Tarnica

Mnoho vrcholů, ať už v Běščadech nebo v jiných pohořích, mohou být svým tvarem podobné a snadno zaměnitelné za jiné. Tarnici si pro svou zvláštní siluetu nespletete a vždy ji zaručeně poznáte z každé strany. Nejvyšší vrchol Běščad má tvar úzkého protáhlého hřebene, na kterém se nacházejí dva vzhledově odlišné vrcholky (1346 m a severní vedlejší má 1339 m). Tarnice se tyčí přibližně 3 kilometry severovýchodně od osady Wolosate. Převýšení mezi osadou a vrcholem je 500 metrů. Severně od Tarnice se nachází Tarniczka (1315 m), která je oddělena hlubším sedlem. A právě od tohoto charakteristického sedla je odvozen název nejvyšší hory. Rumunští pastevci používali pro toto místo výraz tarniţa, což je v překladu jednoduše sedlo. Severovýchodně spadají svahy do sedla Goprowska, oddělující Tarnici od druhého nejvyššího vrcholu Krzemień (1335 m).

My jsme byli ubytování v kempu v Ustrzykach Gornych a tak se nabízela možnost vystoupit na vrchol po červené přímo z nich. Z centra obce se jde chvíli po asfaltové cestě končící kousek za parkovištěm. Tady se opět nevyhnete placení vstupu do parku narodowego. Následuje výstup v bukovém pralese s občasným přechodem přes paloučky. Po nějaké době začne les pomalu ustupovat rozsáhlým travinám. Po překonání prvního vrcholku začne vykukovat Tarnice. Ještě před tím, než dorazíme pod Tarnici, musíme překonat Szeroki Wierch (1268 m) a zmiňovanou Tarniczku. Z ní je jasně vidět, jak moc je Tarnice oblíbeným turistickým cílem. Sedlo je doslova přecpáno. Výstup na vrchol vede chodníkem ve východních svazích, který je doplněný několika schody. Skalnatější vrchol je obehnán zábradlím. I tak mnoho turistů odpočívá za ním. Snad každý se fotí u 8,5 metrů vysokého kovového kříže. Dříve zde stál dřevěný kříž postavený v roce 1987 připomínající navštívení Tarnice Janem Pavlem II. v roce 1953. Z vrcholu je samozřejmě kruhový výhled. Ze sedla pod Tarnici je několik možností, jak se vrátit. Tou nejjednodušší je se sestup po modré do Wolosateho. Delší variantou je výstup přes Halicz do Wolosateho. My jsme zvolili variantu přes vrchol Bukowe Berdo – o něm příště.