Pátek, 14 června, 2024
Jeseníky

Údolí a okolí řeky Moravice na kole

Řeka Moravice pramení v nadmořské výšce 1134 metrů ve Velkém Kotli v masívu Vysoké hole (1464 m) v Jeseníkách. Celková délka toku je 100,5 kilometru a rozloha povodí činí 899,9 kilometru. Na konci své cesty se vlévá z pravé strany do řeky Opavy v nadmořské výšce 241 metrů. Po cestě zásobuje dvě vodní nádrže Slezskou Hartu a Kružberk. Za těmito vodními nádržemi začíná nejzajímavější část Moravice, která se vyznačuje hluboce zařezaným údolím s několika meandry. A do této části se na skok podíváme na kole.

Níže popsaný okruh vede kolem Arboreta Nový Dvůr, větrného mlýnu u Litultovic, bývalých lázní Jánské Koupele, zříceniny hradu Vikštejn a nakonec tedy podél Moravice a jejího umělého papírenského kanálu. Délka trasy je okolo 65 kilometrů s převýšením 750 metrů. Jízda na kole podél Moravice je dosti specifická a nečekejte, že pojedete poklidně podél toku z kopce. Trasa sjízdná pro kola se většinou nedrží u řeky, ale různě stoupá do kopců nad Moravicí. Vyloženě podél toku musíte vyrazit pěšky po červené značce.

Z Opavy cestou kolem arboreta a větrného mlýnu

Opavu lze snadno projet po cyklotrase vedoucí podél řeky Opavy a přímo k arboretu vede z parku Městské sady cyklotrasa č. 6167. Arboretu Nový Dvůr před založením v roce 1958 předcházel přírodně – krajinářský park vytvořený Quido Reidlem, majitelem tehdejšího novodvorského panství. V tomto parku, vytvořeném v rozmezí let 1906 -1928 s rozlohou 1,8 hektaru, se pěstovalo na 500 druhů domácích a cizokrajných rostlin. Dnes můžeme díky 100 letému odstupu obdivovat vzrostlé stromy tvořící expozici Dřeviny pěti světadílů, ve které najdeme přes 7000 druhů rostlin z nejrůznějších částí světa na ploše 23 hektarů. Součástí areálu je i skleník s  tropickými a subtropickými rostlinami.

V Opavě podél řeky Opavy. Do Opavy můžete také dorazit vlakem a okruh začít z nádraží.
Z Opavy je to k arboretu přibližně 10 kilometrů. Vstupné pro dospělého činí 100 Kč.
Pseudorenesanční zámeček postavený v polovině 19. století. V jeho přilehlém okolí vznikl park a dnes je součástí rozsáhlého arboreta.
Džungle nejrůznějších stromů a keřů. Nejstarší jádro tvoří jedle douglasky.
Kuk! Zookoutek.
Skleníková část.

Za arboretem doporučuji držet se zelené značky, která odbočuje ze silnice mezi pole u rozcestí Dubová. Je třeba dávat trošku pozor na značení, neboť zelená zde různě kličkuje až k větrnému mlýnu v Choticích. Tzv. „větřák“ byl postaven roku 1833 v nedalekém Sádku Augustinem Foltýnem. Roku 1878 byl rozebrán a prodán Františkovi Romfeldovi a po částech převezen a postaven zde v Choticích. Mlýn sloužil pro potřeby obyvatel až do roku 1954, poté začal chátrat. Naštěstí byl díky iniciativě místních zachráněn. Zelená značka je dobře sjízdná na kole až po osadu Pilný Mlýn. Poté jsem raději vyjel po silnici až do obce Moravice, ve které jsem se na zelenou opět napojil.

Větrný mlýn v Choticích.
Rybník s ostrůvkem v Litultovicích.
Po zelené po cestě za Litultovicemi k osadě Pilný Mlýn.
Odsud po silnici až do obce Moravice.
Zašlá sláva Jánských Koupelí

Za obcí Moravice zelená značka klesá přes pole a lesy k Jánským Koupelím. K tomuto místu jsem si utvořil zvláštní vztah. V dávných dobách, kdy jsem byl náctiletý a měl k dispozici jen papírové mapy, má fantazie při jejich studiu pracovala na maximum. Představoval jsem si krásné budovy, altánky s prameny, rušný lázeňský život a to vše navíc zasazené v hluboce zařezaném údolí řeky Moravice. Tehdy mě příjezd k Jánským Koupelím lehce šokoval, neboť má mentální mapa se absolutně neslučovala s realitou. Liduprázdné a vše zdevastované.

První lázeňské budovy zde stály již kolem roku 1811 a postupně se celý areál rozrůstal nejen co se týče budov, ale i o nalezené prameny. Začátkem 20. století zažily lázně dobu své největší slávy. Léčivá voda se dokonce stáčela do láhví a prodávala pod názvem Stahlquelle Johanisbrunn. Jako lázně sloužil areál do roku 1940. Poté zde bylo zřízeno výcvikové středisko Hitlerjugent (proto je celý areál posprejovaný svastikami) a zajatecký tábor pro důstojníky. Po válce Jánské Koupele sloužily jako dětská ozdravovna a později jako rekreační středisko. Celý areál se uvádí jako opuštěný v roce 1994 a od té doby jen chátrá.

Mezi poli za obcí Moravice po zelené směrem k Jánským Koupelím.
První opuštěné budovy.
Překročení Moravice v Jáských Koupelích.
Jez Jánské Koupele a za ním lázně duchů. Léčily se zde zejména srdeční a oběhové choroby, křivice, dna, hemeroidy, onemocnění kůže nebo dokonce i závislost na tabáku či alkoholu.
Bývalý penzion Pavla.
A o kousek dál pramen Pavla.
Jeden z altánů.
Zdevastovaná hlavní budova.

Od Jánských Koupelí je následující úsek podél řeky Moravice pro kolo po turistické červené či zelené značce nesjízdný (skalní prahy ap.) až po Podhradí. Do Podhradí si lze vybrat dvě varianty trasy: jižní přes Nové Těchanovice nebo severní přes Radkov – vybral jsem druhou variantu, neboť je po cestě zřícenina hradu Vikštejn. Do Radkova jsem vyjel po silnici ze Zálužné do Nové Zálužné. Z Radkova směrem k Vikštejnu je podél silnice velmi úzká alej, kde se sotva mine auto s cyklistou. Hrad Vikštejn zde rozepisovat nebudu, podrobnější článek o něm zde.

Zastavení na Vikštejně.
Údolí Moravice a Weisshuhnův kanál

Za Vikštejnem následuje parádní sjezd serpentinami do Podhradí. Přes poslední zatáčku prochází červená značka společně s cyklotrasou č. 551- té se již budu držet až do Opavy. První 3 kilometry si užijete poklidnou cestu na kole podél Moravice. Poté cyklotrasa opět stoupá do levých svahů Moravice a na červenou značku se napojuje o kus dál u rozcestí Nad Melčským údolím. Od rozcestí se společně s červenou sjíždí po dost nepříjemném kamenitém úseku opět k řece. Moravice zde tvoří výrazný meandr, na jehož začátku byl vybudovány Weisshuhnův jez. Od jezu byl proražený tunel přes nejužší část meandru a od něho začíná Weisshuhnův kanál neboli Papírenský náhon. Ten nechal vybudovat význačný slezský podnikatel Carl Weisshuhn (1837 – 1919) pro potřeby Žimrovické papírny. Celková délka kanálu činí 3,6 kilometru a jeho stavba probíhala od roku 1890 do roku 1891 (jak dlouho by to trvalo dnes?). Pomocí kanálu se dřevo dopravovalo do papíren až do roku 1966. Voda z kanálu ale stále slouží k výrobě elektrické energie, jen původní Girardovy turbíny byly vyměněné za Francisovy.

V údolí řeky Moravice.
Moravice.
Nepříjemný sjezd na kole po kamenech od rozcestí Nad Melčským údolím.
Cesta je dosti proměnlivá. Monotónní projížďku tady nečekejte.
Proražený tunel přes nejužší část meandru – zde začíná Weisshuhnův kanál.
Weisshuhnův kanál. Po něm se plavilo dřevo do papíren.  Dnes kanál slouží k energetickým účelům – u Žimrovických papíren kanál převyšuje řeku Moravici o 26 metrů.
Součástí díla jsou i akvadukty.
Weisshuhnův kanál.

Zpět do Opavy se stačí po vyjetí z údolí do Žimrovic stále držet cyklotrasy č. 551. Ta vede podél již upraveného koryta řeky Moravice přes Hradec nad Moravicí a Branku u Opavy. Po cestě se tedy ještě můžete zastavit, pokud budete mít čas a náladu, na zámek Hradec nad Moravicí.

Zámek Hradec nad Moravicí z dálky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *