Pátek, 14 června, 2024
Moravskoslezské BeskydySlezské a Malé Beskydy

Příhraniční projížďka: cestou kolem Kukuczky, trojmezí a k nejvýchodnějšímu bodu ČR

Vždy jsem tak nějak míjel oblast kolem Bukovce, který je nejvýchodněji položenou obcí ČR. Odrazovala mě i oblast na polské straně kolem Istebné. Zatímco na naší straně Goralie se obce rozkládají v údolích, tak na té polské se osídlení táhnou po odlesněných horských hřebenech kam až oko dohlédne. To byl i důvod, proč jsem odvracel zrak od této oblasti. Po nastudování mapy jsem se rozhodl dát okolí Istebné šanci na kole a musím říct, že jsem byl nakonec nadšený. Sice to byla projížďka víc v zástavbě než v lese, ale to vše vyvážily časté výhledy do okolí – až jsem si nakonec říkal, že tady ve svazích hor musí být hezké bydlení.

Trasa má na délku přibližně 45 kilometrů s převýšením přes 1100 metrů. Musíte být zvyklí na prudká a dlouhá stoupání, jinak byste mě za tuto trasu prokleli. Rovinek moc není a pokud jedete z kopce, pak vás čeká opět to samé do kopce. 95% trasy je po asfaltových silnicí. Konec trasy lze upravit a od trojmezí pokračovat na Hrčavu a pak na Bukovec k nejvýchodnějšímu bodu ČR.

Vyjížďku začínám v Bukovci z parkoviště pod sjezdovkou. V Česku se moc dlouho neohřeji, protože za hotelem Kempa se překračuje řeka Olše a zároveň hranice s Polskem. Cesta nějakou dobu vede podél Olše a poté mírně stoupá k Istebné, u které se stáčím do kopců směrem do osady Wilcze. Správným směrem mě navádějí dřevěné ukazatele „Izba Kukuczki“. A kdo že byl Jerzy Kukuczka? Jeden z nejlepších polských horolezců a celkově himálajistů. Jako druhý na světě pokořil všech 14 himálajských osmitisícovek. Kukuczka doslova „rubal“ jednu horu za druhou a kdyby neměl Reinhold Messner několikaletý náskok, tak by Kukuczka korunu Himálaje určitě vyhrál. Messner měl i s náskokem namále. Osudnou se mu stala jižní stěna Lhoce v roce 1989, kde se z neznámých příčin zřítil těsně pod vrcholem a dodnes jeho tělo spočívá kdesi v ledu. Kukuczka se narodil v Katovicích, nicméně veškeré prázdniny trávil s rodiči právě tady na chalupě v Istebné. Často tady přebýval i s manželkou a dětmi a Istebnou považoval za rodnou ves. Manželka po smrti Jerzyho zřídila v této chalupě památeční síň s veškerými horolezeckými předměty z jeho slavné éry. Měl jsem ale smůlu, nikdo zrovna nebyl doma a tak jsem si chalupu alespoň prohlédl z cesty. Na stránkách je napsáno, že ideálnější je domluvit datum návštěvy přímo po telefonu s paní Kukuczkovou.

Most přes Olši a přes hranici s Polskem.
Izba Kukuczki. Zde trávil svůj volný čas slavný horolezec Jerzy Kukuczka.

Za chalupou Kukuczky následuje prudké stoupání do sedla Kubalonka. Po cestě míjím zajímavý dřevěný kostel svatého Kříže. Z Kubalonky se vydávám po hřebeni kolem vrcholu Beskidek (796 m). Před ním stojí vlevo od cesty malá dřevěná rozhledna s opravdu pěkným výhledem do údolí Visly a na kousek nejvyššího vrcholu Slezských Beskyd Skrzyczne (1257 m). Za lesem následuje horská osada Stecówka s dalším dřevěným kostelem. Od něj následuje sjezd až do údolí – to co si zde sjedu si vzápětí zase všlapu. Z údolí prudce stoupám do Koniakówa a poté traverzuji ve svazích výrazné hory Ochodzita (895 m). Za ni se napojuji na zelenou značku vedoucí po hřebeni směrem k další horské obci Jaworzynka.

Cestou na Kubalonku.
Dřevěný kostel před Kubalonkou.
Rozhledna nedaleko vrcholu Beskidek.
Výhled z rozhledny na údolí Visly.
Další dřevěný kostel Panny Marie z Fátimy v osadě Stecówka.
Cestou na Koniaków se otevírá výhled na Beraní horu.
Vyžranou ulicí dolů do menšího sedla.
Jízda po hřebeni směrem na Jaworzynku, všude je zástavba. Má to ale svoje výhody – jsou zde pěkné asfaltové silnice a na mnoha místech jsou výhledy.

Do Jaworzynki je třeba vystoupat další výškové metry. V centru za kostelem se můžete rozhodnou, jestli se už vydat na hranici s ČR nebo sjet k trojmezí Česka, Slovenska a Polska. I když jsem toto místo už v minulosti navštívil, neodolal jsem a oběhl si dokola hraniční kámen. Od trojmezí se vracím kousek zpět do Jaworzynki a vydávám se do Česka. V Česku se u rozcestí Na Dílku napojuji na zelenou značku, která mě po třech kilometrech dovádí k nejvýchodnějšímu bodu naší republiky. Další hezké místo skryté v lese nad potokem Oleška. Zpět do Bukovce je to již kousek – nejdřív sjíždím k hraničnímu přechodu a poté si užívám sjezd v serpentinách před Bukovcem.

Jaworzynka.
Sestup k trojmezí.
Trojmezí.
Zpět doma.
Cestou k nejvýchodnějšímu bodu ČR.
Východněji to u nás už nejde.
Hezké místo k odpočinku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *