Na samotě u ledovce
Jestli mě něco fascinuje na cestování po světě, tak jsou to odlehlá místa, kde široko daleko nic není, jen pár podobných duší a vy. Takové místa se pomalu vytrácejí. Jednou ze zemí, kde lze ještě zažít pohlcující pocit a dech beroucí krásy osamocené krajiny, je právě Island.
Jednou z nejlepších metod, jak procestovat Island, je půjčit si offroad. Spát tam, kde vás zrovna ten den časově a vzdálenostně pustí. Ideálně v zázemí kempu. Ten nejodlehlejší a nejkrásnější, kde jsem zatím pobývala se nacházel pod ledovcem Mýrdalsjökull na jihu ostrova. Už jen ta cesta k němu stojí za to. Čeká vás 16 km prašnou cestou, šotolinou, hliněnou cestou s výmoly, nebo naopak hrboly. Nic, čeho byste se museli bát, s jistou opatrností se to dá přejet i s osobákem, teda za předpokladu, že cestu nezasypal sníh. Minimálně tři čtvrtě hodiny si budete užívat jízdu po kopcích, s výhledem na nekonečné nivy, dolinou kolem řeky, až nakonec dojedete do kempu Thakgil s veškerým zázemím, včetně elektřiny. Opravdu netuším, jak tam tu elektřinu dostali.
Z kempu pak vede několik cest s výlety do okolní krajiny a asi nejzajímavější je 15 km okruh přímo k ledovci. Nastoupáte jen 650 výškových metrů, takže nic obtížného. Cesta je ze začátku dobře rozpoznatelná, ztrácí se až na kamenité náhorní plošině, ale když půjdete rovnou za nosem, zastaví vás 100 m útes a pohled na několik protilehlých vodopádů padajících z ledovce. Po cestě zpět jsem potkala rodinku Francouzů, která se ztratila právě na tom kamenitém poli. Kvůli mlze to začali vzdávat, ztratili orientaci a cestu. Naštěstí jim stačilo dodat jen odvahu a došli k cíli. Při troše štěstí uvidíte kusy ledovce padat do údolí. Mě se to nepovedlo zahlédnout. Je to jak s bleskem a hromem, prvně vidíte záblesk a pak až zaburácí. Já jsem vždycky slyšela už jen zvuk roztříštěného ledu. Celý útes je opravdu mohutný.
Vidět vše v plné kráse se mi nepovedlo kvůli mlze, ledovec jsem viděla jen náznakem, ale i tak to má své kouzlo zahalenosti a tajemna. Mlha prostě k Islandu patří, dodává jí tu severskou, chladnou atmosféru. Chápu, že fotky na sítích nebudou vypadat nejlépe, ale věřte mi že, pocit, a to, jak vnímáte okolí, se vám zaryje do paměti daleko více. O to víc se mi zapojovala představivost, jak celý ledovec asi vypadá, jak obrovský masiv ledu dokázala příroda vytvořit. Celý, v průměru kilometrový, kotel byl vytvořený tím stejným ledovcem, na který se díváte.
