Pátek, 23 února, 2024
Vysoké Tatry

Žabí kôň východním hřebenem

„Ještě se nenarodil takový, který by na tu věž vylezl.“

To prohlásil slavný polský horský vůdce Klimek Bachleda, když sestupoval v roce 1905 z Rysů (2503 m) po hřebeni směrem k Mengusovským štítům a narazil na Žabího koně (2291 m). Onoho dne věž dostala svého jména. Bachleda přirovnal úzký a strmý hřeben ke hřbetu koně a jeho společník Chmielowski dodal přívlastek Žabí kvůli blízkosti nedalekých Žabích ples. Při pohledu na Žabího koně z východu se tehdy opravdu musel zdát hřeben nelezitelný – dnes už víme, že se jedná o nejjednodušší cestu na vrchol. O to zajímavější je, že po Bachledově prohlášení byl vrchol vylezen následujícího dne 12. září. Na vrcholu tehdy poprvé stanula Katherine Bröske společně se Simonem Häberleinem. Na vrchol vylezli jižní stěnou a dnes tato cesta nese název Häberleinova (IV) a navíc se v němčině používá název pro Žabího koně Simon-Turm, což by jistě dnes jen tak neprošlo.

Výstup na vrchol východním hřebenem byl poprvé uskutečněn v roce 1907 trojicí polských lezců. O několik dní později (8. srpna) byl Žabí kůň místem první zaznamenané smrtelné nehody v Tatrách. Výstup východním hřebenem zopakoval sólo dvacetiletý nadějný maďarský horolezec Jenő Wachter. Během slaňovaní použil založenou smyci, kterou zde před ním zanechali Poláci. Ta se mu stala osudnou, neboť se přetrhla.

Jazykový koutek: podle nových zjištění přídavné jméno žabí (ať už jde o plesa, doliny nebo štíty) nemá s obojživelníkem v Tatrách nic společného. Opět došlo ke záměně a špatnému překladu původního názvu ze staré němčiny. Původní název doliny pod Žabím koněm zněl Kratental – dolina, kde se těží (kraten -lámat). Později se název změnil do nářečové podoby Krotental, což už v tehdejší řeči evokovalo žábu označovanou slovem krota.

Pohled z červené značky vedoucí na Rysy. V popředí Veľké Žabie pleso Mengusovské.
Bližší pohled.
Pohled na Žabí „ploutev“ z polské strany během výstupu po červené na Rysy. Z této strany budí největší respekt.
Výstup po ostří hřebene

Žabí kůň se nachází na hraničním hřebeni mezi Slovenskem a Polskem, přesněji mezi vrcholem Rysů a Žabí věží. Na Žabího koně nelze vystoupat chodeckým terénem ze žádné strany a proto je výstup čistě horolezeckou záležitostí. Cesta na vrchol po východním hřebeni je ohodnocena obtížnosti III UIAA. Z hlediska obtížnosti se tedy jedná o snadný výstup. Nicméně i tak je nutné mít zkušenosti s pohybem ve vysokohorském terénu, s jištěním, stanovišti a zejména tady se slaňováním. Svou roli zde hraje i velká expozice, kdy na jedné straně hřebene směrem na Slovensko máte pod nohama přes sto metrů a na druhé straně do Polska 150 metrů. Hřeben je v některých místech natolik úzký, že se vejde tak akorát do dlaně. Pokud s výškou nemíváte problém, tak se výstup stává velmi pohodovým zážitkem.

Na hřebeni je mnoho možností pro založení svého postupového jištění – ať už jde o smyce, friendy nebo vklíněnce.

Jednoduché schéma výstupu na vrchol. Zelené body znázorňují, kde se nacházejí stanoviště/slaňáky. Během výstupu záleží na vás, na kolik částí si hřeben rozdělíte – lze na 3 délky nebo na kratší 4 délky. Ideální je slanit na 3x a vyhnout se následujícímu slaňáku pod řetězem (nepříjemné místo ve stěně, kde se nedá moc dobře postavit, natož dva). První slanění učinit z vrcholu k řetězu (cca 10 -15 metrů), poté svázat dvě 50 nebo 60 m lana a slanit dolů – délka úplně na zem nevychází a proto je třeba využít slaňáku nějakých 10 – 15 metrů nad zemí (sice je také poskládaný ze starších smyc, ale daleko lepší místo než to o něco výš). Zpod stěny jsou pak dvě varianty, jak se dostat do údolí – pokračovat ve slaňování (pod stěnou je další stanoviště ze smyc, po 50 metrech narazíte na travnaté lávce na starší skobu s kruhem a pak zbývá od skoby slanit ještě dalších 50 metrů na pěšinu) nebo sejít prudkým chodníkem dolů (vychází z tohoto pohledu zpod stěny vlevo)
Popis výstupu

Na Žabího koně se odbočuje z červené značky vedoucí na Rysy za Velkým Žabím plesem Mengusovským. Z údolí pak začíná výstup do Žabího sedla menším žlabem vpravo a poté přímo vzhůru, dokud nenatrefíme na chodníček za roh vlevo nad Žabí sedlo. Terén je zde za II a lze zvládnout bez jištění. Do Žabího sedla se slaňuje 15 metrů z bytelného řetězu a v sedle najdeme pod stěnou jeden nýt. Sedlo je sice úzké, ale naše čtyř členná skupina se sem v pohodě vměstnala. Výstup na vrchol lze rozdělit na 3 nebo 4 délky – viz obrázek výše. První délka po hraně Dolního koně je hodnocena obtížnosti II, která je zakončená štandem ze dvou nýtů a skob pod prvním výšvihem Horního koně. Dolního koně přeskáče každý bez problému. Vetší expozice začíná s 10 metrů vysokým výšvihem – nejdřív se leze víc po polské straně a pod vrcholem výšvihu se přechází zpět na slovenskou stranu. Několik metrů za tímto úsekem se nachází další stanoviště. Zde můžete dobrat druholezce nebo pokračovat dál na další stanoviště pod výraznějším výšvihem. Na vrchol se pak dolézá poměrně snadným terénem.

Výstup na Žabího koně se mi zdál mnohem jednodušší, než samotný sestup z něj. Z vrcholu v linii hřebenu se slaňuje přibližně 15 metrů k řetězu. Poté je ideální svázat 2 x 50 nebo 60 metrů lana a sjet ke slaňáku cca 10 -15 metrů nad zemí. Mezi nimi je ještě jedno stanoviště, které je dosti nepříjemné co se stání týče. My jsme slaňovali po dvojících po kratších úsecích, což nebylo dobré řešení. Dole pod stěnou pak záleží, pro jaký postup se dál kdo rozhodne. Do údolí lze sejít chodníčkem. My jsme svázali lana a v linii slaňovaní z vrcholu pokračovali ve sjezdu dál. Po 50 metrech jsme narazili na skobu s kruhem a po dalších 50 metrech níž jsme protnuli sestupový chodníček.

Pochod pod koně přes sněhová pole.
Výstup žlabem nad Žabí sedlo. Jde vylézt i bez jištění, záleží, jak se kdo cítí.
První pohled na Koně.
A druhý pohled na koně nad sedlem.
Slaňák do sedla.
Pohled na východní hřeben Žabího koně ze Žabího sedla.
Jako po střeše – Dolní kůň. Pod výšvihem je první stanoviště (nýty + skoby).
Ono se to nezdá, ale Dolní kůň se dá velmi rychle přeskákat.
Přibližně 10 metrů vysoký výšvih nad prvním stanovištěm. Z mého pohledu nejhezčí část výstupu. Úsek je velmi vzdušný – nejdřív se nalézá na polskou stranu a pod vrcholem výšvihu se přelézá zpět na Slovensko. Po cestě narazíte asi na 3 friendy na trvalo zaražené ve skále.
Štand několik metrů za výšvihem.
Pokračování hřebene dál za štandem. Buď se zde zastavíte a doberete druholezce nebo můžete pokračovat na další stanoviště, které je zase o kousek výš. My jsme to rozkouskovali, jelikož jsme nevěděli, kde se stanoviště přesně nacházejí. Shodli jsme se ale na tom, že to bylo lepší kvůli vedení lana.
Fotky těžko vystihují realitu. Je to krásně ostrý hřeben.
Závěrečný výšvih před vrcholem.
Už na nás čekají na vrcholu.
Závěr na vrchol je choďák. V pozadí Rysy.
Vrcholová kniha.
Vrchol se nachází na polsko – slovenské hranici.
Výhled z koně na bližší Czarny Staw pod Rysami a Mořské oko.
První slanění z vrcholu k řetězu (na vrcholu je nýt).
Slaňování stěnou pod řetězem. Stěnu jsme si rozdělili na 20 – 25 metrové sjezdové úseky, což nebylo úplně ideální. U řetězu je lepší svázat dvě lana a jet dolů k poslednímu slaňáku ze smyc ve stěně. Na tomto, kde stojím, nebylo kde pořádně stát… není to prostě příjemné místo.
Stěna Žabího koně zespodu. Tady jsou dvě varianty jak se dostat do údolí… buď pokračovat ve slaňování dál nebo sejít pěšinou dolů. My jsme slaňovali ještě 2x 50 metrů a napojili se na chodníček níž.
Chodníček do údolí – je vcelku prudký.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *