Příhraniční projížďka: cestou kolem Kukuczky, trojmezí a k nejvýchodnějšímu bodu ČR

Vždy jsem tak nějak míjel oblast kolem Bukovce, který je nejvýchodněji položenou obcí ČR. Odrazovala mě i oblast na polské straně kolem Istebné. Zatímco na naší straně Goralie se obce rozkládají v údolích, tak na té polské se osídlení táhnou po odlesněných horských hřebenech kam až oko dohlédne. To byl i důvod, proč jsem odvracel zrak od této oblasti. Po nastudování mapy jsem se rozhodl dát okolí Istebné šanci na kole a musím říct, že jsem byl nakonec nadšený. Sice to byla projížďka víc v zástavbě než v lese, ale to vše vyvážily časté výhledy do okolí – až jsem si nakonec říkal, že tady ve svazích hor musí být hezké bydlení.

Trasa má na délku přibližně 45 kilometrů s převýšením přes 1100 metrů. Musíte být zvyklí na prudká a dlouhá stoupání, jinak byste mě za tuto trasu prokleli. Rovinek moc není a pokud jedete z kopce, pak vás čeká opět to samé do kopce. 95% trasy je po asfaltových silnicí. Konec trasy lze upravit a od trojmezí pokračovat na Hrčavu a pak na Bukovec k nejvýchodnějšímu bodu ČR.

Vyjížďku začínám v Bukovci z parkoviště pod sjezdovkou. V Česku se moc dlouho neohřeji, protože za hotelem Kempa se překračuje řeka Olše a zároveň hranice s Polskem. Cesta nějakou dobu vede podél Olše a poté mírně stoupá k Istebné, u které se stáčím do kopců směrem do osady Wilcze. Správným směrem mě navádějí dřevěné ukazatele „Izba Kukuczki“. A kdo že byl Jerzy Kukuczka? Jeden z nejlepších polských horolezců a celkově himálajistů. Jako druhý na světě pokořil všech 14 himálajských osmitisícovek. Kukuczka doslova „rubal“ jednu horu za druhou a kdyby neměl Reinhold Messner několikaletý náskok, tak by Kukuczka korunu Himálaje určitě vyhrál. Messner měl i s náskokem namále. Osudnou se mu stala jižní stěna Lhoce v roce 1989, kde se z neznámých příčin zřítil těsně pod vrcholem a dodnes jeho tělo spočívá kdesi v ledu. Kukuczka se narodil v Katovicích, nicméně veškeré prázdniny trávil s rodiči právě tady na chalupě v Istebné. Často tady přebýval i s manželkou a dětmi a Istebnou považoval za rodnou ves. Manželka po smrti Jerzyho zřídila v této chalupě památeční síň s veškerými horolezeckými předměty z jeho slavné éry. Měl jsem ale smůlu, nikdo zrovna nebyl doma a tak jsem si chalupu alespoň prohlédl z cesty. Na stránkách je napsáno, že ideálnější je domluvit datum návštěvy přímo po telefonu s paní Kukuczkovou.

Za chalupou Kukuczky následuje prudké stoupání do sedla Kubalonka. Po cestě míjím zajímavý dřevěný kostel svatého Kříže. Z Kubalonky se vydávám po hřebeni kolem vrcholu Beskidek (796 m). Před ním stojí vlevo od cesty malá dřevěná rozhledna s opravdu pěkným výhledem do údolí Visly a na kousek nejvyššího vrcholu Slezských Beskyd Skrzyczne (1257 m). Za lesem následuje horská osada Stecówka s dalším dřevěným kostelem. Od něj následuje sjezd až do údolí – to co si zde sjedu si vzápětí zase všlapu. Z údolí prudce stoupám do Koniakówa a poté traverzuji ve svazích výrazné hory Ochodzita (895 m). Za ni se napojuji na zelenou značku vedoucí po hřebeni směrem k další horské obci Jaworzynka.

Do Jaworzynki je třeba vystoupat další výškové metry. V centru za kostelem se můžete rozhodnou, jestli se už vydat na hranici s ČR nebo sjet k trojmezí Česka, Slovenska a Polska. I když jsem toto místo už v minulosti navštívil, neodolal jsem a oběhl si dokola hraniční kámen. Od trojmezí se vracím kousek zpět do Jaworzynki a vydávám se do Česka. V Česku se u rozcestí Na Dílku napojuji na zelenou značku, která mě po třech kilometrech dovádí k nejvýchodnějšímu bodu naší republiky. Další hezké místo skryté v lese nad potokem Oleška. Zpět do Bukovce je to již kousek – nejdřív sjíždím k hraničnímu přechodu a poté si užívám sjezd v serpentinách před Bukovcem.