Drienok
Drienok (též Drieňok, 1268 m) se nachází v jihozápadní části Velké Fatry, která se vyznačuje skalnatějším charakterem oproti zbytku tohoto pohoří. Vysoké bílé vápencové skaliska se zde lesknou nad divokými pralesy. Drienok, tvořený z vápenců a dolomitů středního triasu, má téměř ze všech stran podobu ostrého kužele. Celý masív je pokrytý smíšeným lesem a největší zastoupení zde mají zejména buky, vedle kterých v menší míře rostou smrky, jedle nebo javory. Zatímco v pohořích se smrkovou monokulturou dostávají v poslední době lesy na frak, tak zde můžeme pozorovat zdravé netknuté pralesy, kam až oko dohlédne. Vrcholové partie Drienku jsou tvořené vápencovými skalkami, díky kterým se otevírají výhledy do krajiny. Tyto otevřené skály a sutě nabízejí vhodné podmínky pro vápnomilná rostlinná společenstva. Výhled z vrcholu je zejména na západ k Turčianským Teplicím a na jih na Kremnické vrchy.
Na vrchol vede modrá turistická značka z obce Rakša. Na tuto modrou značku se můžete napojit po žluté z Mošovic, z Rakytovské nebo Žarnovické doliny.
Klasický výstup
Drtivá většina turistů směřuje na vrchol Drienku z výše zmíněné obce Rakša po modré a stejnou cestou se vrací zpět. Tento výstup je dlouhý 8 kilometrů s převýšením okolo 750 metrů. Velkou část zabírá pochod údolím po asfaltové cestě a divočina začíná až v poslední čtvrtině výstupu. Ze sedla za Drienkom vybíhá modrá odbočka na vrchol. Po pochodu ve stínu lesa se ke konci otevírají výhledy z vápencových skal. Zejména pak vrchol překvapí, jak je prostorný a otevřený.
Tip na okruh přes divokou Rožkovou dolinu
Jelikož se nerad vracím po stejných cestách, tak jsem si výlet prodloužil a ze sedla za Drienkom jsem pokračoval po modré dál směrem do Žarnovické doliny. Rozdílu jsem si povšiml hned, jakmile jsem udělal jen pár kroků ze sedla. Zatímco chodník na Drienok je široký a zřetelně vyšlapaný, pak ten do Rakytovského sedla ve svazích Malého Rakytova (1201 m) je úzký a málo chozený. Stezka se definitivně ztratí kdesi na začátku během sestupu do Rožkové doliny, kde následuje pravá divočina Velké Fatry. Míjí a přeskakuje se několik padlých buků, obchází se skalní věžičky a balvany a to vše někdy ve velkém sklonu. Zarostlý chodník se objevil až ve chvíli, kdy se po mé levé ruce vynořil z hlubin svahů potůček. Závěr už byl na pohodu. Zpět do Rakše jsem se vydal po žluté značce vedoucí prvně údolím a poté přes kopce do Háje. Z Háje jsem se do vedlejší vesnice dostal cestou přes pole.
Sestup či výstup Rožkovou dolinou doporučuji vyhledávačům divočin a zapadlých koutů hor s lepší kondičkou.