Neprofláknutým hřebenem Oravské Magury
Hřeben, o kterém bude dnes řeč, se nachází severně od hlavního hřebene Oravské Magury. Vybíhá severovýchodně od vrcholu Príslopec (1258 m) a táhne se v délce přibližně patnácti kilometrů. Tento hřeben mě dráždil pokaždé, co jsem otevřel mapu Oravské Magury. Všiml jsem si ho i z některých míst, když jsem šel na Kubinskou holu (1346 m) ze sedla Príslop. Takový dlouhý úsek bez značení říkal jsem si. Tehdy jsem se mýlil, protože papírová mapa nebyla úplně aktuální a ani mapy.cz neměly znázorněnou zelenou turistickou značku, která provází celým hřebenem. Já jsem tedy pracoval s tím, že se budu muset spolehnout jen na sebe. Na překonání celého úseku jsem se rozhodl využít kolo, abych nemusel řešit návrat zpět k autu, kdybych ho šel pěšky. Proto první nutnou věcí bylo studium leteckých map, jestli je hřeben průjezdný. Výsledkem bádání bylo, že po celé délce hřebene vede nezpevněná cesta. Větším problémem bylo, jak se na něj vůbec dostat.
První varianta spočívala ve výjezdu z Oravské Lesné po cyklotrasách č. 038 a 2424 do sedla k rozcestí Hola. Zde se napojit na modrou a přes Paráč (1325 m) se dostat k Príslopci, tedy na začátek hřebene. Nicméně mě odrazoval úsek právě mezi sedlem a Paráčem. Podle leteckých snímků i map to vypadalo jen na chodník v lese s převýšením skoro 300 metrů! Měl jsem obavy, že bych celý tento úsek musel kolo nést. Já se sice takových věcí nebojím (jednou jsem v Nízkých Tatrách nesl kolo téměř 500 výškových metrů), ale tuto variantu bych volil, kdyby nebylo zbytí. Můj pohled se proto obrátil na Zimnou dolinu. Vypadalo to nadějně a podle leteckých snímku se po lesních cestách dalo dostat až na hřeben kousek za Paráčem.
Tehdy se mnou vyrazil i děda, který si vzal také kolo. Každý z nás měl jiné plány, nicméně na stejném hřebeni. Oba jsme začali v obci Krušetnica. Díky dědovi jsem nemusel jet po hlavní silnici, protože mi poradil, že z obce Lomná se dá jet po dobré cestě podél řeky Biela Orava. Před Lomnou se spolu loučíme a každý z nás jede svou naplánovanou trasu. V Lomné v místě, kde silnice stáčí doleva, já pokračuji rovně a po chvíli se cesta mění v typickou lesní asfaltku. Po této cestě se dostávám až k ústí Zimné doliny, kde mě vítá monolit s názvem a nadmořskou výškou. Údolím vede asfaltová cesta. Šlapání zpestřuje jezírko ve tvaru srdíčka. Nad ním je umělecky ukováno srdce, které je probodnuto několika meči. Bohužel si nevzpomínám na pravý význam tohoto vyobrazení. Vše je vysvětleno na tabuli, takže pokud to někoho zajímá, tak nezbývá než vyrazit a přečíst si to. Následně se po levé straně nachází obezděný pramen Zimné.
Do tohoto místa se jednalo o celkem pohodový výšlap. Za pramenem začíná asfaltová cesta stoupat čím dál víc. Nejprudší úsek se nachází tam, kde se asfaltová cesta ubírá doleva a končí až v sedle pod horou Štibel (1167 m). V tomto sedle opouštím asfaltovou cestu a dávám se po lesní cestě vedoucí v úbočí severních svahů Paráče. Cca po 1,5 kilometru je v zatáčce postaven posed a naproti němu vybíhá cesta přímo vzhůru. Musím poznamenat, že jsem se tlačení kola nevyhnul, protože cesta byla zpočátku velmi prudká.
Úsek se mi nezdál nějak dlouhý a po chvíli jsem se ocitl na kótě 1251 metrů nad mořem ležící východně od Paráče. Hned za touto kótou jsem přejížděl přes louky a vysokohorské lesní porosty. Asi po kilometru jsem konečně stanul na začátku hřebene – tedy na vrcholu Príslopce. Zde u stejnojmenného rozcestníku jsem se dozvěděl, že pojedu po zelené značce.
Prvně jsem jel po loukách přes vrchol Držatín (1136 m), ze kterých je výhled na téměř celý hřeben Oravské Magury, který je zakončený vrcholem Magurka (1107 m) s vysílačem. Za loukami následoval průjezd lesem dlouhý cca čtyři kilometry končící za vrcholem Galanky (942 m). Za ním je hřeben otevřený až k vrcholu Klinec (775 m). Po cestě jsem minul dvě zděné kapličky. Za tou druhou (Kaplnka Sedembolestnej Panny Márie) se hřeben rozdvojuje a zelená jde po pravém rameni – přesně jak jsem plánoval původně i já. Za ní se také na chvíli setkávám s dědou, který mířil opačným směrem, tedy ke kapličce. Po krátkém rozhovoru mi už zbývalo sjet lesem ukončeným na cestě na obcí Lokca. Hlavní cestě jsem se nevyhnul, naštěstí to bylo pár kilometrů zpět do Krušetnice. Děda dorazil zanedlouho.
Celý okruh měl 40 kilometrů. Jediný problémový úsek se nachází pod Paráčem, kde je kolo nutné kousek tlačit. Jinak celá trasa vede buď po asfaltkách nebo nezpevněných lesních cestách. Orientačně je hřeben nenáročný, protože se stačí držet zelené značky. Navíc je hřeben od Príslopce až k obci Lokca z drtivé většiny z kopce. Rozhodně se nejedná o monotónní přejezd.
