Sobota, 13 dubna, 2024
Nízké Tatry

Výjezd přes planinu Smrečiny pod Prednou hoľu

Predná hoľa se nachází v nejvýchodnější části Nízkých Tater a nejbližší civilizace, obec Vernár, je vzdálená vzdušnou čárou 5 kilometrů na východ. I když se svou výškou 1545 metrů leží ve stínu nedaleké Kráľovej hoľe (1946 m), tak i přesto má Predná hoľa jedno výškové nej. Národní park Slovenský raj zasahuje svou hranicí právě až po vrchol Prednej hoľe a ta je díky tomu nejvyšším bodem tohoto parku. Pro pořádek – nejvyšší horou Slovenského raje jako takového, pokud vynecháme hranice národního parku, je Ondrejisko (1270 m). Vernár byl založen roku 1295 pravděpodobně kvůli těžbě rud jako hornická osada. Že se středověcí horníci nebáli hledat minerály ve vysokých polohách svědčí 26 nalezených kutacích jam těsně pod vrcholem Prednej hoľe. Těžili zde zejména hematit (čistý obsahuje až 70% železa) a limonit (35 – 40 % železa).

Severozápadně od Prednej hoľe se rozkládá přibližně 2 kilometry dlouhá a rozlehlá krasová planina Smrečiny. Zajímavostí je, že zde stávala dřevěná lovecká chata (dnes zrekonstruovaná), kterou nechal postavit Ferdinand I. Coburg (1861 –1948) – v letech 1908 až 1918 bulharský car. Mimo panování se věnoval jazykům, botanice a cestování. Právě v roce 1908 si na 20 let pronajal velký revír zahrnující planinu Smrečiny. Lovecká chata se sestávala ze šesti místností obložených mahagonem a ve výbavě nechyběl čínský porcelán nebo stříbrné příbory. Chatu na Smrečinách v roce 1944 vypálily německé jednotky, protože v ní sídlil partyzánský štáb.

Vpravo Predná hoľa (1545 m) , vlevo vykukuje Kráľova hoľa (1946 m). Pohled z kopců nad Vernárem.
Obnovená lovecká chata na Smrečině stojící na základech původní vypálené v roce 1944. Jelikož jsem ji minul, použil jsem fotku s dovolením z facebokové skupiny Coburgovci na Slovensku.
Divočejší výšlap na kole

Cyklovýjezd jsem začal ve Spišské Bystré. Hned za posledními domy se otevírá brána do Bystré doliny v podobě mohutnější skály po pravé straně. Prvním překvapením je, že asfaltová cesta vedoucí údolím vypadá mnohem lépe, než kdejaká silnice pro automobily v nedalekých obcích. Prvních několik kilometrů není ani příliš náročných. Výlet mohla pokazit snad jediná cedule oznamující zákaz vjezdu cyklistům přes týden v určitých hodinách. Na tabuli stojí, že je zde možno vjet během pracovních dní od 15:00 do 19:00. Naštěstí byl poblíž lesní pracovník, který mi sdělil, že můžu normálně projet, jen musím dávat pozor na lesní techniku a přepravu dřeva. Po cestě jsem natrefil i na hajné v autech, kteří mě zdravili.

O víkendu by tedy neměl být žádný problém s vjezdem do údolí.

Prudší stoupání začíná, až když modrá značka odbočuje doprava pořád podél potoku Bystrá. Přibližně dva kilometry pod planinou Smrečiny se nachází křižovatka cest – druhou cestou doleva lze vystoupat kolem zrekonstruované lovecké chatky Ferdinanda I. Věděl jsem, že se tam někde nachází lovecká chata, nicméně jsem ji nevěnoval takovou pozornost a pokračoval jsem dál po modré cestou rovně. Výšlap dál po modré je vcelku divoký – varianta kolem chaty je určitě sjízdnější. Planina má atmosféru jako stvořenou na to, aby zde člověk na chvíli poseděl a prostě tady jen byl. Zvlněná louka uprostřed hor s výhledem na Vysoké Tatry je oázou klidu. Pokud cestujete sami, tak vás může trošku zneklidnit občasná cedule podél planiny: území s výskytem medvěda a dole popis co dělat během setkání.

Na planině jsem se napojil na červenou značku vedoucí chvíli chodníčkem a poté širokou lesní cestou pod Prednou hoľou. Z této cesty pak po nějaké době červená opět odbočuje jako úzký chodník v úbočí hory k rozcestí Morná. Tento úsek dlouhý 400 metrů není moc příjemný, proto v mapě vyznačuji rovnou alternativu podjezdu – sice je pak k rozcestí Morná nutné vyšlapat trochu víc výškových metrů, ale lepší než se dřít ostružinami. Od rozcestí Morná je to na vrchol Prednej hoľe cca 1200 metrů. S kolem se dá po lesní cestě ukrojit z této vzdálenosti přibližně polovinu. Poté jsem schoval kolo za smrky, jelikož na konci lesní cesty pokračuje na vrchol pěšinka borůvčím a kosodřevinou. Říkal jsem si, co se za rohem objeví dřív… jestli vrchol Prednej hoľe nebo medvěd. Byl to naštěstí vrchol na nevysoké skalce s vrcholovou knihou a s krásnými výhledy na Vysoké Tatry a Kráľovou hoľu.

Tabulka na okraji planiny. Tohle určitě některým dodá odvahu 😀

Sjezd z Prednej hoľe je pak za odměnu – dlouhý, přes lesy a louky s výhledy po pěkné lesní cestě. Ve Vernáru jsem pak opustil Nízké Tatry a vjel na území Slovenského raje po žluté cyklotrase č. 8937 směrem k rozcestí Kopanecká cesta, Podkova. Po prudším stoupání lesem přichází u Podkovy další sjezd za odměnu – 12 kilometrů dlouhý úsek z kopce po asfatce až do Hrabušic. Z Hrabušic pak následoval 14 kilometrů dlouhý přejezd po silnici mezi obcemi zpět do Spišské Bystré.

Okruh měl na délku přibližně 55 kilometrů s převýšením okolo 1300 metrů. Ve druhé mapě výše jsem vyznačil alternativu vedoucí z křižovatky cest kolem zrekonstruované chaty Ferdinanda I. Po modré se dá sice vyjet, ale je to drsnějším terénem. Jinak trasa probíhala po lesních cestách převážně s pevným povrchem. Pokud vyhledáváte odlehlejší místa, tak Smrečina a Predná hoľa jsou těmi pravými místy.

Spišské Bystré.
Na začátku Bystré doliny.
Pohodová jízda po asfaltu.
Asfaltka je v lepším stavu než většina silnic přes vesnice v této východní časti Tater.
Studánka po cestě – lávka je vcelku vratká.
Rozcestí Vlčia chata.
Asi 2 kilometry před planinou Smrečiny – cesta stále dobrá.
Cca kilometr a půl před planinou – stále ještě ucházející.
A tady jsem ani nevěděl, jestli jsem na modré, nebo ztracený v lese. Chodník je skoro neviditelný.
Krasová planina Smrečiny. Nacházejí se zde závrty a vyvěračky. Vysoké Tatry v dáli jsou v mracích.
Rozcestí Morná pod Prednou holou.
Pod Prednou holu jde část vyjet na kole po lesní cestě.
Část je třeba projít pěšo.
Závěrečný pochod mezi skalkami.
Vrchol Predné hole.
Schránka na knihu bez knihy.
Kráľová hoľa (1946 m) z vrcholové skalky.
Cesta dolů do Vernáru.
Vernár na dohled.
Vernár – na chvíli zase v civilizaci.
Kostelík u cesty ve Vernáru.
Ještě trošku divočiny za Vernárem.
Rozcestí Kopanecká cesta. Tady následuje příjemný sjezd do až do Hrabušic.
Jiný okres, jiná barva asfaltu.
Výhled z cesty na Slovenský raj, zde konkrétně mezi svahy na populární soutěsku Suchá Belá.
Přes Betlanovce je to po silnicích přes vesnice zpět do Spišské Bystré ještě 14 kilometrů. Cesty zde nejsou naštěstí až tak frekventované.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *