Tajemná zřícenina hradu Quinburk

Strážní hrad Quinburk je skrytý v hlubokých lesích Jeseníků v nadmořské výšce 896 metrů a řadí se tak k nejvýše položeným hradům ve Slezsku a na Moravě. Nachází se 1,5 kilometru severovýchodně od Medvědího vrchu (1216 m) a není přístupný po turistické značce. Nejbližší civilizací je obec Mnichov vzdálená 3 kilometry jihovýchodně. Podle archeologických nálezů vznikl hrad pravděpodobně na konci 13. století. Quinburk společně s hradem Drakov, který sloužil v údolí Černé Opavy jako celnice, měly chránit vstup na Moravu ze severu. Tehdy byla stezka údolím strategicky významná. Jako protipól Quinburku byl vystavěn na hranici vratislavského biskupství hrad Koberštejn, který se nachází 3 kilometry na sever. Historie hradu je nejasná. Chybí totiž jakékoliv písemné zmínky. Byl opuštěn nejspíš už během 14. století. A není divu – drsné horské podmínky byly náročné i pro neohrožené středověké strážce.

Hrad nebyl nijak velký kvůli povaze terénu. Výchozy, na kterých byl vystavěn, se jmenují Sokolí skály s výškou stěn přes 30 metrů. Jeho délka byla přibližně 45 metrů a na šířku měl 15 metrů. Rozkládal se na dvou skalních blocích. Na západním bloku se nacházela obytná část hradu – palác. Jeho rozměry se odhadují na 20 x 12 metrů se zdmi 2,5 metru hrubými. Na východním bloku stála hranolovitá věž s rozměry 6 x 5,5 metru a její výška byla maximálně tři podlaží. Po věži dodnes zbyly pozůstatky základů. Mezi palácem a věží bylo malé nádvoří. Předhradí tvořilo nejspíš několik dřevěných budov, které chránilo menší zděné opevnění. Ještě do roku 1888 byly patrné zbytky po vstupní bráně. Na východním konci Sokolích skal nalezneme nově umístěnou dřevěnou lavičku s výhledy směrem na Heřmanovice.

Jak dobýt Quinburk?

Díky své poloze mimo turistické a cyklistické stezky může být Quinburk orientačním oříškem. Navíc bych terén v okolí Quinburku nazval jako obtížnější pro běžného turistů. Je zde kombinace prudkých svahů společně s balvany a skalisky. Místo jako stvořené pro dobrodružství! Výchozími body mohou být Drakov – hájovna nebo horní konec Mnichova.

Z parkoviště od Drakova následujeme cestu vedoucí na jihovýchod. Cca po 1,5 kilometru nás cesta dovede do údolí Sokolího potoka. Vydáme se proti proudu a odbočíme první odbočkou vlevo. Cesta nás dovede na mýtinu s posedem u cesty po pravé straně. Z tohoto místa začíná chodníček vedoucí až ke Quinburku a Sokolím skalám. Mezi vysokou trávou nemusí být moc zřetelný. Stezka kličkuje prvně lesem a pak mezi balvany a skalisky.

Z Mnichova – okraj následujeme červenou značku vedoucí směrem k Drakovu. Po jednom kilometru vybíhá lesní cesta směrem vlevo a na jejím začátku se nachází tabule s názvem Cesta pod Suchým vrchem (nebo tak nějak). Doprovázet nás bude potok Rudná. Na první křižovatce se dáme doprava kolem hájenky a následujeme potok po lesní cestě z levé strany. Po jednom kilometru se dostaneme na první traverzující cestu, kterou překročíme a pokračujeme stále rovně. Cesta je už méně udržována, ale dovede nás až na asfaltovou cestu. Na ni doprava a pak cca 400 metrů do výraznější zatáčky. V tomto místě lze vpravo spatřit první skály. Působivý je průchod „bránou“, která je tvořená dvěma skalními bloky. Je zde i náznak pěšinky, která nás zavede ke Quinburku ze západu. Jako sestupovou cestu můžeme zvolit chodníček popisovaný v předchozím případě a od posedu se po lesních cestách dostat zpět do údolí Černé Opavy.