Výlet k Hlbockému vodopádu, na Roháč a na hrad Hričov

V Súlovských vrších najdeme vše co se týče skal – především vysoké skalní věže, stěny, jehly, okna, brány a soutěsky. Na tomto výletě se vydáme do severní části tohoto pohoří a navštívíme Hlbocký vodopád, vystoupáme na vrchol Roháče s pěkným vyhlídkovým místem, prohlédneme si pevnůstku Hričov a cestou zpět opustíme značky a projdeme kolem skalní jehly.

Okruh začíná v Hlboké nad Váhom – na konci obce se nachází menší podélné parkoviště. První zajímavostí na trase je Hlbocký vodopád, který je vzdálený od horního konce obce necelý kilometr. Přes víkend zde můžete narazit na turisty, kteří směřují čistě za tímto přírodním úkazem. Výška vodopádu je 14 metrů a v úzkém profilu se nachází malá jeskyně ve tvaru úst, což je rarita. Okolí vodopádu je obklopeno desítky metrů vysokými skalními stěnami.

Zelená značka od vodopádu pokračuje prudčeji do kopce podél skalních stěn. V jednom místě odbočuje ze značky doleva do svahu zelený trojúhelníček, který mě dovádí na menší vrcholek mezi skalními věžemi. Zelená pak ještě chvíli následuje Hlbocký potok proti proudu a poté stoupá k rozcestí Pod Roháčom. Ještě před tím, než se vydám z tohoto rozcestí po červené ke hradu Hričov, tak učiním krátkou odbočku po žluté na vrchol Roháče (803 m). V místě, kde se od žluté odpojuje zelená, je po pravé straně menší vrcholek se dvěma skalními vyhlídkami. Je zde hezký výhled na Súlovské vrchy, zejména pak na oba Maníny. Na Roháče je to z vyhlídkového místa kousek.

Hričov po kramlích

Z Roháče sestupuji zpět k rozcestí Pod Roháčom a napojuji se na červenou značku. Po třech kilometrech se dostávám pod zříceninu hradu Hričov. Hričov byl postaven mezi léty 1254 – 1265 a jeho bohatá historie sahá až do 17. století. Jako sídlo fungoval přibližně do roku 1563, poté se se majitelé přestěhovali do Bytče a Hričov byl využíván jako sklad s obilím, vězení a obydlí pro správce. Od 18. století se hrad postupně měnil ve zříceninu. Vstup je dobrovolný a slouží jako příspěvek k rekonstrukci. Na hradě se zrovna intenzivně pracovalo – odstraňovaly se náletové dřeviny, vyklízela se suť a zpevňovalo zdivo. Prvně se do hradu stoupá po dřevěném schodišti a na nejvyšší místo nad obytným palácem se leze po kramlích. Z vrcholu se otevírá výhled na okolní kopce, Javorníky a na Malou Fatru.

Skalní jehla a návrat přes Ostrý vrch bez značek

Z Hričova sestupuje červená značka dolů do obce Hričovské Podhradie. Tady opouštím veškeré turistické značení a ulicí K Cintorínu se vydávám směrem ke Hričovské skalní ihle. Tento skalní útvar je pozůstatkem většího skalního útesu, který se vlivem eroze rozpadl. Útes patřil do pásma korálových vápenců a ve fosiliích je možné sledovat úlomky korálů nebo řas. Jehla je od roku 1965 chráněným přírodním útvarem. Po jehle se leze a nachází se tady několik zajištěných cest.

Návrat zpět do Hlboké nad Váhom je sice beze značek, ale nejedná se o nijak orientačně náročnou cestu. Od jehly chvíli stoupám po louce a pak směřuji jihozápadně k lesu. V mapě je naznačená cesta, ta ovšem na louce není téměř vidět. Do lesa pod Ostrý vrch (548 m) vstupuje z louky lesní cesta – kdyby se tudy náhodou tedy někdo vydal, tak napovím, že vstup do lesa se nachází pod osikovým lesíkem. Pokud mapy v telefonu selžou, tak hledejte osiky! Asi po sto metrech z cesty odbočuje doleva chodník pod vrchol (viz úvodní mapa). Ostrý vrch je zcela zalesněný a není tady nic k vidění. Po lesních cestách obcházím Velký Ostrý vrch a sestupuji do Hlbokého nad Váhom. 13 kilometrů s převýšením okolo 730 metrů uteklo jako voda – po cestě je totiž stále na co koukat.