem se prodírat davy. Od Jasne Góry napříč Čenstochovou vede ulice Aleja Najświętszej Maryi Panny, která má na délku 1500 metrů. Ulice narýsováná jako podle pravítka značně usnadňuje postup přes město, není nutné se proplétat ulicemi. Navíc tudy vede červená pěší trasa směřující k prvnímu hradu na trase – k Olsztynu.

K němu se dostávám kombinací cyklostezek a pěší červené značky. Z map to sice není vidět, ale hrad je obehnán plotem, aby nebylo možné obejít kasu. Ke kase se dostávám krátkou uličkou vedoucí z levé strany náměstí Olsztynu. Vstupné činí 10 zlotych a neberou karty. Areál hradu je dosti rozlehlý a největší dominantou je hradní věž. Zmínky o něm pocházejí z roku 1306, později byl Kazimírem III. značně rozšířen. Olsztyn ustál několik útoků až na ten švédský z roku 1655. Rozbořený hrad se nevyplatilo již opravovat.

Kolem pouště k ruinám Ostrężniku

Za Olsztynem směřuji na Zrębice a dále na Siedlec, vedle kterého se skrývá malá stejnojmenná poušť o rozloze 25 hektarů. Písek pochází ze dna moře z jurského období a až do 60. let 20. století zde probíhala těžba. Dnes zde nejrůznější nadšenci testují jízdu v pouštních podmínkách. Do pouště jsem jen okrajově nahlédl, jelikož jsem si písek užil cestou přes lesy a tyto pouště zde jsou mi známe. Od pouště pak sjíždím prvně po cestě a pak přes les k Ostrężniku – hrad o kterém se toho vcelku moc neví a téměř nic z něj nezůstalo. Naštěstí není moc daleko od cesty. Zajímavý je skalní útvar s jeskyní, na kterém byl vybudován.

Přes obce Trzebinów,Moczydo a Łutowec se dostávám k bratrským hradům Mirów a Bobolice. V Łutowci je skála, na které stála strážnice, po které dnes není ani stopa.

Mirów a Bobolice

Mirów a Bobolice jsou unikátem Orlích hnízd. Současní majitelé obou hradů se je rozhodli zrekonstruovat. Každý by si u hradu představil pod pojmem rekonstrukce odklizení suti a zpevnění zdí. Jenže oni to pojali ve smyslu vybudovat znovu. Jako první byly obnoveny Bobolice a nyní následuje v podobném duchu Mirów. Mirów nebyl od začátku hradem, nýbrž se původně jednalo o malou pevnůstku s obytnou plochou okolo 270 m² podřízenou královskému hradu Bobolice. Postupně se Mirów rozrostl do obytného hradu s plochou 1 200 m². Jak Mirów, tak i Bobolice zničili Švédové v roce 1657 a v následujících stoletích jen chátraly.

Oba hrady jsou nyní obehnány plotem. Mirów si prozatím můžete prohlédnout zvenku a Bobolice jsou zcela zpřístupněny s průvodcem. V kase si můžete zakoupit lístek na prohlídku kolem obou hradů (15 zlotých) a v případě zájmu si v pak Bobolicích dokoupíte lístek dovnitř.

Góra Zborów

Cestou jsem minul Góru Zborów (462 m), jelikož jsem na vrcholu stanul již 2x. Pokud toto místo neznáte, tak ho určitě doporučuji navštívit, výhledy totiž stojí za to. Pro ilustraci dodávám fotku z mé podzimní návštěvy.

Cestou na největší Orlí hnízdo: Ogrodzieniec

Od Zbórowa jsem si to zamířil na hrad Bakowiec, který si můžete bez poplatku prohlédnout dokola. Hrad není prozatím zpřístupněn veřejnosti. Za hradem oficiální cyklostezka COG směřuje k zajímavému skalnímu útvaru zvanému Okiennik Wielki. Jak název napovídá, jeho hlavní atrakcí je skalní okno. Od skalního okna pak cyklostezka směřuje přes pole a vesnice do obce Podzamcze.

Největším hradem opevněné linie mezi Krakovem a Čenstochovou je majestátní Ogrodzieniec. Ten jsem rozepsal ve článku zde. Ve zkratce nechal Kazimír Veliký na místě dřevěné tvrze vybudovat zděný hrad, který se postupně rozšiřoval do úctyhodné velikosti. Ovšem také neustál útok švédské armády a poté byl jen zčásti opraven. Nyní je zrekonstruovaný do takové podoby, kdy je možné si ho celý prohlédnout individuálně. Za zmínku určitě stojí i nedaleké hradiště na hoře Birów. Pokud sem dorazíte večer, tak doporučuji zde zůstat, pod hradem najdete i malý kemp v zahradě směrem na hradiště na Birówě nebo i levné turistické ubytovny zvané v Polsku jako agroturystyky. Já jsem ještě stihl vyrazit ke hradu Smoleń, který byl jednak zavřený po 18:00, a navíc jsem si musel ustlat v přístřešku pod hradem.

Cesta k Rabsztynu

Další den se pořád držím cyklotrasy COG. Ta vede prvně k hradu Bydlin a poté k Rabsztynu. U Bydlinu je zajímavé, že jako hrad sloužil 200 let a posléze na začátku 16. století byl přestavěn na kostel. Nicméně jako ostatní Orlí hnízda byl zlikvidován Švédy. Bydlin se stal svědkem velké bitvy v roce 1914 mezi rakousko – uherskou armádou a Ruskem.

Pokud se vydáte na tuto trasu a pojedete na pohodu, tak velice doporučuji v obci Jaroszowiec učinit odbočku do vedlejších Klucze. Za nimi totiž najdete rozsáhlou Błędowskou poušť.

Havraní skála neboli Rabsztyn byl opět původně dřevěný hrad a za Kazimíra přebudován na zděný. Na počátku 17. století byl přestavěn do renesančního stylu. Na úpatí původního hradu byl postaven dolní hrad s tříkřídlým palácem se dvěma patry a 40 místnostmi. Rabsztyn byl opět zničen v roce 1655 švédským vojskem a poté už nebyl obnoven. Hrad mě mile překvapil, jelikož jsem měl zaryté, že není zpřístupněn veřejnosti. Prvně se prochází moderní kasou a bufetem a následně se stoupá po schodech na nádvoří, kde se nachází další restaurace a suvenýry. Hradní věž dnes slouží jako rozhledna.

Poslední fáze: přes národní park Ojców až na náměstí v Krakově

Za Rabsztynem se cyklostezka stáčí na jih a úplně míjí Ojców, což jsem nechtěl. Rozhodl jsem se držet +- červené pěší značky – to je verze, pokud vám nevadí jet přes písčité lesy, pole a louky po lesních cestách. Jinak to doporučuji raději vzít po asfaltových cestách přes vesnice. Navíc skoro celý den mrholilo a já jsem po cestě přes les zjistil jednu věc: mokrý písek je větší zlo než suchý. Mokrý totiž odlítává ve větších kusech a usedá a lepí se všude možně – od mechanizmu přesmykáče po řetěz, devítikolečko a taky kolem prachovky vidlice. A lepší abrazivo si snad ani nemůžete přát.

Hned za tabulí Ojcowského národního parku, který je mimo jiné nejmenším národním parkem v Polsku, stojí zámek/hrad Pieskowa Skała. I na tuto pevnost můžeme aplikovat stejný vzorec: Kazimír Veliký nechal nad údolím vybudovat hrad ze série Orlích hnízd, později byl hrad přestavěn do renesanční podoby a během vpádu Švédů zničen. Poté ale Pieskowa Skała trošku vybočuje, neboť následní majitelé nad ním nezlomili hůl a sídlo postupně rekonstruovali. A díky tomu se dochoval v nejlepším stavu ze všech Orlích hnízd. Pieskowa Skała má ovšem jednu nevýhodu – buď si musíte koupit lístek s průvodcem nebo bez si můžete za poplatek projít jen dvě nádvoří.

Za Pieskowou Skałou následoval sjezd údolím podél vápencových skal, kolem kaple tzv. Na vodě, kolem zříceniny hradu Ojców a skalního útvaru Krakovská brána. Určitě se sem vrátím někdy pěšky a pořádně projdu zákoutí tohoto národního parku. Ze sedla kola jsem ho prostě prosvištěl. Za parkem následovala poslední výzva – vymotat se z ulic Krakova na hlavní náměstí. Občas se dalo využit nějakou tu cyklostezku ve městě, jindy jsem jel po ulici za tramvají. Po úspěšném rozlousknutí navigačního oříšku jsem stanul na náměstí a tím jsem ukončil svou stezku Orlích hnízd. Minul jsem Wawel a podél Visly dorazil do kempu, kde sice požadovali rezervaci, ale naštěstí jsem se ještě vlezl se svým tarpem.

Bonus na závěr: 160 kilometrů domů na jeden zátah

Měl jsem dvě možnosti, jak se vrátit domů – sednout na vlak nebo dojet na kole. První varianta nebyla vůbec v plánu a na cestu domů jsem si vyčlenil další dva dny, přece jen zbývalo na Karvinsko cca 150 – 160 kilometrů. Jenže jak jsem šlapal z Krakova podél Visly, tak kilometry ubíhaly. A to tak, že kolem 12 hodiny jsem byl v Osvětimi. No co, pojedu co to půjde, říkal jsem si. A šlo to dobře. Zadek mě buď přestal bolet nebo jsem si asi na tu bolest zvykl a nohám nějak přestalo být jedno, jestli jsem právě minul 80. nebo 140. kilometr. Ale víc než o fyzičce to bylo o hlavě. Prostě jsem si to v hlavě nastavil na dojezd a tělo se přizpůsobilo.

Cestu domů dávám jako inspiraci, jak dojet zpět do České republiky. A pokud nebydlíte u Ostravy, tak se můžete vydat na kole dál domů nebo sednout na vlak v Karviné, Havířově, Bohumíně nebo Ostravě. Cestou máte například výše zmíněnou Osvětim nebo Pszczynu. A nemusíte to jet na jeden zátah 😉