Malá ochutnávka krás podzimního předhůří švýcarských alp – Alpstein a Braunwald

Když se řeknou švýcarské Alpy každý si představí Matterhorn, Zermatt a trek kolem pěti jezer, Monte Rosu, Aletschký ledovec, Jungfraujoch a nespočet dalších míst. To je jenom důkazem, že Švýcarsko je zemí, která opravdu stojí za navštívení a pravdou je, že ať už zabloudíte kdekoli z mé zkušenosti vím, že budete nadšeni. Podzim je ideální k tomu vydat se i na ty méně profláknuté a níže položené místa. Úskalím bývá nevyzpytatelné počasí, proto nepotkáte moc turistů a ani místní, protože mají vůči svým horám respekt. Hory se mohou stát v tomto období opravdu nebezpečnými, právě díky náhlé změně počasí. Je nutné bedlivě sledovat předpověď, ideálně přes místní meteoswiss a vždy zvážit, zda není lepší se rychle přesunout do bezpečí, které je vždy na prvním místě před nachozenými kilometry a zdolanými vrcholy.

V Braunwaldu jsem měla štěstí, že oblačnost zadržoval masiv třítisícovek, a tím pádem předpověď mírného deště se nevyplnila a silný větřík se dal přežít. I tak se špatná předpověď posunula a na další den bylo jen ideální přesunout se dál od vysokých hor, do pohoří Alpsteinu, kde je ale naopak zrádný fenomén föhn, neboli fén, který je charakteristickým rysem tamního podnebí. Fén má své výhody i nevýhody. Pokud cítíte silný vítr dosahující klidně i 150 km/h, máte zaručeno, že nezmoknete. Na druhou stranu Vám to dost znepříjemňuje pohyb po hřebenu. Pokud necítíte vítr, pravděpodobně při horší předpovědi nezůstanete suší. Co je lepší? No, já tam zažila jen 30 km/h a pomalu to vypadalo, že budu za chvilku potřebovat pilotní zkoušky, abych mohla jít dál. Ale! Nezmokla jsem. Nicméně tohle počasí a neduhy k podzimu patří a má to své kouzlo. Listí hrající všemi barvami, oblačnost, zima, hra s větrem o závod. Bylo to kouzelné. Hlavně žádní lidé. Pokud milujete místa bez lidí jako já, musíte obětovat trochu komfortu a dokonalých podmínek, pro ten pocit jedinečnosti v tom daném místě. Jak Braunwald tak i Alpstein jsou masivně navštěvovány turisty, i když to nejsou úplně ty nejslavnější švýcarské destinace.

Braunwald je izolovaná vesnička v nadmořské výšce cca 1256 m.n.m. Izolovaná, tím myslím, že jediná možnost jak se tam dostat je buď po svých, nebo ,,vláčkem“. Odstavné parkoviště se nachází ve městě Linthal přímo u spodní stanice vláčku. Obousměrné jízdné stojí 15 franků, po svých tak 2 hodinky času. Z Braunwaldu se můžete vydat všemi směry podle náročnosti a Vaších schopností. V létě může být ještě výhodou lanovky, které Vás vyvezou ještě výše. Na podzim ovšem nefungují a otevírají se až v zimě. Celá oblast je oblíbeným lyžařským střediskem. Není se čemu divit s takovým výhledem do údolí a protilehlé třítisícovky.

Pokud se vydáte k chatě Gumen, asi pár minut nad ní se nachází nástup na hřeben Via Ferratou Braunwald, klasifikována jako C/D s volitelným posledním úsekem D/E, kde se nachází i bivak. Musím přiznat, že to byl můj původní záměr, ale nejsem tak zkušená abych odhadla podmínky na hřebenu a bez internetu se těžko předpovídalo počasí a upřímně jsem si myslela, že tam bude sníh. Ještě na spodní stanici jsem si sebou nesla veškerou výbavu, ale paní na přepážce mě dost znejistila předpovědí silného větru a deště. Takže v rámci úspory jsem nadbytečná kila ještě vyházela ven. Jenže ono to nakonec nevypadalo tak hrozně, svah je na východní straně, tudíž sníh tam nebyl. Možná jen ten vítr, i tak jsem si musela opakovat, jak moc jsem rozumná, že tam nejdu a že ve skutečnosti vůbec nelituju, že jsem výbavu nechala dole! Přelézt by se to dalo. Od chaty Gumen vede pod masivem cesta, která vás vyvede až do sedla, odkud se můžete vydat vícero směry a uzavřít okruh zpět do vesnice, popřípadě vyšplhat na dominantní vrchol Ortstock 2716 m.n.m. Možností je tam nespočet a všechny s krásnými výhledy a scenériemi. Vzhledem k tomu, že vláček je jediné spojení místních s okolím, nemusíte se bát, že zůstanete trčet nahoře. Jezdí co půlhodiny až do jedenácti večer.

Na druhý den jsem se posunula trochu severněji od masivů vysokých hor a to do Alpsteinu. Nevyšší vrchol tvoří Santis 2502 m.n.m., kde můžete vyvézt lanovkou. Nicméně ten den hřebeny nepřipadaly v úvahu právě kvůli fénu, který jsem zmiňovala výše. Za vidění stojí i jezera Seealpsee a Fahlensee, která mají dobrou pěší dostupnost, ale nenechte se zmást, svahy jsou celkem ostré a náročnost terénu je dána v nastoupaných metrech na malé vzdálenosti. Tip na jednu z tras, kterou si může projít, najdete v mapce níže. Původním plánem bylo držet se více hřebene, ale naštěstí jde zvolit i alternativní cesty, v mém případě kvůli závětří. Za zmínku stojí i lanovka Brülisau začínající u parkoviště ve stejnojmenném městě. Je to malá kabinová lanovka, která je samoobslužná! Zaplatíte si sami za lístek a spustíte si lanovku, která vás vyveze na Hoher Kasten 1795 m.n.m. Místní se třeba nechají vytáhnout, jen aby si dali na tamní chatě snídani. Celá oblast spadá pod Appenzell, krásné historické město proslavené sýrem Appenzeller. Výborný! Sice vás praští svou přezrálou vůní shnilých ponožek, ale je lahodný chutí a lepší sýr jsem snad ještě nejedla. Doporučuji!