Haluzická tiesňava

Jestli někdy budete výletovat mezi Novým Mestem nad Váhom a Trenčínem na kole nebo autem, tak se určitě nezapomeňte zastavit ve vesničce Haluzice. Tady mezi domy roste hustý les, přes který protéká Haluzický potok. Nic neobvyklého na první pohled. Pokud ovšem vstoupíte do stínu stromů, tak se najednou ocitnete v rokli, která připomíná prostředí z úplně jiného kontinentu nebo hvozdy elfů z Tolkienova světa. Tento 1 kilometr dlouhá, 50 metrů hluboká a 200 metrů široká soutěska vznikla erozivní činnosti Haluzického potoka, který se nejdřív zařezával do málo odolného dolomitu a poté do ještě méně odolnější hlinité břidlice. Na prohlubovaní potoka měl vliv mimo přívalových dešťů i člověk, který v dávné minulosti odlesnil zdejší krajinu. Podle zápisu ještě v roce 1780 vedla přes rokli lávka a poblíž stály dvě řady domů. Zamezit prohlubování a rozšiřování rokle se rozhodli v roce 1926, kdy vystavěli řadu zděných přehrážek a zalesnili svahy. Sesuvy totiž ohrožovaly nejen domy ve vesnici, ale také zříceninu opevněného kostela, který nyní stojí přímo nad soutěskou. Část jeho východního opevnění se sesunulo na dno rokle.

Pohled na Haluzickou tiesňavu.
Procházka Haluzickou džunglí

Ve vsi pod kamenolomem se nachází vcelku prostorné parkoviště. Pro ty, co přijedou na kole (můj případ), nezbývá než zamknou kolo někde před vstupem u přístřešku. Do soutěsky se dá dostat dvěma vstupy. Ideální směr je dle mého proti proudu potoka, protože nejkrásnější místa soutěsky se zjevují přímo před vámi a nemusíte se tudíž otáčet. Od parkoviště je to hned první odbočka vpravo. Po chvilce dorazíte ke zřícenině opevněného romantického kostela. Ten byl postaven v roce 1240 a jeho součástí je obranná zeď společně se vstupní věží a střílnami. Kostel míval zvonici a během staletí byl nejdřív upraven do gotického a poté do renesančního stylu. Definitivně jej opustili v roce 1810.

Následně se pokračuje po cestě dál z kopce. Dole z cesty odbočuje pěšinka do lesa. Tady se dostanete na spodní konec soutěsky. Proti proudu budete míjet nejrůznější zídky, přehrážky a obnažené skalní stěny. Atmosféru džungle tomu všemu dodávají popínavé rostliny (např. břečťan popínavý) zarůstající svahy, stromy a skály. Na horním konci pak narazíte na největší přehrážky, které vytvářejí pěkné kaskády na potoce. Ze soutěsky pak vystoupíte doleva podél dvou přehrážek.

Opevněný kostel, vlevo je vstupní věž.
Postaven byl v roce 1240.
Interiér.
Cesta od kostela dál sestupuje dolů.
Vstup do džungle.
První přehrážky.
Zelené peklo.
Po stranách soutěsky narazíme na obnažené skalní stěny, které jsou zarostlé popínavými rostlinami stejně jako svahy.
Jako v džungli. Současná podoba soutěsky je společným dílem přírody a člověka.
Mezi stromy.
Na horním konci soutěsky.
Kousek za výše zobrazenou přehrážkou.
Výstup ze soutěsky zpět na cestu.
Soutěska je působivým místem. Z cesty byste si řekli, že jde o obyčejný les uprostřed vesnice.
Ohlédnutí zpět při výstupu ze soutěsky.
Rozhledna na kopci Hájnica

Po prohlídce úchvatně vyhlížející soutěsky určitě stojí za to ještě vystoupit na blízký kopec Hájnica s nadmořskou výškou 341metrů. Od parkoviště vede na vrchol zelená značka. Z malé dřevěné rozhledny máte rozhled nejen na celou ves, soutěsku a opevněný kostel, ale i na Bílé Karpaty s nejvyšší Velkou Javořinou, Velký Lopeník nebo na Považský Inovec naproti.

Kopec Hájnica vypínající se přímo nad obcí Haluzice. Pohled ze severu.
Malá rozhledna na vrcholu.
Výhled z rozhledny směrem na sever, vlevo je Velká Javořina a v pravé části snímku je Velký Lopeník.
Pohled dolů na Haluzice s opevněným kostelem.
Pohled na hřeben Inovce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.