Salatín společně s Malým Salatínem (1444 m) spadá pod národní přírodní rezervaci od roku 1982 s rozlohou 1192 hektarů. Celý masív je vybudován z vápenců – zasahuje zde vápencovo – dolomitový chočský příkrov. Předmětem ochrany jsou krasové útvary a výskyt vzácných druhů rostlin. Salatín je převážně zalesněný, jen vrcholové partie pokrývá borovice kleč. Na mnoha místech vystupují ze svahu skalní útvary, na které se vážou vápnomilné rostliny. Roste zde jako na jediném místě na Slovensku lomikámen oranžový (pozměněný), který se vyskytuje na dolomitových podkladech v Alpách. Z vrcholu se otevírá výhled zejména na západní část hlavního hřebene Nízkých Tater a dále pak na Velkou Fatru, Chočské vrchy nebo Západní Tatry.
Samotný název Salatín s velkou pravděpodobností pochází ze starého německého slovesa salitan či salitjen – těžit. Celá oblast, zejména svahy nad nedalekou Magurkou, má bohatou středověkou hornickou historii.
Kromě nespočetných skalních útesů a jeskyní najdeme pod Salatínem i několik soutěsek. Nejvýznamnější je soutěska Hučiaky, přes kterou vede červená značka z Ludrovské doliny. Na délku mají Hučiaky téměř jeden kilometr. Potok Mraznica se zde ostře zařezal do údolí a vytvořil působivé a několik desítek metrů vysoké skalní stěny na obou stranách údolí. Ve dvou místech přepadají přes stěny vedlejší přítoky a vytvářejí tak vodopády. Hučiaky poznamenala masivní přívalová povodeň v červnu roku 2020, která změnila ráz celého údolí. Podle vyprávění se předtím v soutěsce chodilo přímo potokem a kaskády v úzkém prostoru mezi skalními stěnami doslova hučely. Dnes je dno Hučiaků zaneseno balvany a potok Mraznica se před vstupem do soutěsky ztrácí kdesi pod nimi. Dlouho používaný výstižný název Hučiaky tak ztratil na významu.
Pěkný výstup přes soutěsku Hučiaky na vrchol Salatína vede z obce Ludrová po červené značce. Vrátit se z vrcholu zpět do Ludrové nemusíte po stejné cestě, ale lze sestoupit po zelené přes Úplazy (1440 m). Masív Salatína se svými proměnlivými skalnatými svahy a prozatím zachovalými lesy má podmanivou atmosféru. Zde pocítíte pravou divokost a odlehlost zdejší přírody. Navíc tudy nemíří davy turistů a může se stát, že za celý den na nikoho nenatrefíte. Divoké je i značení a chodník dává najevo, že se těmito místy opravdu jen občas někdo projde.
Trasu doporučuji tomu, kdo vyhledává samotu a klid. A hlavně pokud vám pohyb divokou přírodou, s občasným hledáním kudy vlastně jít, nedělá problém. Pokud se bojíte divoké zvěře a máte špatný orientační smysl, tak není tato trasa pro vás vhodná. Značení za soutěskou se vyskytuje řídce a chodník se občas ztrácí. Zejména sestup ze Salatína přes Úplazy je zážitek. Zde chodník v některých místech připomíná stezku zvěře. Navíc je často nutné překračovat padlé stromy – nejčastěji pod vrcholem Bohuňovo (1304 m).
Vcelku náročná trasa s délkou 20 kilometrů a převýšením 1150 metrů!
