Neděle, 13 října, 2024
Běščady/Bieszczady

Bukowe Berdo a Ustrzyki Górne

Vrchol Bukowe Berdo (1311 m) se nachází cca 2 kilometry severovýchodně od Tarnice. Ve směru severozápadním vybíhá hřeben, na kterém vystupují další dva významné vrcholy – Połonina Dźwiniacka (1238 m) a Szołtynia (1201 m). Směrem na jih se Bukowe Berdo napojuje k masívu Krzemień. Z vrcholových partií jsou výhledy zejména na sever a východ, tedy na Ukrajinu. Na celém hřebeni najdeme mnoho pískovcových skalek. Bukowe Berdo je charakteristické svými četnými porosty křovinatého jeřábu.

Bukowe Berdo lze zdolat samostatně nebo jej propojit s výstupem na Tarnici. My jsme z Ustrzyk Górnych zdolali po červené značce nejdřív Tarnici a poté jsme přes sedlo Goprowska vystoupili po modré na Bukowe Berdo. Ze sedla Goprowska je to do strmého svahu po schodech až pod vrchol druhé nejvyšší hory Krzemień. Za ním se sestupuje do menšího sedla, nad kterým se vypíná Bukowe Berdo. Na vrcholu se nachází rozcestník s několika lavičkami. Zajímavý je výhled směrem na Halicz. Dále jsme pokračovali po hřebeni přes výše zmiňovanou Połoninu Dźwiniackou a Szołtynii. V sedle za ní se napojuje žlutá značka z osady Muczne. Za tímto sedlem nás modrá vedla ještě kousek přes travnaté louky. Za nimi začne pěšinka klesat do hlubokého bukového lesa. Pralesem se schází až do osady Widelki. Zpět do Ustrzyk jsme museli absolvovat po asfaltové silnici. Dá se ale využít autobus nebo jet stopem zpět. Bukowe Berdo společně s celým hřebenem určitě stojí za navštívení.

Sedlo Goprowska. Než se z tohoto sedla jde na Bukowe Berdo, tak nejdřív je nutné přelézt přes masív Krzemień.
Cestou po schodech na vás vzhlíží Tarnice.
Po schodech a ještě v koridoru.
Pod vrcholem druhé nejvyšší hory Krzemień. Chodník neprochází přes vrchol.
Bukowe Berdo.
Výhed z Bukoweho Berda směrem na jihovýchod. Mezi vrcholy je i Halicz.
Vrcholový rozcestník.
Pohled na vrchol Bukoweho Berda.
Několik pískovcových skalek na vrcholu. Vlevo je Polonina Caryńska.
Mírnější a zalesněné svahy směrem na Ukrajinu.
Sestup k vrcholu Połonina Dźwiniacka.
Chodník prochází porostem tvořeným z jeřábů.
Cestou k vrcholu Szołtynia .
Pohled směrem zpět, úplně vpravo je vrchol Krzemień a vlevo od něho je Bukowe Berdo.
Za tímto úsekem se vstupuje do bukového pralesa.
Ještě jeden pohled zpět na celý hřeben. Vpravo je masív Tarnice a hluboké sedlo vlevo od ní je sedlo Goprowska.
Dřevěný přístřešek v lese.

Ustryki Górne

Ustryki Górne jsou dobrou turistickou základnou. Jsou totiž obklopeny kolem dokola významnými vrcholy a hřebeny. Rozprostírají se u soutoku řek Wolosate a Rzeczyca. První zmínky pocházejí z roku 1529. Ves v průběhu staletí byla několikrát zničená a jednou celá podlehla morové epidemii. Stálých obyvatel je necelých 120. I přes to, že jsou zasazeny hluboko v horách, nestály se Ustryki velkým horským střediskem. Což je jen dobře. Bývá zde sice rušno, ale v porovnání s jinými turistickými středisky je to oáza klidu. Nenachází se tady žádné ski areály a jiné atrakce. Jen pár usedlostí, jeden hotel, kemp, pár hostinců, kostel, obchod, několik stánků a budova pohraniční stráže. V areálu hotelu najdeme muzeum horské turistiky. Kemp bývá přes prázdniny vytížený, ale vždy se dá najít nějaké místo pro stan či auto.

Uvítání kousek od Ustrzyk.
Křižovatka v Ustzrykach Górnych. Vlevo se jede na osadu Wolosate. Budova se stožárem je sídlo pohraniční stráže.
Centrum Ustryk – parkoviště a několik stánků se suvenýry.
Obchod.
Jeden ze zájezdních hostinců.
Výhled z kempu.
Kempuje se buď mezi smrky nebo na louce kousek dál.
Kostel Svaté Anny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *