Tip na třídenní toulání se Králickým Snežníkem a Rychlebskými horami
Tento článek slouží jako inspirace na výlet na dvě noci. Pro ty, kteří spěchají a jsou dobří, klidně na jednu noc.
Auto jsme nechali na parkovišti u lanovky v Ramzové. Na vlakovou zastávku je to jen přes cestu. Vlakem jsme se nechali zavézt do Hanušovic. V Hanušovicích je před vlakovou stanicí autobusové nádraží. Nasedli jsme do autobusu, který jel směrem na Králíky. Vystoupili jsme na zastávce Malá Morava – pila. Tady jsme se napojili na modrou značku, vedoucí chvíli po hlavní cestě zpět na Hanušovice. Pak značka odbočuje a vlevo údolíčkem lesem a loukami do vísky Vojtíškov.
Z Vojtíškova trasa pokračuje po asfaltové lesní cestě v úbočí Sviní hory (1074 m). Po asfaltce je to cca 5 kilometrů k rozcestí U sedmi cest. Tady konečně začal ten správný horský charakter cesty. Stoupá se lesem na Souš (1225 m) a poté mládím k lovecké chatě Babuše. Od chaty se šlo prudkým svahem až na vrchol Podbělky (1307 m). Od ní vede trasa už jen po hřebeni. Dál se pokračovalo přes pásmo obranných bunkrů na o něco málo vyšší Sušinu (1321 m).
Mokrý hřbet je vystihujícím názvem, protože se přechází přes mokřady a rašeliniště po dřevěných chodnících. Pochod po hřebeni končí za vcelku holým vrcholem Stříbrnická (1250 m) ve stejnojmenném sedle. Pokud zbývá dost sil, je možno udělat si odbočku přímo na vrchol Králického Sněžníku (1424 m). Ten už dobře známe a proto jsme pokračovali doleva po červené k Adelinu prameni. Tento pramen byl jedinou možností doplnit vodu za celý den (pokud se vydáte na Králický Sněžník, tak potom lze nabrat vodu přímo z pramene Moravy). My jsme zalehli v lese nad přístřeším pramene, ale vhodnějším místem je 200 metrů vzdálené sedlo pod Hraniční horou.
Další den jsme se v sedle pod Hraniční horou napojili na zelenou značku vedoucí přímo po hranici s Polskem. Ta spadá až na Kladské sedlo (815 m). V sedle je turistická chata, takže je možnost doplnit nějaké zásoby nebo si dát rovnou oběd. Za Kladským sedlem jsme opustili Králický Sněžník a vstoupili do Rychlebských hor. Značka nás vedla dál po hranici hlubokým lesem a v borůvčí. Výraznějším bodem je Polská hora (1106 m) – v polštině Rudawiec. Za výhledy je třeba zajít kousek na severní svah. Za Jívinou (1077 m) zelená značka opouští hranici a pokračuje do Polska. My jsme se drželi státní hranice. Nebylo se kde ztratit, protože nás vedly hraniční kameny společně se širokou lesní cestou. V zimě tudy vede běžkařská trasa.
Náš druhý den pochodu jsme zakončili na vrcholu Brousek (1115 m). Ten se nám zalíbil již zdálky. Tvoří výrazný kamenitý výstupek na hřebeni. Čas nás netlačil, mezi pár stromů na vrcholu jsme zavázali hamaku a relaxovali. Další možností, kde ulehnout, je u rozcestí Smrk – hraničník. Tam se nachází dva dřevěné přístřešky.
Třetí den se nabízely dvě varianty na sestup do Ramzové. My jsme zvolili tu nejkratší po modré a pak po červené přes Petříkov. Ta delší spočívá v trase přes vrchol Smrku (1127 m) a dál po hřebeni přes Klín (983 m) po červeno – bílém místním značení. Kdybychom tuto trasu ze Smrku neabsolvovali před půl rokem, tak bychom se po ní určitě vydali. Pokud vystoupíte na Králický Sněžník a pak na Smrk, zdoláte oba nejvyšší vrcholy obou pohoří – Králického Sněžníku a Rychlebských hor.
Jak jsme to šli my: https://mapy.cz/s/3saBx
Varianta přes Smrk a Klín: https://mapy.cz/s/3saBP