Výstavba moderních silnic a dálnic patřila mezi důležité prvky politického programu Německa. Kromě propagandistického hlediska se tímto také snažili vyřešit otázku vysoké nezaměstnanosti. Silnice měla vést, jak název napovídá, téměř po celé délce Sudet od Jizerských hor přes Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník a Rychlebské hory až do Paczkówa severně od Javorníku. Oficiálně měla cesta sloužit turistům a zpřístupnit jim tak odlehlé a atraktivní části hor. Už jen ze samotné cesty se otevíraly panoramatické výhledy na malebné Sudety.
V Jizerských horách stačili dokončit 26 kilometrů z města Świeradów-Zdrój do Szklarske Poręby. My se zaměříme na nejdelší dostavěný úsek vedoucí přes Orlické a Bystřické hory. Sudetenstraße, dnes silnice označená číslem 389, začíná v sedle zvaném Polskie Wrota ve výšce 660 metrů západně od města Duszniki – Zdrój a stoupá k lyžařskému středisku Zieleniec. Tady dosahuje své nejvyšší nadmořské výšky 925 metrů nad mořem. Následně klesá a prochází část údolí Divoké Orlice až do obce Mostowice, kde se opět začíná zvedat do sedla Spalona (811m). Poté silnice vede ve východních svazích Bystřických hor a za obcí Rozanka klesá do města Międzylesie (Mezilesí), kde končí. Celková délka tohoto úseku je přibližně 50 kilometrů a jeho výstavba probíhala v letech 1931 až 1938.
Průběh dokončené magistrály v Bystřických horách.
Sudetenstraße vedená v celé své délce jen pár kilometrů od hranic tehdejšího Československa nebyla zamýšlená jen jako turistická atrakce. V případném konfliktu by zajisté měla velký strategický význam a po silnici by bylo možné rychle přesouvat divize podle potřeby. O zamýšleném vojenském účelu svědčí i to, že ve dvou sedlech byly dokončené malé maskované bunkry a ve svazích Jagodne má silnice vybudovanou šachtu pro podminování.
Betonové bunkry jsou celkem čtyři – dva v sedle Spalona a dva v sedle Nad Porębą. V sedle Spalona se jeden nachází jen pár metrů od cesty a druhý za turistickou chatou Jagodna, která zde stojí již od roku 1895. Maskování bunkrů tak blízko oblíbeného turistického cíle muselo být pojato jinak, než zapuštěním do svahů nebo jen zalesněním. A tak nic netušící turisté projížděli či procházeli kolem dvou nenápadných hospodářských stavení se zavřenými okenicemi, za kterými se skrývaly kulomety nebo dokonce i kanón.
Betonové stěny byly obložené imitacemi cihel nebo se zaházely omítkou a sedlové střechy nejspíš pokrýval šindel. Větší bunkr jižně od chaty, dnes s reklamními poutači, má dvě místnosti – jednu bojovou a druhou ve formě garáže. Posádku tvořilo devět můžu, kteří obsluhovali tři kulomety typu MG jeden kanón Pak 36. Menší bunkr severně od chaty se skládá pouze z jedné místnosti. Zde čtyřčlenná posádka měla na starost dva kulomety. Další dva bunkry najdeme o 9 kilometrů dál na jih v sedle Nad Porębą. Tyto objekty se nacházejí ve větší vzdálenosti od silnice a v tomto případě byly maskovány svahy, zeminou a vegetací. První se najdeme 200 metrů v lese severozápadně od křižovatky a ze všech bunkrů je nejmenší. Měl pouze jednu střílnu a posádku tvořili dva muži. Na opačné straně sedla, asi 250 metrů jihovýchodně od křižovatky, se v houští nacházejí ruiny největšího bunkru. Odstřelen byl pravděpodobně ke konci války. Měl dvě místnosti a opět jedna z nich byla garáž. Posádka devíti mužů obsluhovala tři kulomety a jeden kanón.
Otázkou zůstává, k jakému účelu měly tyto jediné bunkry tohoto typu na německé straně Sudet sloužit a jestli bylo v plánu vybudovat i další. S opevněním Československa se totiž nemohou vůbec rovnat a stěží by odrazily větší útok. Nabízí se možnost, že v případě potřeby by pomocí bunkrů byla uzavřená část Sudetenstraße mezi sedly Spalona a Nad Porębą. O důležitosti tohoto úseku svědčí i možnost silnici odstřelit. Jestli se měl nacházet v masívu Jagodne nějaký důležitý objekt se již asi nedozvíme. Po předání československé strany Sudet Německu po mnichovské dohodě a následné světové válce bylo od stavby Sudetenstraße upuštěno. Silnice zcela ztratila jakýkoliv strategický význam a turismus byl dozajista to poslední na seznamu, do čeho potřebovala třetí říše v nejhrůznějším konfliktu dějin investovat.
Tento úsek Sudetské cesty se dá projet autem, na motorce nebo na kole. Co je nutné dodat, že ne celá je v dobrém stavu. Od sedla Polskie Wrota přes Zieleniec až po sedlo Spalona má silnice krásný nový asfalt. V úbočích hory Jagodna a několik kilometrů za sedlem Porębą je silnice prozatím ponechána svému osudu – což nejvíce pocítí tlumiče auta. Navíc se v zimě neodklízí, takže může být tento úsek neprůjezdný.
Silnice má pro cyklisty jednu velkou výhodu – není až tak frekventovaná a během sjezdu ze Spalone do sedla Nad Porębą jsem nenatrefil na žádné auto. Cesta je velmi proměnlivá – vede v úbočích, užijete si sjezdy, serpentiny a hlavně řadu výhledů. Až na středisko Zieleniec to jsou všude prozatím odlehlá místa. Zajímavou atmosféru má údolí Černé Orlice, kde narazíme jen na pár usedlostí, i když i tady se začíná s novostavbou. Kdo ví, jak dlouho bude v tomto údolí klid.
Níže dávám tip na okruh na kole. Na délku měří do 120 kilometrů s převýšením přibližně 1600 metrů. Zdatnější zvládnou okruh za jeden den, ale pokud nikam nespěcháte a chcete si výlet užít se všemi zajímavostmi, tak je dobré si ho rozdělit na dva dny. Já jsem první den dojel až před středisko Zieleniec, kde jsem po zelené odbočil na vrchol Vrchmezí (1084 m) a tam u nové rozhledny přespal. Druhý den jsem dorazil zbytek Sudetenstraße.
Kromě samotné Sudetské cesty jsou první den po cestě dvě zajímavá města – Kladská Bystřice a Kladsko. První zmíněné je malebné královské městečko se zachovalým opevněním a krásným náměstím. Do Kladska je z této trasy potřeba učinit krátkou odbočku. V tomto městě se nachází rozsáhlá Kladská pevnost.
Má dvoudenní trasa.
