Roadtrip Tenerife, ta nejlepší místa, která musíte navštívit

Přiznám se, že roadtrip je dost nadnesený název, pro objevování Tenerife. Dálnice z jednoho konce na druhý je dlouhá cca 80km, takže za hodinku dojedete z hlavního města po jižním pobřeží na druhý konec a za druhou hodinku severním břehem zpět. Ale! Ostrov má toho tolik co nabídnout, že ani tři měsíce, které jsem tam strávila, nestačily na objevení všech koutů ostrova a je to jedna z nejkrásnějších životních cest, po kterých jsem se vydala.

Nicméně cílem tohoto článku je, vás seznámit s místy, které byste na své dovolené neměli minout. Je třeba brát v potaz, že moje reference budou zkreslené mou touhou, objevit co nejvíc vzdálená a neprofláknutá místa, ačkoli těm navštěvovaným a známým se nevyhnu. Pokud vyhledáváte nejkrásnější hotely a městské pláže, nebude to čtení úplně pro vás.

1. Los Gigantes a pláž de Barranco Seco

S největší pravděpodobností přistanete na jihu ostrova na Aeropurto Tenerife Sur, odtud bych se vydala na západ. Po cestě můžete navštívit právě ty slavné městské pláže v Los Christianos, Costa Adeje a jimi podobnými ale na mě je to moc hotelové a málo zelené, takové smutné vyprahlé černé písečné pláže plné lidí. Věřte mi, že se srdcem dobrodruha neprohloupíte, když zamíříte rovnou do skal Los Gigantes. Proč název Los Gigantes? V překladu to znamená Obří skály. Jednoduché a přitom tak výstižné. Už z map je patrné, že jde o několik za sebou jdoucích ostrých hřebenů. Mezi každým hřebenem je úchvatný kaňon, jedním z nich je právě velmi známá soutěska Masca. Místo, na které je navíc dlouhá čekačka, takže pokud neplánujete dovolenou měsíce dopředu, tak nemáte šanci se tam ani dostat. Tak tady vás přesně nezavedu. Postačí když přejdete hned první hřeben od města Los Gigantes, nebo si vezmete tunel, který vás tam hodí taky. Zní to dobře, že? Projít si tunely je ještě lepší. Věřte mi. Jen upozornění. Je to pro fyzicky zdatnější jedince, které nezaskočí jakýkoli horský terén, cesty nejsou vždy úplně patrné a vstup je na vlastní nebezpečí.

Vybrat si můžete kterýkoli tunel, vede jich tam několik a všechny by měly být přístupné. Nezaručuji, že některé časem popřípadě nezavřou. Budou vás varovat cedule s nápisem, zákaz vstupu a atmosfera no respirable. Když jsem šla poprvé, přiznám se, že mi to nebylo moc příjemné. Nic jsem si o tom nečetla a opravdu jsem nemohla vědět, že se neudusím. Žádné dýchací obtíže jsem nepocítila. Tunely sloužily k přepravě vody, v každém z nich je funkční, nebo i neudržovaný vodní kanál, který slouží k tahání každé kapky vody přes skalní hřebeny do městeček. Vody je v letních měších na Tenerife pomálu. Tunel je prokopaný jen k udržování takto vybudovaných vodních kanálů. Procházku je ideální zakončit na nejkrásnější osamocené pláži, na které jsem doposud byla. S největší pravděpodobností bude jen pro vás. Jen zase upozorním, koukala jsem na tu pláž i ze shora a byl vidět patrný zpětný proud, právě uprostřed pláže. Je třeba k takovým místům přistupovat s opatrností a respektem. Kameny vám při vstupu do zvlněného moře taky nedají nic zadarmo. Plavání je spíše pro zkušenější plavce.

2. Cestou pro odvážné k majáku Punta de Teno

Když už se nacházíte na západě, tak proč ne rovnou na nejzápadnější bod Tenerife! Nachází se tady ikonický maják Faro de Teno. Cesta k němu je ale trnitá. Můžete to objet ze severní strany, ale mnohem zábavnější je to vzít rovnou přes hory s nádhernými vyhlídkami do okolních hor a na moře. Myslím si, že tady nikdo nepočítal s takovým provozem. Cesty jsou opravdu úzké a někdy se vyhnout i minibusu je problém. Pokud nemáte pochybnosti v řízení, tak by to neměl být problém. Moje první návštěva Tenerife proběhla ve staré VW T3 Westfalia, která měla opravdu vychechlanou spojku a motor chlazený vzduchem. Musím říct, že můj strach, že sjedu někde do útesu, díky selhání brzd byl opravdu na místě. Můžu doporučit navštívit vyhlídku Risco Verde, buď se dá jít pohodovou cestou ze vzdálenějšího města Erjos, nebo od parkoviště soutěsky Masca. Je tam problém s parkováním, míst je tam jen pár. Brzy ráno by to neměl být problém, ale výstup je o dost prudší a kamenitější.

Faro de Teno je opět velmi navštěvovaným místem, až se pro místní stalo neúnosné, kolik aut tam denně namíří. Proto je vstup omezen. Do sedmé hodiny večer, je zakázán vjezd autům a cesta končí parkovištěm Itobal, kde je autobusová zastávka. Odtud se během dne autobusem dostanete až k majáku. Po sedmé večer, se otevřou závory a můžete tam dojet autem. Musím říct, že stojí za to si počkat. Cesta je hloubená útesem se skalními tunely a pod vámi propast do moře. Na západ slunce ideální. Na konci je velké parkoviště, které využívají dodávky k přespání. Ráno nesmíte zapomenout místo opustit a odjet. Spaní nádherné, ale neskutečně větrné, ale co si budeme. Nezažila jsem maják, kde by nebyl opravdu silný vítr. Je třeba s tím počítat.

3. Rovnou na Teide

Ze západu se dostanete dalšími horskými cestami až pod samotnou Teide. Výstup na Teide, nejvyšší horu ostrova, sopku vysokou 3715mnm, by vydal na samostatný článek a o tom asi později. Jenom ty cesty kolem stojí za to, popřípadě okolní zajímavosti. Vyhlídkových míst je opravdu spousta a nemůžu ani říct, která z nich je ta nejkrásnější. Jak jsem zmiňovala, první cesty po Tenerife byly absolvovány starou T3, jménem Billie (místo šaltrpáky měl billiardovou kouli). Majitelé přímo vyslovili zákaz s parafou jet s Billiem do národního parku Pico del Teide. Podle jejich domlouvání to vyznívalo, že cesty na náhorní plošinu musí být šílené a Billie to nezvládne. Ale! Nepodívat se k Teide nebylo v plánu! Takže se strachem z přehřátí motoru chlazeným vzduchem se vyrazilo až za tmy a v chladu což v prosinci není problém. Cesty nahoru jsou naprosto v pohodě. Nejsou prudké, jen táhlé. Pokud nemáte prostor, nebo čas na výstup, stojí za vidění La Catedral. Zaparkovat se dá u informačního střediska s restaurací. Je to krátká procházka, popřípadě vedou stezky kolem skal na druhé straně od restaurace, odkud jsou ničím nerušené výhledy na celou horu.

Fascinující mi připadalo, jak se během chvilky mění ráz krajiny. Před necelou hoďkou jste u moře, kde je zeleno a palmy a najednou měsíční krajina tvořená sopečnou horninou, kde rostou jen ty nejodolnější keříky. Jelikož je celá sopečná plošina asi o 2000m výš než města a zároveň se nacházíte v Atlantickém oceánu, máte možnost spatřit ještě opravdu temnou oblohu plnou hvězd. Dokonce si můžete udělat procházku k observatoři, návštěva určitě stojí za to. Navíc spousta agentur nabízí noční pozorování hvězd. Stihla jsem období, kdy padal meteorologický roj Lyridy. Ležet uprostřed ničeho a tmy a pozorovat hvězdy s hořícími kameny v atmosféře patří mezi ty silnější zážitky, které v životě mám.

4. Anaga

Pohoří Anaga tvoří celý severovýchodní cíp ostrova a za mě stojí za pár dní objevovaní. Pro mě byla zase úchvatná ta změna prostředí. Najednou se nacházíte v mlžném deštném lese v ostrých horách lemovaných mořem. Mlžné a deštné nejsou vždy. V letních měsících moc neprší a barvy vyblednou, mechy vyschnou a celá krajina je o dost smutnější než v zimě a na jaře. Měla jsem možnost pozorovat změny ročního období a musím říct, že na Tenerife se nejvíce oplatí vyrazit mimo léto a klidně v zimě. Tak živé barvy a květy, to stojí za to. Hlavně mi přišlo, že Anaga bez deště, mlhy a rosy kapající z živých mechů prostě není Anaga a něco jí chybí. Nemusíte se bát, že v zimě jsou hory neustále v mracích, vždycky se vám nějaké pohledy a výhledy naskytnou. Nejvíce mračna zadrží právě Teide a zbytek se hromadí u La Orotavy a pak dál na severovýchod.

Anaga poskytuje spoustu značených tras, od nenáročných hřebenovek až po pořádné výšlapy, takže každý si tu najde svoje. Jedním z míst, které můžu doporučit je městečko Taborno. Jedinou nevýhodou je nedostatek parkování a vyrazit dřív se vyplatí. Až tam dojedete, tak pochopíte, že to je opravdu maximální kapacita aut a víc se nevleze, i kdybyste moc chtěli. Je to městečko na úzkém hřebínku odkud je možné podniknout pár výletu třeba k Roque de Taborno. Ikonicky tvarovaná skála, nebo náročnější procházku k pláži Playa de Tamadite. Stezka dolů k pláži je někdy dost nepatrná. Dá se udělat okruh zpátky nahoru, podél řeky a přes horskou vesničku Afur. Další zajímavý menší hřebenový okruh je k vyhlídce Cabezo del Tejo a spousta dalších. Pokud máte problém s plánovaním tras, pomůže vám aplikace KAMOOT, kde je zaznačena spousta tras včetně délky a náročnosti.

Závěrem

Nedokážu ani zdaleka obsáhnout veškeré krásy ostrova. Některá tajná místa, které jsem objevila si samo sebou nechám pro sebe, jen bych závěrem chtěla říct, že ať už se vydáte kamkoli, tak nebudete litovat. Chtěla jsem naznačit přibližně optimální směr putování. Z letiště, přes jižní pláže směrem na západ k obřím skalám. Tam je to minimálně na dva dny. Pak se můžete vydat k La Orotavě. Je to severní pobřeží ostrova, které má co nabídnout, je zelené, bohaté na banány a dlouhé písečné pláže s obřími vlnami.

Z La Orotavy můžete vyjet do národního parku Pico del Teide a tam strávit nějaký čas. Výstup na Teide je celodenní záležitost. Z národního parku se dá projet po hřebenu středem ostrova až na severovýchod a pobýt několik dní v národním parku Anaga. Odtud bych doporučovala vydat se na pláž de Las Teresitas u městečka San Andrés. Snad jediná pláž se žlutým pískem dovezeným ze Sahary. Tuhle pláž jsem měla nejraději. Možná je to tím, že mimo sezónu je dost chladná a vzdálená a proto není přelidněná. Postupně s příchodem tepla se zalidňovala čím dál tím více a více. Na konec se vydáte prozkoumávat východní pobřeží zpátky na letiště. Ostrov svou polohou a hornatostí nabízí asi 4 různé biomy. Vyprahlé skoro pouště na jihovýchodě, celý střední pás borovicových lesů, divoké mechové lesy na severovýchodě, palmy a banánové plantáže na severu až po obří skalnatá pohoří, včetně měsíční krajiny celého národního parku Pico del Teide.

Co se týče spaní v autě a bezpečnosti, je to nejsvobodnější země jakou jsem kdy zažila a také je bezpečná. Nemusíte se vůbec bát ničeho. Ve velkých turistických městech jsou kapsáři, popřípadě se setkáte s drobnými krádežemi. Může vás potahat zpětný silný proud v moři, sem tam mají zamořené moře E. coli z vlastních odpadů a nejnebezpečnější je modrá Portugalská medúza, která je při popálení opravdu nepříjemná. Moje největší obavy byly, že se spojí všech milion ještěrek v obří armádu se záměrem převzít nadvládu. Opravdu! Je jich tam bambilion, ale snažila jsem se je podplácet jídlem.

Na Tenerife se nachází komunity ,,svobodných a volnomyšlenkářských,, lidí, často žijících v karavanech a dodávkách, najdou se tam i celé rodiny s dětmi. Mají vybudované ze svých dodávek městečka a jsou místními tolerováni. Žijí si svým organickým životem. Je krásné zažít takovou svobodu, rozhodnout se strávit noc na jakémkoli místě a nemít strach, že mě někdo vyhodí, nebo dá pokutu. Možná i proto po týdenní dovolené s Billiem, to nakonec skončilo třemi krásnými měsíci na ostrově.