To v roce 1880 napsal o Giewontu Walery Eljasz-Radzikowski (polský malíř, fotograf a autor tatranských průvodců) a měl pravdu. Je nepřehlédnutelný a vaší pozornost strhne, i když budete městem jen projíždět. Giewont je v Polsku považován za národní symbol podobně jako na Slovensku Kriváň. Charakteristická je pro něj jeho impozantní 600 metrů strmá severní stěna. Celý masív se skládá ze tří vrcholů. Prostřední a zároveň nejvyšší Wielki Giewont (1894 m) je špičatého tvaru a na jeho vrcholu se nachází 15 metrů vysoký kovový kříž. Vedlejší severovýchodní Dlugi Giewont (1867 m) má podobu podlouhlého a ostrého hřebene a západní Maly Giewont (1728 m) je pro změnu soustavou skalních věží. Giewont spadá do Západních Tater a jeho geologická stavba, tvořená především z triasových vápenců a dolomitů, vytváří zajímavý kontrast vedle žulových štítů Tater.
Jedna z teorii o vzniku názvu praví, že středověcí horníci německého původu nazývali masív Gehässing Wand – strmá, nepříjemná stěna. V následujících staletích se měl název postupně zkracovat do podob Gehewand, Gewand a následně až do dnešní polské podoby Giewont.
Jestliže chcete vylézt na Giewont, tak si musíte vybrat ze dvou zel, jak se říká. V létě budete čelit davům turistů a doslova se můžete zaseknout ve frontě na vrchol. Závěrečná část výstupu po značce je totiž skalnatého rázu a ke kříži je nutné vylézt poslední výškové metry po řetězech. Naštěstí je výstup řešen jako jednosměrka a sestup pak probíhá po stezce za křížem. Samotný kříž je ale ideálním lapačem blesků v bouřce. Již mnohokrát zde blesk usmrtil turisty a nejtragičtějším dnem se stal 22. srpen roku 2019, kdy úder blesku usmrtil 4 lidi (z nich byly dvě děti) a přes 100 zranil. V zimě se sice naopak vyhnete davům, ale pro změnu vás můžou ohrozit pády lavin a cestu ztěžovat hluboký nebo zmrzlý sníh, silný vichr a podobné vrtochy zimního počasí. Giewont je hazardem celoročně.
Nejčastěji se podniká výstup na Giewont z Kuźnic po modré značce kolem turistické chaty PTTK Hala Kondratowa. Z Kuźnic je to necelých 6 kilometrů s převýšením přes 800 metrů. Pod Giewont se také dostanete po žluté údolím Małej Łąki nebo po červené z údolí Strążyska – tato červená je ale v zimě uzavřená. Další možností je sestoupit z hlavního hřebene z Kondratove kopy po žluté do sedla pod Giewont.
Pro zimní výstup jsem zvolil modrou značku z Kuźnic a sestoupil po žluté do údolí Małej Łąki. I když se říká, že z polské strany Tater je nejhezčí údolí Kościeliska, tak pro mě nyní jasně vítězí horní vápencová část Małej Łąki. V dubnu navíc můžete obdivovat po cestě přes louky rozkvetlé krokusy s panoramaty vápencových stěn a věží v masívu Giewontu a vedlejšího Malolučniaka. Okruh (viz mapa níž) měl na délku téměř 20 kilometrů s převýšením 1050 metrů.
V zimních podmínkách určitě vezměte sebou mačky a doporučuji i cepín, který se vám může hodit v závěrečném skalnatém výstupu po řetězech ke kříži a v následném sestupu. A také nezapomeňte sledovat lavinovou situaci na stránkách polského TOPRu.
Tip na okruh dlouhý 19 kilometrů s převýšením přibližně 1050 metrů.
