Pátek, 14 června, 2024
Nízké Tatry

Hřebenovka přes Brankov s nejvyšším vodopádem Nízkých Tater

Na severozápadním okraji Nízkých Tater se nachází vcelku nenápadná jednodenní hřebenovka. Rozprostírá se ve stínu jihovýchodního Salatína (1630 m) a přes údolí na západ sousedí s populární části Velké Fatry, kterým je okolí Sidorova (1102 m) s Vlkolíncem. Hřebenem prochází zelená značka, která začíná nebo končí v závislosti na směru pochodu v Bielem Potoku nebo Podsuché. Nejvyšším bodem na hřebeni, kudy prochází zelená, je Brankov s nadmořskou výškou 1177 metrů. A na co se zde můžete těšit? Na proměnlivé terény od prudkých svahů po pohádkové louky, na borové háje, na úzkou pěšinku klikatící se ve svazích, na nejvyšší vodopád Nízkých Tater a na výhledy!

Trasa po zelené má délku 12 kilometrů. Na konci trasy se můžete vrátit na místo startu autobusem, zkusit někoho stopnout nebo se prostě projít 6 – 7 kilometrů – naštěstí se lze vyhnout hlavní silnici bočními ulicemi. Pokud zvolíte start z Bieleho Potoku, pak lze pohodlně zaparkovat u fotbalového hřiště. Jinak je to zde s parkováním vcelku problém.

Kolem menhiru na Borovnisko

Ještě před vstupem do lesa lze spatřit po levé straně skálu, která vzhlíží na celou obec Biely Potok. Skoro až se zdá, jakoby ten menhir zde někdo vrazil do země. Se zelené značky vede k Belanské skalce nenápadná pěšina. Zelená pak stoupá lesem a přes malou louku do sedla Brdisko. Z něj odbočuje zelená na vrchol Borovniska (866 m). Vrchol by byl vcelku nezajímavý nebýt malé skalky kousek za ním. Výhled na další cíl trasy stál za tu námahu.

Belanská skalka.
Belanská skalka, v pozadí Sidorovo (1102 m).
Výstup lesem do sedla Brdisko.
Na tomto rozcestníku chybí odbočka na vrchol Borovniska.
V terénu je však odbočka označená.
Skalka kousek za vrcholem.
Cedulka u skalky z roku 1987. Někdo zde zkoušel mušku.
Ze skalky je výhled na další cíl na hřebeni – Ostré (1087 m).

Na Ostré se kdysi střílelo ostrými

Po Borovnisku následuje Ostrá s nadmořskou výškou 1087 metrů. Na vrcholu se nachází kovový kříž věnovaný bojům SNP. 6. září roku 1944 zde partyzánské jednotky vybudovaly pozorovatelnu. Z vrcholu bylo sledováno údolí Váhu a bylo tak možné účinně řídit dělostřeleckou palbu na německé transporty. To ovšem nezůstalo bez odezvy a do 24. října se o vrchol Ostrého vedly těžké boje. Němci zahájili celkem 14 útoků, přičemž v jednom z těch posledních nasadili až 2000 mužů, kteří byli navíc převlečeni do uniforem slovenské armády. Celkově zde padlo na 300 německých vojáků a mnoho z nich bylo pohřbeno ve společném hrobě na louce v sedle Teplice pod Ostrým. V roce 2000 byla těla vykopána a přenesena na hřbitov ve Važci.

Pochod na vrchol Ostré kolem skalní věžičky.
Vrchol Ostré.
Kříž SNP.
Pod vrcholem je před sedlem Teplice odbočka k hrobu neznámého vojáka SNP.
Sedlo Teplice. Tato louka sloužila k pasení dobytka hospodářům z Ludrové již od konce 18. století. Stálo zde až pět srubových maštalí a páslo se 25 – 30 krav. Dobytek se zde pásl až do roku 1954.

Přes Brankovy

Za sedlem Teplice začíná delší stoupání na vrchol Brankova (1177 m), tedy na nejvyšší bod této trasy. Chodníček se pod vrcholem různě proplétá divočinou. V závěru stoupání temným lesem se náhle objeví světlo. Není to světlo na konci tunelu, ale kouzelná vrcholová loučka Brankova. Tím ovšem krásy tohoto hřebene nekončí. Následuje strmý sestup dolů na louky pod Vyšným Brankovem, ze kterého se otevírají výhledy na velikána této oblasti Salatín (1630 m). Samotné louky pak vypadají jako z pohádky.

Čtyři strážci Brankova.
Na konci stoupání na vrchol.
Kouzelný vrchol Brankova.
Sestup nebo spíš sešup dolů do sedla za kótou Kozol (1156).
Výhled z louky na Salatín (1630).
Další kouzelné místo na hřebeni, louky pod Vyšným Brankovem.
Ohlédnutí zpět.
Vyšný Brankov.

Třešnička ke konci hřebenovky: Brankovský vodopád

Z Vyšného Brankova zelená značka opouští hřeben a sestupuje dolů do civilizace k osadě Podsuchá. Dole v údolí se skrývá ještě jedna zajímavost a tím je nejvyšší vodopád v celých Nízkých Tatrách. Se svou výškou 55 metrů je dokonce třetím nejvyšším na Slovensku!

Sestup dolů z Vyšného Brankova.
Malá soutěska.
Odbočka v údolí.
Mohutné stěny kolem Brankovského vodopádu.
Brankovský vodopád je třešničkou ke konci hřebenovky. V roce 1980 byl vodopád vyhlášen národní přírodní památkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *