Středa, 30 října, 2024
Polské Tatry

Giewont

„Giewont je vidět téměř z každé chatrče, takže si právem zaslouží titul zakopanského krále.“

To v roce 1880 napsal o Giewontu Walery Eljasz-Radzikowski (polský malíř, fotograf a autor tatranských průvodců) a měl pravdu. Je nepřehlédnutelný a vaší pozornost strhne, i když budete městem jen projíždět. Giewont je v Polsku považován za národní symbol podobně jako na Slovensku Kriváň. Charakteristická je pro něj jeho impozantní 600 metrů strmá severní stěna. Celý masív se skládá ze tří vrcholů. Prostřední a zároveň nejvyšší Wielki Giewont (1894 m) je špičatého tvaru a na jeho vrcholu se nachází 15 metrů vysoký kovový kříž. Vedlejší severovýchodní Dlugi Giewont (1867 m) má podobu podlouhlého a ostrého hřebene a západní Maly Giewont (1728 m) je pro změnu soustavou skalních věží. Giewont spadá do Západních Tater a jeho geologická stavba, tvořená především z triasových vápenců a dolomitů, vytváří zajímavý kontrast vedle žulových štítů Tater.

Jedna z teorii o vzniku názvu praví, že středověcí horníci německého původu nazývali masív Gehässing Wand – strmá, nepříjemná stěna. V následujících staletích se měl název postupně zkracovat do podob Gehewand, Gewand a následně až do dnešní polské podoby Giewont.

Giewont nad Zakopaným – takže je opravdu vidět snad z každé chatrče.
Giewont z Kasproweho Wierchu. Nejvyšší Wielki Giewont (1894 m) je špičatý a vedlejší Dlugi Giewont (1867 m) má tvar hřebene.
Pohled na Giewont z Kościelce (2155 m). Můžete si všimnout, že si Giewont svou charakteristickou siluetu ponechává z každé strany.
Na Giewont bez davů turistů jedině v zimních podmínkách nebo si v létě budete muset přivstat

Jestliže chcete vylézt na Giewont, tak si musíte vybrat ze dvou zel, jak se říká. V létě budete čelit davům turistů a doslova se můžete zaseknout ve frontě na vrchol. Závěrečná část výstupu po značce je totiž skalnatého rázu a ke kříži je nutné vylézt poslední výškové metry po řetězech. Naštěstí je výstup řešen jako jednosměrka a sestup pak probíhá po stezce za křížem. Samotný kříž je ale ideálním lapačem blesků v bouřce. Již mnohokrát zde blesk usmrtil turisty a nejtragičtějším dnem se stal 22. srpen roku 2019, kdy úder blesku usmrtil 4 lidi (z nich byly dvě děti) a přes 100 zranil. V zimě se sice naopak vyhnete davům, ale pro změnu vás můžou ohrozit pády lavin a cestu ztěžovat hluboký nebo zmrzlý sníh, silný vichr a podobné vrtochy zimního počasí. Ve zkratce je prostě Giewont hazardem celoročně. 😀

Polská turistická mapa Tater – modré šipky znázorňují, ve kterých místech se mohou uvolnit laviny. Na modrou turistickou značku od chaty Kondratowe se žlaby v masívu Giewontu může sesunout nejvíce lavin. V této části Tater jsem byl svědkem laviny, která se uvolnila z Kondratove kopy směrem na zelenou značku a zastavila se jen pár desítek metrů od skupiny skialpinistů (snad sebou měli dostatek suchých věcí na převlečení). Takže jestli se budete chtít vypravit na Giewont v zimě, tak nepodceňujte lavinovou situaci. Červená značka, vedoucí ve svazích Giewontu, je v zimě uzavřená.
Okruh podél vápencových stěn

Nejčastěji se podniká výstup na Giewont z Kuźnic po modré značce kolem turistické chaty PTTK Hala Kondratowa. Z Kuźnic je to necelých 6 kilometrů s převýšením přes 800 metrů. Pod Giewont se také dostanete po žluté údolím Małej Łąki nebo po červené z údolí Strążyska – tato červená je ale v zimě uzavřená. Další možností je sestoupit z hlavního hřebene z Kondratove kopy po žluté do sedla pod Giewont.

Pro zimní výstup jsem zvolil modrou značku z Kuźnic a sestoupil po žluté do údolí Małej Łąki. I když se říká, že z polské strany Tater je nejhezčí údolí Kościeliska, tak pro mě nyní jasně vítězí horní vápencová část Małej Łąki. V dubnu navíc můžete obdivovat po cestě přes louky rozkvetlé krokusy s panoramaty vápencových stěn a věží v masívu Giewontu a vedlejšího Malolučniaka. Okruh (viz mapa níž) měl na délku téměř 20 kilometrů s převýšením 1050 metrů.

V zimních podmínkách určitě vezměte sebou mačky a doporučuji i cepín, který se vám může hodit v závěrečném skalnatém výstupu po řetězech ke kříži a v následném sestupu. A také nezapomeňte sledovat lavinovou situaci na stránkách polského TOPRu.

Vápencové stěny Giewontu nad turistickou chatou.
PTTK Hala Kondratowa.
Rovinka za chatou. Na Giewont se po modré odbočuje doprava pod skaliska Kondratové kopy, která je vpravo. Rovně vede zelená značka do sedla na hlavním hřebeni.
Cestou do údolí pod Giewont.
Do Kondratoveho sedla pod Giewontem je třeba překonat prudký svah.
A tímto svahem může sjet lavina. Slunce a vyšší teploty narušují soudržnost vrstev sněhu, takže i jaro sebou nese jistá rizika.
Pohled ze sedla k vrcholu.
Wielki Giewont.
Závěrečný výstup po řetězu ke kříži.
Zázrak, vrchol bez lidí.
Pohled na Dlugi Giewont.
A dolů na Zakopané.
Polovina dubna a Tatry jako v lednu.
Vlevo menší Kondratova kopa (2005 m) a vpravo mohutnější Malolučniak (2096 m).
Ze sedla pak žlutá směřuje na opačnou stranu do údolí  Małe Łąki.
Sestup ze sedla po žluté dolů.
Protější impozantní vápencová stěna v masívu Malolučniaka.
Projít si toto údolí stojí určitě za to, ať už směrem nahoru nebo dolů.
Při vysokém lavinovém stupni bych to zde ale neriskoval, v úzkém koridoru nemáte kde utéct.
V dubnu můžete obdivovat rozkvetlé krokusy na loukách. Dokonce jsem zaznamenal, že se za krokusy pořádají zájezdy do Tater. Masív Giewontu je vlevo.
A závěr údolí již po upraveném chodníku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *