Pátek, 14 června, 2024
Orlické hory

Dělostřelecká tvrz Hanička

Tvrz Hanička byla vybudována v masívu Anenského vrchu (993 m), přesněji 2 kilometry jižně od vrcholu a asi 4 kilometry severovýchodně od Rokytnice v Orlických horách. Po roce 1933, kdy se k moci dostal Adolf Hitler, rostly v Evropě obavy z dalšího ozbrojeného konfliktu. O to víc v Československu, kde celé pohraničí s třetí říši obývalo většinové německé obyvatelstvo. Bylo jasné, že případný útok není možné odrazit v celé délce hranice s Německem a proto padlo rozhodnutí ji opevnit . Železobetonová obranná linie skládající se z pěchotních srubů měla za úkol zpomalit první nápory nepřátelských armád a v rámci dohod měla ze západu na Německo zaútočit francouzská armáda. Nicméně po zrádné mnichovské dohodě jsme byli vydáni nepříteli a do podzimu roku 1938 musely veškeré naše jednotky opustit opevněné Sudety.

Linii pěchotních srubů mělo v exponovaných místech obrany zesilovat 15 tvrzí. V době, kdy veškeré opevněni připadlo Německu, jich bylo dokončeno 5 a mezi nimi i Hanička. Výstavba probíhala v letech 1936 -1938 (celkem 22 měsíců) a podílelo se na ní 584 dělníků a 18 úředníků. Během výstavby zahynuli 3 dělníci. Z plánovaných 22 milionů předválečných korun se částka na konci výstavby vyhoupla na 28 milionů. Hanička se skládá ze šesti povrchových objektů navzájem mezi sebou propojenými 1,5 kilometry chodeb a sálů. Sály mohly pojmout velké množství zásob a munice, což posádce čítající 426 mužů mělo umožnit vydržet a bojovat i několik měsíců v obklíčení. Nejpozoruhodnějším objektem je R – S 79 s krycím názvem „Na mýtině“. Jedná se o největší vybetonovaný objekt celého pohraničního opevnění s kubaturou 5 598 m³. Ve třech speciálních střílnách měly být umístěné 100 mm rychlopalné houfnice, které by svou palbou podpořily prostor kolem hraničního přechodu u Bartošovic. Za okupace probíhaly na tomto objektu testy podkaliberních střel Röchling. Němci se tak přesvědčili o kvalitě našeho železobetonu, protože žádná střela neprošla skrz.

Plán tvrze Hanička s rozmístěním jednotlivých objektů a zobrazeným podzemím. Podzemí se nachází v hloubce od 20 do 36 metrů. Největším objektem pohraničního opevnění je objekt S – 79 se třemi dělovými střílnami. Vstup do podzemí s průvodcem začíná v objektu S 79a (tzv. srub U silnice)..
Poválečné osudy tvrze

Po válce se uvažovalo o rozšíření podzemí pro účely skladování většího množství vojenského materiálu a poté přišel Národní podnik Zelenina s nápadem uskladňovat tam zeleninu. Nic z toho se nakonec neuskutečnilo. V průběhu 50. let vniká Národní podnik Kovošrot nelegálně do lesů Orlických hor a vytrhával železné zvony ze srubů i z Haničky, čímž způsobil větší škody, než Němci za okupace. V roce 1969 je Hanička zpřístupněná veřejnosti, což trvá jen do roku 1975, kdy ji uzavírá Federální ministerstvo vnitra ČSSR s úmyslem přestavět Haničku na protiatomový kryt (projekt Kahan). V roce 1993 usoudili, že tento protiatomový kryt, který mezitím vyšel na desítky milionů korun, je již zbytečný a práce proto definitivně zastavili. V roce 1995 se Hanička opět otevřela veřejnosti.

Dostupnost a cesta s průvodcem

K tvrzi Hanička vede odbočka červené hřebenovky napříč Orlickými horami a na tuto červenou se napojuje modrá značka z Rokytnice v Orlických horách nebo z Neratova. Díky dobrým lesním cestám je tvrz snadno dostupná na kole a to i ze směru od Anenského vrchu. Pro motoristy slouží prostorné a hlavně neplacené parkoviště v sedle mezi osadou Hanička a Panské Pole. Z tohoto parkoviště je to po červené necelé dva kilometry.

V rámci projektu Kahan byla před objektem S 79a postavená administrativní budova, ve které dnes najdeme kasu a muzeum. Tady také začíná prohlídka s průvodcem. Sestup dolů probíhá po schodišti a prochází se značná část podzemí. Chodby a sály zůstaly původní, jen v rámci projektu Kahan upravili podlahy kvůli vedení kabeláže. Vybavení podzemních prostor není původní, ale pochází právě z této přestavby na atomový kryt. Najdeme tady tři dieselagregáty, velkou nádrž na naftu, sál chlazení, energetický velín, kasárenské sály, kanceláře, ošetřovnu a jídelnu. Unikátní je úpravna vody, která měla být schopná vodu vyčistit a zbavit kontaminačních látek. Prohlídka končí v dělostřeleckém objektu S 79, kde se nacházejí tři střílny na rychlopalné houfnice. Následně se vychází ven, kde si můžete prohlédnout způsobené škody po testech střel Röchling a opodál sruby pod názvy Lom, Na pasece, Pozorovatelna a Potůček.

Vstup do muzea.
Vpravo je budova postavená v rámci projektu Kahan, která dnes slouží jako muzeum. Vlevo je zrezlá T -34 ver. 85.
Prohlídka začíná v místnosti s exponáty.
Podkaliberní střela Röchling, kterou Němci testovali právě na Haničce.
Najdeme tady i několik modelů. Tento zobrazuje německé testování našeho železobetonu.
Rozmístění objektů Haničky.
Plynotěsné dveře pocházející z přestavby na atomový kryt.
V podzemí. Po podlaze vedou koleje, které jsou původní. Nyní jsou zároveň s podlahou – jedná se o pozdější úpravu kvůli vedení kabeláže, která je schovaná pod ocelovými kryty.
Diesel agregáty.
Energetický velín.
Chodby v podzemí.
Část kasáren.
Kasárenská místnost.
Úpravna vody.
Výtahová šachta pod dělostřeleckou tvrzí.
Po prohlídce podzemí se opět stoupá po schodech do dělostřelecké tvrze S 79.
Střílny, kde měly být 100 mm rychlopalné houfnice.
Venku před střílnami.
Po testech střel Röchling.
Nejpozoruhodnější objekt našeho celého příhraničního opevnění.
Po konci prohlídky je v okolí několik objektů. Tento je S 78 (Na pasece).
S 76 nebo také Lom.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *