Čtvrtek, 21 listopadu, 2024
Soví hory, Valbřišské hory

Výlet okolo Valbřichu: poslední chrám třetí říše a hora Borowa

Valbřich (dříve Waldenburg, dnes Wałbrzych) se nachází v jihozápadním Polsku 20 kilometrů severně od Broumova. První zmínky o Valbřichu pocházejí z počátku 14. století a až do roku 1742 patřil pod Korunu království českého, poté připadl Prusku. Město je zasazeno v malebné kopcovité krajině a původní název Waldenberc doslova znamená lesní hrad. Největší rozvoj Valbřichu nastal v 19. století díky bohatým ložiskům černého uhlí. Kromě výroby koksu vzkvétal také průmysl textilní a sklářský. Velký úpadek nastal po roce 1989 s příchodem deindustrializace. Do roku 1996 byly postupně uzavřené veškeré černouhelné doly s nimiž padlo mnoho dalších podniků. V roce 2003 byla nezaměstnanost rekordních 32% . V těchto dobách vznikl fenomén tzv. bídašacht, kdy lidé v nouzi těžili černé uhlí v uzavřených dolech na vlastní riziko pro svou potřebu nebo na prodej. I dnes není situace ideální – město se potýká s dlouhodobým vylidňováním. O tom, že Valbřich a jeho obyvatelé nemají peníze nazbyt, se přesvědčíte sami během prohlídky města. Stačí se vzdálit dál od centra a narazíte na dlouho neudržované fasády domů, které snad naposledy opravovali Němci před vysídlením. A na silnicích se o tom přesvědčíte také, hlavně tlumiče by mohly vyprávět. Tady kousek od centra se napojíme na modrou turistickou značku, která nás provede po okolních kopcích.

Mapa popisované trasy – délka 16 kilometrů s převýšením 750 metrů. Do mapy není zahrnutá odbočka ke stadionu. Ten se nachází ve čtvrti Nowe Miasto a z modré trasy je třeba sejít dolů za chatou Harcówka – za bodem č. 3.

Dominanta města… celý název chrámu zní Kolegiata Najświętszej Maryi Panny Bolesnej i św. Aniołów Stróżów
Náměstí.
Druhé náměstí s městským úřadem.
Chata Harcówka nad městem.
Schlesier – Ehrenmal, dnes Totenburg

Na našem výletě se zaměříme zejména na relativně nedávnou historii a v souvislosti s ní na vcelku pro nás neznámou raritu v podobě tzv. Mauzolea Totenburg (mrtvé město). Toto pojmenování záhadné stavby v úbočí hory Niedźwiadki (629 m) není původní a nejedná se doslovně o mauzoleum, ale v tomto případě o kenotaf – stavba je symbolickým hrobem. Původní název zněl Schlesier-Ehrenmal, tedy Slezské mauzoleum. Bylo postaveno na památku 170 000 padlých Slezanů v první světové válce. Dále bylo věnováno obětem důlních neštěstí a 25 místním bojovníkům nacionálně socialistického hnutí. Stavba je také přezdívaná jako poslední Hitlerův chrám a to proto, že se opravdu jedná o poslední zachovalý objekt toho typu z dob třetí říše. Ostatní byly hned po válce odstřeleny (např. mauzoleum Freikorps Ehrenmal nedaleko Opole).

Stadion Nowe Miasto… stadion, který pamatuje mnohé a je to znát. Z tribun sledují zápasy vzrostlé stromy. Zde měl krátký proslov Adolf Hitler 22. července 1932.

Než z centra Valbřichu vystoupáme po modré k onomu mauzoleu, je tady ještě jedno místo historicky s ním související. Za chatou Harcówka ve čtvrti Nowe Miasto se nachází stadion, jehož vzhled je rarita. Na hřišti se občas nějaký ten zápas uskuteční, ale z tribun dokola místo fanoušků vzhlíží vzrostlé stromy. Právě na tomto stadionu pronesl krátký, ale plamenný projev Adolf Hitler v roce 1932. Nicméně ve Valbřichu začátkem 30. let převládaly levicové strany a NSDAP měla dost slabou pozici. Před příjezdem Hitlera se dopředu vědělo, že místních obyvatel dorazí sotva stovky, a tak byly vypraveny speciální vlaky např. z Vratislavy nebo Ratiboře, které svážely členy SA. Stadion se tehdy podařilo zaplnit. Hitler se to ovšem dozvěděl a o Valbřichu pronesl nelibou poznámku. Když se pak v roce 1933 stal kancléřem, tak se vedení města rozhodlo zlepšit si reputaci a proto byl dokončen v roce 1938 onen památník. Otevřel se prostor pro připomenutí padlých ve válce se záminkou pro nacistické oslavy a šíření propagandy. Styl budovy odkazuje na starověkou architekturu, která byla nositelem ideologie. Uvnitř stál kovový sloup, na jehož vrcholu hořel věčný oheň.

Schlesier-Ehrenmal nad Valbřichem. Zdroj: dolny-slask.org.pl
Sloup uprostřed mauzolea. Sloup vážil 2100 kilogramů a byl vyroben z bronzu. Na vrcholu sloupu plál věčný oheň Walhally – jeho věčnost zajišťovalo plynové potrubí. Sloup střežili čtyři lvi symbolizující vzkříšení padlých v den posledního soudu. Zdroj: dolny-slask.org.pl

Modrá prochází kolem mauzolea a odbočení k němu není označeno. Je ale dobře vidět mezi stromy. Na tuto stavbu nacistického Německa není nijak upozorňováno a nenajdete tady ani žádné informační tabule. Nyní je hlavní vchod zazděný a dostat se dovnitř lze z pravé strany oknem. Na některých místech na stropě lze vidět pozůstatky starověké mozaiky. V podlaze jsou díry do podzemní části, která je shodná s pozemní části. Tvrdí se, že by Totenburg mohl být propojený s podzemím zámku Ksiaz a celkově s projektem Riese.

Schlesier-Ehrenmal neboli Totenburg dnes. Pod kamenným obložením je železobetonová konstrukce. Úzký hlavní vchod je zazděný, ale dovnitř lze vlézt z pravé strany oknem.
Ze strany vypadá Totenburg jako hrádek.
Uvnitř mezi sloupy.
V jednom místě je na stropě vidět mozaika ve starověkém stylu – podobné měli Římané či Řekové.
Tady stával sloup s věčným ohněm. Traduje se, že se v mauzoleu uskutečňovaly (okultní?) rituály ze strany členů SS.
Přes kopce na nejvyšší Borowou

Modrá od mauzolea pak pokračuje na vrchol Niedźwiadki (v překladu tedy medvídci) a dále až do sedla Kozia (cca 6 km). Není to ale tak jednoduché, protože zdejší kopce jsou dost výrazné a na trase čeká několik prudších stoupání a klesání. Do tohoto sedla se přechází po modré přes vrcholy: Dłużyna (685 m), Mały Kozioł (718 m), Wołowiec (776 m) a Kozioł (774 m). Cestou přes ně se občas objeví nějaký ten výhled do okolí.

Pro představu zde dávám foto z apartmánu – výhled na skupinu kopců, přes které prochází modrá značka. Označená je Borowa.

Ze sedla Kozia pak začíná černá značka na vrchol Borowe, která je se svou výškou 853 metrů nejvyšší horou Valbřiškých hor. Výstup je to opravdu prudký a cestou jsem si říkal, proč se tam na vrchol dřu. Odpověď se dostavila v podobě kovové rozhledny s kruhovým výhledem do okolí. Vidět bylo zejména naši nevyšší Sněžku (1603 m) z opačné strany, okolí Valbřichu a zaujme i osamocená Ślęża (Sleza) – tzv. Olymp Slezska. Takže za tu námahu to opravdu stojí. A navíc Borowa patří do Koruny Sudet.

Medvídci. Z vrcholu se schází dolů do jedné ze čtvrti Valbřichu a poté se opět stoupá do kopců.
Cestou do sedla Szypka.
Rozcestí za Szypkou.
Pěkné vrcholové tabulky. Tunel zde není zobrazen jen tak – pod kopcem vede dlouhý vlakový tunel.
Do kopce na Wolowce a následně zase z kopce.
Skály pod vrcholem Wolowce.
Koziol (774 m).
Za sedlem Kozia vede černá značka na kopuli Borowa. Výstup je přímočarý a prudký.
Kovová rozhledna na Borowe, na nejvyšším vrcholu Valbřiškých hor. Borowa patří do Koruny Sudet.
Sněžka uprostřed a daleko
Osamocená Sleza.
Návrat zpět přes zříceninu hradu Nowy Dwór

Z Borowe se pak stejnou cestou vracím zpět do sedla Kozia, ze kterého vede žlutá směrem k Valbřichu přes zříceninu hradu Nowy Dwór. První zmínka o hradu pochází z roku 1364 a tehdy byl součástí opevnění chránících slezsko – české pomezí. Hrad během své historie přežil mnoho válek, mimo jiné i husitské války, nakonec byl dobyt až během třicetileté války. Od té doby jen chátrá. Podle ruin jde vidět, jak rozsáhly hrad to byl – na délku celá pevnost měřila 140 metrů. Za hradem následuje poslední prudší sestup dolů. Za loukami pod hradem vstupuje žlutá do okrajové části Valbřichu. Zpět do centra je to 3,5 kilometru. Cestou ulicemi si člověk uvědomí, jak hezká města u nás máme.

Zpět v sedla Kozia, nyní cesta po žluté.
Výhled od zříceniny na Borowou. Tady jde pěkně vidět, jak jsou zdejší kopce výrazné.
Z hradu zbylo jen pár zdí.
Vrcholová tabulka.
Zachovalá brána hradu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *