Skialp na Salatín a Brestovou

Salatín s nadmořskou výškou 2048 metrů je nejzápadnější dvoutisícovkou v Západních Tatrách. Tento mohutný štít se rozkládá na hlavním hřebeni mezi Spálenou (2083 m) a Brestovou (1934 m) a přibližně 7 kilometrů jihovýchodně od Zuberce. Od sousední Spálené je Slatín oddělený sedlem u Zvonu (1885 m) a od Brestové sedlem Parichvost (1870 m). Salatín má dvě tváře – zatímco jeho prudké východní svahy jsou členité s mnoha skalními žebry a žlaby, tak ty východní svahy směrem k Bobrovecké dolině mají mírnější travnatý charakter s výskytem suťových polí. Z této strany se v minulosti pásl dobytek a pastvina Salatyn je zmiňována v oravských kronikách již roku 1615. S názvem vrcholu Salatín se setkáte i v Nízkých Tatrách u rozsáhlé středověké hornické oblasti, tudíž i zde název pravděpodobně vychází ze stejného starého německého slovesa salitan či salitjen – těžit.

Přes vrchol Salatínu prochází červená hřebenovka a z Jalovecké doliny vede k vrcholu zelená značka. Z opačné strany směrem od Zverovky lze vystoupat na nedalekou Brestovou po modré či zelené značce.

Výstup v mačkách na Salatín, sjezd na lyžích z Brestové

Salatínska dolina má jednu velkou výhodu v období, kdy úpatí hor jsou již bez sněhu – na spodní konec tohoto poměrně rozlehlého údolí mezi Predným Salatínem a Zadným Salatínem vede sedačková lanovka a sjezdovka. Na lyžích za poplatek 5 € můžete ještě i ke konci zimy vyšlapat od parkoviště až nahoru po sjezdovce nebo za 7 € jednosměrně vyjet lanovkou a ušetřit tak přes 400 výškových metrů. V údolí pak můžete zvolit túru dle svých schopností a sněhových (lavinových) podmínek. Nejjednodušší variantou je vydat se z pod svahů Salatínu doprava na Brestovou. Svahy od Brestové směrem k Prednému Salatínu jde vystoupat na lyžích v kuse – sjezd pak probíhá po stejné trase výstupu, více info o výstupu zde.

I já jsem původně mířil na Brestovou, nicméně mě Salatín pohledem z dálky dráždil a navíc žlabem mezi jeho vrcholy stoupalo mnoho lyžařů, což mi dodalo odvahu. Pod žlabem jsem tedy sundal lyže, nasadil mačky a připojil jsem se k ostatním. Zážitek z výstupu umocňoval zledovatělý povrch, takže bylo nutné po celou dobu zasekávat jen přední hroty maček. Po dosažení vrcholu se jen občas někdo spustil zledovatělým výstupovým žlabem zpět. Každý si během stoupání uvědomil, že sebemenší zaváhaní na lyžích by vedlo k nezabrzditelnému pádu až do údolí. Proto jsem se vydal i s několika dalšími po hřebeni do sedla Parichvost a poté na vrchol Brestové. Během azurového počasí jsem vcelku dlouho poseděl na vrcholu. Vždyť nebylo kde spěchat, na lyžích je to z Brestové až na parkoviště v řádu desítek minut.