Pátek, 23 února, 2024
Soví hory, Valbřišské hory

Jaká tajemství skrývá hora Soboň?

V podzemí jsem si vzpomněl na vyprávění pana A.B. Ten měl už v lesích a podzemí několikrát natrefit na vzdálený průvod vězňů a jejich katanů z řad SS. S tímto paranormálním zjevením neměl zkušenost pouze on sám. Narazil jsem na tyto informace nezávisle při rozhovorech s několika badateli, kteří se vzájemně neznali. Obecně se také kromě pana A.B. neví o nikom, kdo by na Soboni či v jejím lese dokázal v klidu přespat. I ti, kdo se o to pokusili, byli geniem loci z toho místa vyhnáni.

Milan Zacha Kučera, kniha Největší tajemství Třetí říše, s. 297

Tyto věty z knihy Největší tajemství Třetí říše se mi zaryly do podvědomí. K vidinám pochodů vězňů jsem skeptický, spíše mě zajímal onen neklid v okolí hory Soboň. Přespal jsem už na různých místech, například v divokém lese, kde každou chvíli bylo možné očekávat příchod medvěda. A takových nervy drásajících nocí bylo víc, ale vždy jsem se přes to přenesl a usnul. Proto mě tyto věty v knize natolik zaujaly. Budu z onoho místa vyhnán neznámou sílou nebo snad pocítím takový vnitřní neklid a strach, že budu nucen se sbalit a odejít? Otázky upozaděné několik let bylo nutné zodpovědět. Nejideálnější datum na takovýto výlet byl zvolen pátek 13. května. S kamarádem Dušanem se nám v tomto datu sešlo volno a že jde vlastně o smolný den, jsme si uvědomili až při cestě tam. Záhadný areál a ono datum – nic pro pověrčivé na druhou.

Pro lepší orientaci, jak celý komplex vypadá, jsem použil jako podkladovou mapu stínovaný reliéf ze serveru geoportal.gov.pl a doplnil popisky k hlavním prvkům komplexu Soboň. Díky stínovanému reliéfu můžeme vidět různé terénní úpravy, základy a stavby. V mapě je vyznačen průběh žluté turistické značky od Osówky do Głuszyce a zelená od Soboně do sedla Moszna. U železobetonových staveb je dobře vidět, že ty na severní straně jsou rozpracovanější, než ty směrem na jih (pouze vyhloubené základy). V mapě je zřetelné propojení vodárny se spodní vodní nádrži – můžete si také všimnout, že kanál pokračuje dál kolem Soboně ke svahu Vladaře. V jižních svazích Soboně se nacházel pracovní tábor Lärche. Do podzemí vedou tři štoly. Pokud by štola č. 3 nebyla ukončena závalem, tak by se všechny tři štoly setkaly někde pod vodárnou.
Rozcestí turistických tras. Nedaleko tohoto rozcestí je betonový bunkr, který sloužil jako skladiště na trhaviny.
Jedno velké staveniště

Komplex ve svazích hory Soboň (715 m, původně Ramenberg) spadá pod záhadný projekt třetí říše pod názvem Riese (Obr). V celém masívu hory Vladař (811 m) a jeho přidružených vrcholů je tento komplex nejméně navštěvován a to z několika důvodů. Soboň je tak trochu bokem od hlavních turistických cílů jako je podzemí Vladaře, Osówky nebo Říčky, které lze navštívit s průvodcem. Podzemí Soboně je přístupné pouze na vlastní nebezpečí a není nijak rozsáhlé. Sice je pozemní část také velmi záhadná v rámci celého Riese, nicméně běžného turistu nijak nezaujme. Což není nijak na škodu, právě naopak. Opuštěnost přidává Soboni na atmosféře.

Pozemní část musela být jedno velké staveniště před opuštěním na konci války v roce 1945. Najdeme zde mnoho terénních úprav, sklady materiálů, rozestavěných staveb, náspů i seřadiště úzkokolejky. Trať úzkokolejky obíhala celou oblast stavby společně s cestou, která byla vybudována z nedaleké Głuszyce a směřovala k Osówce. Další spojení s komplexem zajišťovala lanovka. Ve vrcholových partiích Soboně se nachází vodárna, která je zřetelně propojená s menší vodní nádrží v údolí potoka Velkého Marcowego. V úbočí podél cesty obíhající Soboň jsou v různém stadiu rozestavěnosti železobetonové stavby neznámého účelu.

Pozůstatky po pracovním táboře Lärche. Kdysi zde nejspíš rostl modřínový les, jak napovídá překlad názvu tábora.

Nedaleko štoly č. 3 v jižních svazích Soboně byl ke konci roku 1944 založen pracovní tábor AL Lärche pro vězně z koncentračních táborů, šlo především o Židy z Polska a Řecka. Tábor se skládal z 12 překližkových baráků. Vysoká úmrtnost mezi vězni byla způsobena kromě smrtící práce také velmi špatnými životními podmínkami v samotném táboře. Vězeň Abraham Kajzer popsal podmínky takto: „Naše baráky, postavené z tenké překližky, se nachází v lese ve svahu hory. Spíme na mokré podlaze u zdi. V poledne, kdy působením slunce taje sníh, proudí voda četnými otvory dovnitř.“

Železobetonové stavby, jejichž účel nám uniká.
Uvnitř budovy v chodbě.
Kanceláře nebo laboratoře? Nějaké dílny nebo malé montovny? Dodnes nebyly k těmto stavbám nalezené žádné dokumentace a proto se můžeme jen dohadovat, jaký účel to vše mělo plnit.
Další budova u cesty obtáčející Soboň.
Budovy jsou v různém stádiu rozpracovanosti.
Bunkr, který nejspíš sloužil jako skladiště trhavin.
Na mnoha místech narazíte na zřetelné terénní úpravy – zde vyrovnaná plocha sloužící pro vykládání materiálu. To vlevo na snímku není skalka ani základy, ale zkamenělé drolící se pytle s cementem.
Cestou po lese narazíte na zkamenělé pytle s italským pevnostním cementem.
Vodárna ve vrcholových partiích Soboně.
Jedna z nádrží uvnitř vodárny.
Podzemí Ramenbergu

Podzemní část se skládá ze tří štol o celkové délce cca 700 metrů (s odbočkami). Štola č. 1 (délka 216 metrů) a štola č. 2 (délka 109 metrů) se sbíhají přibližně někde v místech pod vodárnou. Štola č. 3 není spojena s hlavním podzemím, jelikož je přerušená závalem. V místě zkřížení se chodby rozšiřují do podoby hal. Chodby jsou hrubě opracované a spíše připomínají svým vzhledem hornické štoly. Méně něž 1% je vybetonováno.

Štola č. 3 dlouho ukrývala svá tajemství, jelikož je z obou stran zatarasená velkými závaly – odstřely, jak se později zjistilo. V roce 2011 byla průzkumným vrtem vsunuta kamera a po několika měsících tvrdé práce v roce 2013 se výzkumné skupiny dokázaly prokopat shora do štoly č. 3 za předním závalem. Badatelé tak otevřeli časovou kapsli – na zemi vedly koleje úzkokolejky společně se vzduchotechnikou. Na zdech visela elektroinstalace a osvětlení. Po 80 metrech končí chodba závalem, jinak by se spojila se štolou č. 1 a 2. Otázkou zůstává, proč byla štola odstřelena z obou stran. Někteří tvrdí, že se jedná o zamaskování další odbočky. Jiní zase poukazují, že vězni mohli odstřely narušit zvětralou část horniny a později došlo k závalu.

Podzemní část Soboně. Štoly mají na šířku cca 2 – 3 metry a na výšku až 2,5 metru. Vstoupit na vlastní nebezpečí lze štolou č. 1. Je možné, že štola č. 3 v místě závalu skrývá další odbočku do podzemí? Někteří tvrdí, že existuje ještě jedno, nejspíš dokončené, spodní patro Soboně – v lesích totiž lze natrefit na zasypané ventilační šachty. Autor knihy Největší tajemství Třetí říše naměřil v podzemí 4x vyšší radiaci, než je běžné u vzorku zippeitu obsahující uran. Kolují domněnky, že by zde na Soboni mohl být ukrytý nacistický radioaktivní materiál. Zdroj obrázku: pl.wikipedia.org/wiki/Riese
Nebylo nám dovoleno vstoupit

Odpověď na úvodní otázku již dokážu zodpovědět, jinak bych nejspíš nepsal tyto řádky, pokud by byli duchové hory tak mocní. Ani já, ani Dušan jsme necítili na místě žádnou temnou energii ani nás netrápil žádný nesnesitelný strach či neklid. Po usnutí jsme se vzbudili s východem slunce. Ovšem netvrdím, že místo neoplývá svou zvláštní atmosférou. Na vrchol jsme se blížili v podvečer. Opuštěné stavby, mnoho terénních úprav a betonové bunkry společně s představou, že zde mnoho lidí položilo život zbytečně jak na povrchu, tak i v útrobách Soboně, v nás přece jen cosi vzbudilo.

Společně s přenocováním bylo v plánu vstoupit do podzemí a prozkoumat tunely. Podle mnoha zdrojů bývá uváděná hloubka vody za vstupem do štoly č. 1 okolo 60 – 80 centimetrů. Podle toho jsme se zařídili a byli připraveni na vodu po rozkrok a něco málo nad. Vstup do štoly č. 1 není žádný velký portál – čekala na nás asi dva metry dlouhá plazivka. Poté jsem z podřepu sledoval onu bezútěšnou zaplavenou chodbu. Zapnul jsem měřák CO2 a asi po dvou krocích jsem měl vodu po rozkrok. A bylo vidět, že dál se to ještě svažuje na dno chodby. Dušan to nechtěl vzdát a udělal další dva kroky, načež se ponořil až po břicho a nabral vodu. Shodli jsme se, že to nemá cenu a kdo ví, co by nás ještě čekalo dál. Minimální hloubku jsme odhadli na 100 – 120 centimetrů vody v úvodní části tunelu. Voda se zde zdržela nejspíš ještě od zimy a bude lepší vybrat jiné sušší období pro vstup. Příště dorazíme s lepší výbavou (včetně nějakého dozimetru) a článek aktualizuji 🙂

Ustlali jsme si na střeše vodárny – abychom byli bubákům co nejblíž.
No dobře, tak ne úplně na střeše, ale kousek vedle. Na střeše nerostou vhodné stromy na zavěšení hamaky.
Ráno jsme se vzbudili živí a zdraví, nikdo a nic nás nevyhnalo. Dobrou atmosféru v noci zajišťoval měsíc, který byl před úplňkem.
Vstup do štoly č. 1 – je třeba se proplazit dovnitř.
Tunel za závalem – plazivkou. Vody bylo na nás až moc, nepodařilo se nám probrodit do útrob Soboně. Voda je křišťálově čistá a zároveň ledově studená.
Nápis Riese (Obr) hned za vstupem do štoly č.1.
Žlutá značka do Głuszyce míjí rybníček – spodní zásobní nádrž.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *