Výstup na Veľký Tribeč přes divoké dubové lesy, ve kterých se záhadně ztrácejí lidé

O pohoří Tribeč rozprostírajícího se severovýchodně od Nitry bylo napsáno i natočeno mnohé. Tribeč je považován za záhadné pohoří plné paranormálních jevů a proto se mu přezdívá slovenský bermudský trojúhelník. Na internetu většinou narazíte na články o ztrácejících se lidech, o bludičkách, které vás připraví o rozum nebo o trhlinách v časoprostoru. Nevypravil jsem se do Tribeče za paranormálními jevy, ale abych poznal zdejší přírodu, která se od ostatních pohoří liší zejména svými hlubokými dubovými lesy. Doprovázel mě čtyřnohý Jerry, který měl za úkol rozehnat nebo případně roztrhat na kusy bludičky, které by se nám přece jen připletly do cesty.

Uvádím zde menší výčet lidí, kteří se domů již nevrátili:

1929: A. Samšal (47), Veľké Uherce – první zaznamenaný případ zmizení. Zarážející u tohoto případu je, že Samšal byl hajný a znal Tribeč jako své boty. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

1930: Mária Šlajzerová (18), Mankovce – zmizela po cestě mezi obcemi Mankovce a Zlatno. Rodiče se sousedy důkladně prohledali úsek mezi obcemi, její tělo se však nikdy nenašlo.

1966: Ján (40) a Alena (37) Belanovičovi – hajný našel jejich zaparkované auto v lese za obcí Jelenec v zákazu vjezdu. Prohlídka auta a jejich bratislavského bytu neobjasnila příčinu zmizení. Osud manželů je dodnes neznámý.

1995: Ján Šala (26) – jeho auto bylo nalezeno odemknuté u Skýcova s puštěným autorádiem a doklady, včetně tašky se značným obnosem peněz (někde uvedeno až milion korun). V ten den se měl vracet ze služební cesty. Jeho tělo také nebylo nikdy nalezeno.

2012: Jaroslav Buránsky (59), Žirany – své manželce sdělil, že jde na hřiby. Policie se psovody a mnoha dobrovolníky prohledávala lesy několik dní bezvýsledně.

Z výčtu je vidět, že se ztrácejí i lidé, kteří dobře znají zdejší lesy. Šlo snad o nějaké vraždy, napadení medvědem, sebevraždy nebo o bludičky? Těžko říct, tito lidé nám to už nepoví. Celkem je k dnešním dnům nezvěstných 21 osob.

Dvoudenní výlet, který jsem si naplánoval v pohoří Tribeč. První den jsem ukončil v obci Zlatno, kde se nachází luxusní turistická útulna.

Od hřbitova přes zříceniny hradů a prales s kaštany

Svou výpravu jsem zahájil v obci Oponice z parkoviště u místního hřbitova. V souvislosti s tímto pohořím jsem si teda nemohl vybrat lepší místo startu. Zelená značka, kterou jsem měl v plánu následovat až za Ďúň začíná pod kostelem sv. Petra a Pavla. První zpestření na trase je Oponický hrad. Písemné prameny se o něm zmiňují od roku 1300. Oponice jsou volně přístupné a prohlídka nezabere moc času. Jsou zde snahy hrad zrekonstruovat – během naší návštěvy se všude povalovalo zednické náčiní a vysušený Jerry vypil kbelík vody připravený u jedné míchačky. Další kameny tak museli chudáci klást nasucho. S vodou se mi zdá, že je v tomto pohoří vcelku problém. Použitelných studánek bylo málo a s vodou bylo nutné šetřit.

Od hradu Oponice stoupá zelená značka na vrchol Veľká Skala. Z vrcholové skalky se otevírá omezený výhled do okolí. Na další hrad Gýmeš je to z vrcholu 7 kilometrů, přičemž dobrých 80 procent tvoří lesní cesta a rovinatá pěšina v lese. Cestou jsem si všiml toho propastného rozdílu od jiných pohoří. Celé dva dny jsem byl v zajetí hlubokých listnatých lesů. Rozlehlé dubové lesy vytvářejí zajímavé monotónní prostředí. Stromy jsou přibližně stejně daleko od sebe a prostor mezi nimi pokrývá hustá tráva. Možná se ani není čemu divit, že se zde ztratilo tolik lidí. Než jsem dorazil k hradu, tak mě pod ním čekal průchod přes velice zajímavou chráněnou rezervaci Jelenská gaštanica. Předmětem ochrany je porost kaštanů s jedlými plody, který pod hradem založil šlechtický rod Forgáčových ve 13. století. Šlo o snahu získávat plody jako krmivo pro lesní zvěř. Nyní zde můžeme pozorovat už třetí generaci kaštanů a je to jediná oblast na Slovensku, kde se kaštany v přírodě přirozeně reprodukují.

Pevnost Gýmeš

Za výstupem z kaštanového pralesa čeká hrad Gýmeš na vrcholu Dúň (513 m). Na první pohled se Gýmeš zdá být stejně velký jako Oponice. Zdání však klame a jedna se o rozsáhlou zříceninu. Věž uprostřed má dokonce přístupné horní patro. Gýmeš byl pravděpodobně vybudován v letech 1253 -1270. Pevnost se v průběhu staletí rozšiřovala, a to dokonce i po roce 1663, kdy hrad zpustošili Turci. Gýmeš se stal pustým až v 18. století poté, co se rod Forgáčů přestěhoval do zámku. Hrad vydá i za samostatný výlet s úžasnými výhledy do okolí.

Přesun přes Veľký Lysec do hotelu ve Zlatnu

Pod Gýmešem jsme se ještě zastavili na Studeném hradu, odkud je ze skal výhled do okolí. Pak následoval sestup do obce Kostoľany pod Tribečom. Bylo nutné doplnit zásoby vody. Nesl jsem sice několik litrů, ale Jerry vypije za tři a na další etapu do Zlatna by to znamenalo jít po suchu. V obci nás však zachránila studánka pod kostelem (vodu jsem raději prohnal filtrem). Opravdový zázrak v tom hicu. Osvěženému Jerrymu se šlo hned lépe a mně naopak hůře, neboť jsem tahal kila jako na začátku. Dalším cílem byl výrazný Veľký Lysec (547 m). Pod vrcholem se nachází výrazná skála s výhledem na Gýmeš a také na náš zítřejší Veľký Tribeč. Místo přenocování jsem zvolil Zlatno – na horním konci obce se totiž nachází pěkná turistická útulna. Od útulny nás však dělilo nějakých 10 kilometrů po asfaltové cestě. Ke konci se mi to zdálo nekonečné, ale to utrpení stálo za to. Spali jsme jako v hotelu.

Na vrchol Tribeče přes Čierný hrad

Ráno po sbalení jsme se zatavili v obchodě v centu Zlatna, kde hodná paní prodavačka načepovala Jerrymu vodu do jeho bandasek. Už jsem si byl jistý, že pochod nějak přežijeme, pokud by nám ovšem nepřekřížil cestu nějaký paranormální jev. Naším dalším cílem byl Čierný hrad a v souvislosti s ním jsem si vzpomněl na Waltera Fischera, o němž jsem četl, než jsem do pohoří vyrazil a jehož případ zmizení patří k těm nejzáhadnějším. Walter byl zaměstnancem Baťových závodů v Partizánském a 24. ledna v neděli (v jediném dni volna v týdnu) roku 1939 se vydal místo ke své ženě a dětem na pochod z Partizánského na Čierný hrad po hřebeni, na kterém v té době mohlo ležet i přes metr sněhu. Na druhý den nedorazil do práce a jeho ženě nejspíš moc nechyběl, jelikož ta zburcovala policii až měsíc po zmizení. Napadá mě, jestlipak neutekl od manželky do hor. Na rozdíl od jiných případů byl Walter nalezen 8. května v bezvědomí s těžkými popáleninami po celém těle na poli nedaleko Zlatých Moraviec. Navíc ztratil paměť a s nikým nekomunikoval. Co se mu tehdy přihodilo a za jakých podmínek přežíval přes tři měsíce v horách se již nedozvíme. Walter skončil v ústavu pro duševně nemocné v Žilině a jeho osudy jsou po roce 1945 neznáme.

S Jerrym jsme se neztratili a úspěšně dorazili na Čierný hrad, ze kterého zbyly příkopy a nějaká ta zeď. Tento hrad byl vybudován na základech pravěkého hradiště z doby bronzové a jeho výstavba pravděpodobně souvisela s ochranou rýžovišť zlata v okolních tocích. Hrad zanikl někdy v průběhu 16. století. Pod hradem jsme opustili žlutou značku a vydali jsme se kousek po lesní cestě směřující na zelenou hřebenovou značku. Za Medvědím vrchem (719 m) a Malým Tribečem (769 m) na nás čekal zlatý hřeb celého treku – výstup na nejvyšší vrchol pohoří. Vrchol přitahoval lidi od pradávna a někdy v pozdní době bronzové zde lužická kultura vybudovala vskutku monumentální opevnění. Celý vrchol je obehnaný dodnes patrným kamenným valem a areál má rozlohu 19,3 hektarů. Do hradiště se vstupovalo čtyřmi branami, každá o šířce 8 -10 metrů. Samotný kamenný val je široký 15 -25 metrů a to vše bylo vybudováno uprostřed hor ve výšce nad 800 metrů.

Na vrcholu Veľkého Tribeče se nachází travnatá plošina obklopená lesem – ideální místo na posezení a odpočinek. Z vrcholu sice není výhled, i tak má vrchol své kouzlo i bez něj. Zpět ke hřbitovu, tedy k autu, nám z vrcholu zbývalo necelých 9 kilometrů. Pohořím jsem byl mile překvapen. Vydat se zde určitě stojí za to, i když vrcholy nejsou nijak vysoké. Překvapí vás zdejší odlišnost lesů, velikost pevnosti Gýmeš nebo Veľký Tribeč s mohutným valem. Ovšem dávejte na sebe pozor, ať nedoplníte seznam o další jméno ztracených osob!