Zamarla Turnia cestou Motyky

Zamarla Turnia (slovensky Zmrzlá vež) se vypíná do výše 2179 metrů a nachází se na hřebeni mezi vrcholy Maly Kozi Wierch (2228 m) a Kozi Wierch (2291 m). Na mapách tuto věž snadno přehlédnete. Severně, pár desítek výškových metrů pod vrcholem, prochází známá Orlí stezka (Orla Perc). Od červené turistické stezky nevypadá Zamarla Turnia nijak významně – většina turistů ani nezaznamená, že prochází pod jejím vrcholem. Spíš je zaujme známá pasáž se žebříkem, který klesá po plotně do sedla Kozia Przelecz. Teprve pohled z jihu odhaluje její krásu.

Jižní stěna byla dlouhou dobu považována za jednu z nejtěžších v Tatrách. Prvovýstup se podařil v roce 1910. Při pokusech o zdolání dalších cest zahynulo mnoho polských horolezců. Tragicky dopadl i pokus o první ženský prvovýstup v roce 1929, kdy se o to pokoušely sestry Skotnicówny. Dnes se v její jižní stěně nachází asi 20 cest.

My jsme si vybrali cestu zvanou Motyka, která je hodnocená obtížností V UIAA. Jako první jí přelezl Stanislaw Motyka s přáteli v roce 1935. Řadí se mezi klasiku v Polských Tatrách a zároveň tam patří mezi nejkrásnější ve třídě „pětek“. Působivé linie se staly okamžitě populární. Například v roce 1938 bylo zaznamenáno 50 přelezů, což byl v té době mimořádný výsledek.

Zamarla Turnia ze žluté značky, která směřuje do sedla Kozi Przelecz.
Linie cesty Motyka. Délka je přibližně 120 – 130 metrů a výstup zabere 2,5 až 3 hodiny. Druhá vyznačená cesta Lewi Wrzesniacy patří asi mezi nejvytíženější cesty v této stěně. Zdroj: drytooling.com.pl
Popis výstupu

Nemáme mnoho fotek z přelezu, jelikož jsme se v průběhu lezení pekelně soustředili na chyty ale zároveň jsme si to stejnou měrou užívali (dolů přidávám vystihující video). Alespoň jí popíši slovně pro případné zájemce. Orientace v cestě je velmi snadná a její linie je jasně viditelná z dálky. Nástup si nemůžete splést. Cesta začíná působivým obrovským zářezem, který končí pod převisem – tam se také nachází první stanoviště, které je tvořeno z jednoho nýtu a skoby. V první délce je nejen mnoho možností pro založení svého jištění, ale je tam i několik skob a jeden nýt.

Druhá délka vypadá od pohledu hrozivě – je třeba traverzovat několik metrů doprava nad propastí. Po prvních krocích obavy opadají, protože je zde mnoho dobrých chytů a stupů. Následuje lehký výstup nahoru k nýtu. Tady začíná těžší místo na plotně s nepatrnými chyty. Je lepší se držet víc vpravo u hrany. Po zdolání tohoto úseku dodá jistoty skoba. Samotná hrana, která je velmi vzdušná, nás dovádí doleva ke druhému stanovišti (2 skoby a 1 nýt).

Třetí délka je krátká (asi 15 metrů). Leze se vlevo po dvou výrazných schodech a pak za hranu – nad stanovištěm ze starých smyc je o něco výš lepší stanoviště (3 nýty) na prostorné římse.

Poslední délka směřuje přímo vzhůru koutem. Nad ním se nachází dva výrazné komíny – tady je nutné hned při první příležitosti nastoupit do levého (na počátku pod širokou spárou skoba). Po přelezení komínu končí veškeré útrapy a následuje lehký dvojkový terén až k vrcholovému řetězu. Slaňuje se z řetězu na opačné straně přesně 30 metrů – poblíž je červená značená trasa Orlí stezky.

Celá cesta je opravdu působivá, zejména druhá a čtvrtá délka s kouty a komíny. Výhoda je, že v nejtěžších místech jsou umístěné buď skoby nebo nýty. Skoby jsou hojně zatlučené i v jiných místech. Na zbytek postačí nějaké vklíněnce a friendy. Za dva dny poté to přesně vystihl Lukáš: „Nějak se mi stýská. Už vím proč se to jmenuje Droga Motyki… je to prostě droga!“.

Vybavení

Měli jsme 2 x 60 metrů, ale vystačí i 2×50 metrů. Sada expresek, vklíněnců, friendů, smyc a do některých spár by se hodily i hexy. Další nutností jsou určitě vysílačky – domluva bez nich by byla hodně komplikovaná.

Z parkoviště v Lysé Poľaně jsme vyrazili směr Dolina Pieciu Stawów Polskich. Po zelené se míjí vodopád Siklawa s výškou 40 metrů.
Wielki Staw Polski. Jedná se o nejhezčí údolí v Polských Tatrách.
Příchod k Zamarle po žluté značce, která pokračuje do sedla Kozi Przelecz. Začátek výstupu je jasný!
První délka natažená. V tahání jsme se střídali.
Zakončení druhé délky po hraně.
Jedna narychlo cvaknutá. Třetí stanoviště a pěkný kout nad ním. Už tam kdesi bojuji v komínu.
Výlez z komínu v poslední délce – následuje skoro choďák až k řetězu.
Vrchol je úzký, ale dá se tady dobře posedět… tak dobře, že se nám ani odsud nechtělo.
Výhled na Czarny Staw Gasienicowy.
Výhled na Kozi Wierch.
Slaňuji ze Zamarle na chodník červené značky.
Žebřík sestupující do sedla Kozi Przelecz od Koziho Wierchu (foto staršího data). My jsme tedy slanili ze Zamarle Turnie 30 metrů na chodník a poté jsme tímto žebříkem sestoupili do sedla a vrátili jme se opět po stejné žluté značce do Doliny Pieciu Stawów Polskich.
Lukáš a Zamarla. K jeho růžovému lanu jsem si musel koupit alespoň jednu růžovou expresku, aby vše ve stěně ladilo :D.
Na konec dodávám video, které velmi dobře zachycuje celou cestu. Pěkně je natočený vzdušný traverz od prvního stanoviště.

1 komentář: „Zamarla Turnia cestou Motyky

  • 4 října, 2020 (5:59 am)
    Permalink

    Ahoj Patriku, moc hezke počtení i pokoukání. Máte můj obdiv. Hynek

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.