Ferratový víkend v okolí Eisenerz – Kaiserschild a Kaiser Franz Joseph Klettersteig

V okolí jezera Leopoldsteiner see se nachází dvě krásné, dlouhé a dost náročné ferraty – Kaiserschild D/E a Kaiser Franz Joseph D s dobrovolným zakončením kratší ferratou přes jeskyni hodnocenou jako obtížnost E. Na jednom místě se tak dá strávit celý víkend ferratováním, popřípadě výlet proložit soutěskou Wasserlochklamm nad tyrkysovou Salzou plnou vodáků a raftařů. Ferraty jsou pro mě takovým zpestřením, jak se dobrodružněji dostat na vrchol jinak než klasicky po nohou. Za pomocí ocelových lan, to jde i po rukou, ale nutno říct, že pokud nemáte zkušenosti, zvolila bych lehčí a kratší ferraty. Zjistit uprostřed cesty, že je to nad vaše síly, je dost nepříjemná záležitost, takže tady se opravdu oplatí nepřeceňovat své síly. V tomto případě mám sebou vždycky kousek lana, kdyby náhodou. Nikdy nevíte, zda se bude hodit a to ne jen pro vás. Musím se přiznat, že taky nejsem moc zvyklá se celý den držet na rukou, první den vždycky vylezu cokoli a druhý den se trápím. Jsem dost silná a vím že se udržím, ale když jsou svaly unavené, jde to dost poznat na výkonu. Třešnička na dortu je zakončení Kaiser Franz Joseph Klettersteig jeskyní. Je to kratší úsek vedený přes průrvu ve skále a jsou tam dost obtížné E úseky v převisu. Tím, že nejsem zrovna lehká jako pavouček, svaly něco váží, že jo, tak mi převisy dělají problém a tam mi dost stříhalo u zadnice. Lézt to první den, tak bez problému, ale tím, že není moc prostor trénovat na takové podmínky vytrvalost, tak jsem to přelezla s vypětím sil. Nemít sílu v rukou, tak si myslím, že bych to nezvládla.

Kaiserschild Klettersteig

Výchozím bodem na ferratu nebo na hřeben je z placeného parkoviště v Ramsau 47.5148831N, 14.8319717E. Platí se kolem jedné stovky za celý den a pak dál pokračovat po cestě údolím až ke korytu s pitnou vodou, která už po vůni ani vzhledově moc pitná nebyla. Odtud vede pěšina až na vrchol Kaiserschild. Je tam dost obtížný úsek suťoviskem. Věřím, že po zimě nemusí být cesta dost zřetelná a orientace v terénu bude náročnější. Vždy si pročítám alpského vůdce a lidé tam píšou děsivé komentáře ohledně nástupu na ferratu, ale mě osobně to tak hrozné nepřišlo a je to možná tím, že na podzim byla cesta prošlápnutá. Je fakt, že uklouznout by pravděpodobně skončilo objetím s některým stromem dole. Doporučuji si nasadit helmu, hned jak dojdete pod skalní masiv, lidé prakticky lozí někde vysoko nad vámi a kamínek už pak pocitově kamínkem nebude. Začátek ferraty poznáte přímým nástupem ve stěně a pak už je to opravdu zábava. Kolmé úseky, převisy…moje slabina, proto je to taky D/E, vzdušné úseky, člověk se zde rozhodně nenudí. Na rozloučenou vás čeká vzdušný most, který se dá, pro ty co mají strach z výšek, obejít. To nejlepší na rozloučenou. Zjednodušeně, výstup není zadarmo. Topo mi nepřipadá, že by odpovídalo realitě. Na parkovišti je informační tabule s nákresem, kde jsou úseky značeny lépe.

Nahoře vás čeká vrchol s křížem a samo sebou nádhernými výhledy, kvůli kterým toto podstupujeme. Jsou dvě možnosti jak se dostat zpátky. První je sejít do sedla a vydat se rovnou dolů, podejít skalní masiv a prakticky jít stejnou cestou dolů po nepříjemném suťovisku. A tím, že dolů se v takovém terénu schází hůře, tak druhou možností je pokračovat ze sedla na další vrchol Hochkogel 2105 m.n.m. odkud je ještě krásnější výhled. Doporučuji. Hlavně se vyhnete náročnému sestupu, výměnou za více kilometrů i výškových metrů. Z Hochkogelu už vede pěkná hřebenovka až dolů na cestu po které jsme stoupali ráno a která vás dovede až na parkoviště. Zajímavostí byla prodlužovačka uprostřed lesa na dobíjení elektrokol. Jestli byla funkční netuším, voltmetr v horské výbavě nemám a vidličku jsem tam raději nestrkala, i když je vlastně z plastu.

Mezizastávka na soutězce Wasserlochklamm

Jestli něco miluju, tak vodu v jakékoli podobě a není lepší odpočinkový den než strávený u vody. No, válení si úplně nepředstavujte, spíše si dost nastoupáte. Schody tady nešetřili, ale stojí to za to. Tekoucí voda je uklidňující a ledová navíc hojící. Není nic lepšího než své unavené svaly vykoupat v ledové vodě, které pomáhá k vazokonstrikci cév a následnému prokrvení tkání svaloviny. Napomáhá k úlevě od bolesti a rychlejší regeneraci, o dopadu na mentální zdraví ani nemluvě a Salza, ta je překrásná řeka na koupání. Věřte mi, že na podzim, či z jara budete mít koupání jen pro sebe, příležitostně s přítomnosti podporujících vodáků v neoprenech. Toto místo je dost navštěvované, doporučuji být zde brzy a to v jakémkoli ročním období. Po překonání platební brány, turniketu a dřevěného mostu přes Salzu vás už čeká divoká příroda, úzké soutěsky, hučící vodopády, z nichž ten nejvyšší má přes třicet metrů, dohromady mají všechny vodopády 152 metrů. Cesta nahoru vám zabere tak hodinku a půl, v návaznosti na délce kochání jednotlivými vodopády. Vzhledem k tomu, že většina lidí sestupuje dolů stejnou cestou, kde zároveň míjíte turisty na výstupu doporučuji udělat si okruh po hřebínku. Tato cesta je označena jako náročná. To odradí většinu neznalých turistů v teniskách, takže procházka je o tolik příjemnější o kolik méně lidí na ni potkáte. Není třeba se bát, je to obyčejná pěšina, místy v prudším svahu, takže maximálně se sklouznete po zadku v bahně. Jen malá poznámka, nedoporučuji chodit mimo cestu přes vyšší travní porost, tolik klíšťat jsem snad v životě neviděla, včetně těch přisátých.

Kaiser Franz Joseph Klettersteig

Teď trošku profláklejší a známější ferrata, to už poznáte podle velikosti parkovišť, jak jinak než taky placených. Ne všichni jdou lozit, v okolí jsou pěkné procházky kolem jezera Leopoldsteiner see, kde se dá v létě i koupat. Nicméně, tady opravdu doporučuji vyrazit za úsvitu, vyhnete se davům a pak čekání někde ve stěně, která je orientovaná na jih a celý den na vás pálí slunce. Nástup je asi 15 minut od parkoviště. Tady se říká, že nejtěžší úsek je začátek a kdo to přeleze, tak už zbytek ferraty zvládne a za mě, je tomu opravdu tak. Sama jsem byla překvapená, jak mi takový kratičký usek dal zabrat, skoro celý je ve visu. No jo, možná v tom to bude, ta moje slabina. Pak už se vesměs kocháte. Není to už taková technická nádhera jako Kaiserschild, ale svojí délkou a pohledy do okolí jezera se krásou a zážitkem dorovná. Je opravdu jedna z těch delších ferrat, celý výstup trvá cca 4 hodiny, takže je náročná spíš na vytrvalost a výdrž. Jsou zde dva pěší úseky, poměrně dlouhé a právě tady se dá po cestě odpočinout.

Třešničkou na dortu je cca 70m dlouhý průlez jeskyní Rosslochhöhlen Klettersteig – Seemauer – D/E. Nachází se asi 200m od výstupu Kaiser Franz Joseph Klettersteig. Dovede vás tam přehledná pěšinka. Začíná sestupem, který právě tím, že je směrem dolů, může být pro někoho náročný. Když vám zbyde dostatek sil, můžete se do toho pustit. Dolů se leze opravdu hůře než nahoru. Céčko necéčko, pocitově mi to přišlo těžší. Překonáte lanový mostek a čeká vás výstup jeskyní, tentokrát nahoru. Bez odsedky si to neumím představit, tu jsem měla v ruce pořád. Určitě si ji nezapomeňte. Některé úseky jsou technicky náročné a silově dlouhé. V takových případech platí přísloví dvakrát měř a jednou řež, pokud se jedná o efektivní využití sil. Jakákoli chyba, stojí zbytečnou ztrátu energie, zvláště pokud ji nemáte na rozdávání. Já si radši odsednu a rozjímám, než udělám další krok. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeskyni, je třeba zvážit i vlhkost stěn a to může výstup o dost ztížit. Celé se to dá zvládnout asi za 45 minut. Pocit ze zdolání obou tras je k nezaplacení, dobrodružství ale nekončí. Dalším oříškem je sestupová cesta. Dá se to celé obejít hřeben přes vrchol Hochblaser 1771 m.n.m., ale časově je to celé o dost delší. Nebo sejít rovnou dolů, dost exponovanou a náročnou cestou, kde jediný špatný krok znamená pád dolů. Pár životů tento sestup už vzal. A po vypjatém výstupu, už chcete sejít bezpečně dolů. Pro mě je něco takového náročné spíše psychicky, jsem nervózní a takový pocit mě otravuje a chci se ho co nejrychleji zbavit. Na druhou stranu mě baví schopnost sebekontroly.