Ostrý a Prostřední vrch – netypické výhledy na Praděd
Krásné a neokoukané výhledy na Praděd? Malé výškové převýšení? Procházka max. na 2 -3 hodiny? Pojďme se na to podívat blíž.
Popisovaný okruh skrývá v sobě kouzlo ne moc známých pohledů na Praděd a Petrovy kameny. A kdo by taky neznal pohled na Praděd z Ovčárny, že? Ale co takhle z neznámého Prostředního vrchu (1153 m) a Ostrého vrchu (1228 m)? To jsou ony dva stěžejní body na trase, kde tyto parádní výhledy najdeme. Oba vrcholy se nacházejí cca 2,5 kilometrů východně od Pradědu. Trasa je nenáročná. Ulehčujícím faktem je, že se začíná v sedle Kóta, které se nachází přibližně ve výšce 1003 metrů nad mořem. O Kótě jsem se již zmiňoval v souvislosti s výstupem na Lyru. Nyní se vydáme na opačnou stranu. Za parkovištěm a dřevěným přístřeším vede cesta v úbočích obou zmiňovaných kopců, která dále traverzuje Sokola (1187 m) a končí ve Videlském sedle (na mapách se tato cesta jmenuje Silonová trasa).
Pod vrchol Prostředního vrchu po této cestě to jsou přibližně dva kilometry. Ze sedla jde cesta mírně do kopce, pak klesá a překračuje divoký Videlský potok a následně zase stoupá. Za tímto krátkým stoupáním se v mírné zatáčce napojuje lesní cesta mířící vlevo a pak strmě do kopce. Po chvíli se po levé straně pyšní skalisko. Ze skály jsou výhledy hlavně na protější Ostrý vrch. Za ním se cesta větví – správný směr je přímo rovně do kopce po hřebeni. Cesta se po chvíli mění na pěšinu vedoucí v průseku mladých smrčin. Najednou se objeví malý hrbek. Onen vrcholek je vlastně malá skalka, ze které se otevírá výhled na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku Praděd. Ten je jako na dosah ruky. Vlevo lze také spatřit skalnatého Sokola. Ideální místo na odpočinek v klidu a v přírodě. Jen je trošku sporné, jestli je to opravdu vrchol. Z pohledu z protějšího Ostrého vrchu se to spíše jeví jako jeden dlouhý hřeben.
Cesta z vrcholu pokračuje dál zřetelným průsekem. Není se kde ztratit, protože zdejší mladé smrky vás nepustí žádným jiným směrem. Přibližně po 600 metrech přechází průsek přes zřetelnou lesní cestu – na ni je třeba se vydat doleva. Cesta jde chvíli z mírného kopce a napojuje se na další cestu vedoucí podél Videlského potoka (tady se nabízí možnost vynechat Prostřední vrch a v místě, kde Silonová cesta přechází Videlský potok vyrazit rovnou nahoru na Ostrý vrch). Cestu následujeme doprava do kopce. Ta se mírně stáčí do leva, přechází téměř celé sedlo pod Ostrých vrchem až na druhou stranu a nakonec vás nasměruje přímo na vrchol. Pod vrcholem se stačí otočit čelem vzad. Opět se v celé své kráse ukáže Praděd – tentokrát i s Petrovými kameny. Mezi nimi se blyští střechy na Ovčárně.
Vrchol Ostrého vrchu postihla kalamita. V cestě leží několik povalených a suchých smrků. Naštěstí toho není moc. Jižní svahy jsou velmi strmé, které jsou navíc součástí národní přírodní rezervace Praděd. Tyto svahy padají hluboko do kaňonu Bílé Opavy. Je to paradox. Zatímco vy jste na klidném a lidmi téměř zapomenutém místě, tak dole v údolí se plahočí desítky a stovky turistů. Stezka vede přes borůvčí a smrčiny k trigonometrické tyči – ta ale není jako ve většině případů na vrcholu. Kousek od ní je směrem k Bílé Opavě malá skalka, ze které je krásně vidět celé údolí i s kouskem Karlové Studánky. Od tyče vede chodník stále po hřebeni a pak se napojuje na lesní cestu. Ta se chvíli také drží hřebene a následně se stáčí doleva a ostře padá k Silonově cestě. Ta končí cca 200 metrů od Kóty. Fotky nejsou dobré kvůli špatnému počasí – lepší je vždy poznat na vlastní oči 😉
