Pátek, 23 února, 2024
IslandSvět

Na samotě u ledovce

Jestli mě něco fascinuje na cestování po světě, tak jsou to odlehlá místa, kde široko daleko nic není, jen pár podobných duší a vy. Takové místa se pomalu vytrácejí. Jednou ze zemí, kde lze ještě zažít pohlcující pocit a dech beroucí krásy osamocené krajiny, je právě Island.

Jen Vy a nic. Té Tesly si nevšímejte. Používat ji jako offroad není úplně to pravé ořechové. Na tuhle trasu jsem narazila náhodou, při brouzdání mapami a vůbec nebyla plánovaná. V každém případě, když to zvládla Tesla, opravdu se není čeho bát a za dobrých povětrnostních podmínek cestu zvládne jakékoli auto.

Jednou z nejlepších metod, jak procestovat Island, je půjčit si offroad. Spát tam, kde vás zrovna ten den časově a vzdálenostně pustí. Ideálně v zázemí kempu. Ten nejodlehlejší a nejkrásnější, kde jsem zatím pobývala se nacházel pod ledovcem Mýrdalsjökull na jihu ostrova. Už jen ta cesta k němu stojí za to. Čeká vás 16 km prašnou cestou, šotolinou, hliněnou cestou s výmoly, nebo naopak hrboly. Nic, čeho byste se museli bát, s jistou opatrností se to dá přejet i s osobákem, teda za předpokladu, že cestu nezasypal sníh. Minimálně tři čtvrtě hodiny si budete užívat jízdu po kopcích, s výhledem na nekonečné nivy, dolinou kolem řeky, až nakonec dojedete do kempu Thakgil s veškerým zázemím, včetně elektřiny. Opravdu netuším, jak tam tu elektřinu dostali.

Nekonečná říční niva vzniklá erupcí sopky Katla pod ledovcem. Náhlá roztátá masa vody vymlela široké říční koryto. Katla se nachází asi 17 km od místa kde jsem tuto fotku vyfotila.
Takto vypadá krajina a cesta ke kempu. Na loukách se na divoko pasou idylické rodinky ovcí, většinou máma, táta a mládě. Na stádo tady nenatrefíte.
Na takovém místě můžete kempovat obklopeni strmými svahy a říčkami. Kemp Thakgil.

Z kempu pak vede několik cest s výlety do okolní krajiny a asi nejzajímavější je 15 km okruh přímo k ledovci. Nastoupáte jen 650 výškových metrů, takže nic obtížného. Cesta je ze začátku dobře rozpoznatelná, ztrácí se až na kamenité náhorní plošině, ale když půjdete rovnou za nosem, zastaví vás 100 m útes a pohled na několik protilehlých vodopádů padajících z ledovce. Po cestě zpět jsem potkala rodinku Francouzů, která se ztratila právě na tom kamenitém poli. Kvůli mlze to začali vzdávat, ztratili orientaci a cestu. Naštěstí jim stačilo dodat jen odvahu a došli k cíli. Při troše štěstí uvidíte kusy ledovce padat do údolí. Mě se to nepovedlo zahlédnout. Je to jak s bleskem a hromem, prvně vidíte záblesk a pak až zaburácí. Já jsem vždycky slyšela už jen zvuk roztříštěného ledu. Celý útes je opravdu mohutný.

Konečná vyhlídka na kilometrový ledovcový kotel s výhledem na vodopády tekoucí z pod ledové masy.

Vidět vše v plné kráse se mi nepovedlo kvůli mlze, ledovec jsem viděla jen náznakem, ale i tak to má své kouzlo zahalenosti a tajemna. Mlha prostě k Islandu patří, dodává jí tu severskou, chladnou atmosféru. Chápu, že fotky na sítích nebudou vypadat nejlépe, ale věřte mi že, pocit, a to, jak vnímáte okolí, se vám zaryje do paměti daleko více. O to víc se mi zapojovala představivost, jak celý ledovec asi vypadá, jak obrovský masiv ledu dokázala příroda vytvořit. Celý, v průměru kilometrový, kotel byl vytvořený tím stejným ledovcem, na který se díváte.

Po značené cestě, která prakticky není značená, se krajina mění s každým krokem. Natrefíte na mužiky i sem tam na flek barvy.
Najednou se koukáte na příkrá údolí a ostré hřebeny.
Až dojdete na nekonečné kamenné moře, kde se v mlze velmi snadno ztratíte. Všude kam se podíváte, to vypadá stejně.
Pohled na ledovec Mýrdalsjökull. Jedna věc mě uchvátila, a to barvy. Muže se zdát, že celá krajina je depresivní, šedavě zelené kopce, šedavě modrá obloha a šedavě šedě kamenitá, ale pak se kolem říček tvoří energická až toxicky zelená mechu. Barvy na fotce nejsou nijak upraveny.
Fotka není nijak barevně upravena. Mech v celé krajině přímo září.
Nakonec když se vymaníte z kamenitého labyrintu, čeká na Vás ta pravá odměna a tímto pohledem to teprve začíná.
V celém údolí se nachází tři velké vodopády a pak ještě pár menších. Pro představu velikosti údolí, se ten třetí vodopád ani nevešel do záběru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *