Komplex Mölke a záhadná Mucholapka

Asi 1,5 kilometru severovýchodně od Ludwikowic Klodzkich v protáhlém sedle mezi kopci Wlodyka (681 m) a Niedrzwica (683 m) se rozprostírá bývalý areál dolu Waclaw, ruiny elektrárny a skladišť společnosti Dynamit Nobel AG. A dále se zde nacházelo tajné vývojové a testovací středisko blíže nespecifikovaných zařízení a zbraní.

Když se projíždí po silnici z Ludwikowa na Jugów, tak se podél cesty objeví pár zchátralých a zarostlých budov. To je ovšem jen zlomek toho, co tady kdysi stálo. Na dobové fotografie pak pohlížíme s úžasem, o jak velký areál se uprostřed Sovích hor jednalo. Takové menší „Ocelové město“. Počátky těžby černého uhlí se v osadě Mölke (dnes Milków) datují už od roku 1771. Největší rozmach dolu Waclaw (Wenceslaus Grube) započal po 1. světové válce, kdy Německo ztratilo většinu Horního Slezska bohatého na uhlí. Důl Waclaw byl v tomto období považován za jeden z nejmodernějších v Evropě. Součástí areálu byla i uhelná elektrárna o výkonu 18 MW, která fungovala až do roku 1964. Pracovalo zde 4600 horníků a 250 administrativních pracovníků. V roce 1929 bylo dosaženo rekordního ročního výsledku 900 000 tun uhlí. Dne 9. července 1930 došlo k výbuchu plynu a závalu, při němž zahynulo 151 horníků. Katastrofa narušila vratkou ekonomickou stabilitu na počátku velké hospodářské krize. Nakonec důl zbankrotoval a roku 1931 byl uzavřen. Velká nezaměstnanost v tomto kraji nahrála do karet NSDAP během kampaně v roce 1933. Svůj slib, že důl opět zprovozní, částečně dodrželi. Roční produkce byla o proti roku 1929 jen 10%. V roce 1939 byl Waclaw opět uzavřen z důvodu velkého rizika výbuchu plynů.

Rozsáhlý areál dolu Waclaw po 1. světové válce. Waclaw byl plně elektrifikován. Součástí byla i uhelná elektrárna, která je situována v levé spodní části. Uhlí bylo vyváženo po železnici. Němci v roce 1945 nechali veškeré těžební jámy zatopit. Důl už nebyl posléze obnoven kvůli velké nestabilitě, vysokému nebezpečí výbuchů plynů a velkému množství vody. Snahy o znovuotevření přetrvávají, zejména od zahraničních investorů. Velikost pozůstalého ložiska antracitu se odhaduje až na 70 milionu tun. Zdroj obrázku: tropemzapomnianychmiejsc.blogspot.com/
Památník věnovaný neštěstí v roce 1930, při kterém zahynulo v dole Waclaw 151 horníků. Památník je po levé straně cesty, když se vyjíždí z Ludwikowa na Jugów.

Po rozprodání těžebního zařízení historie tohoto areálu nekončí. V roce 1942 přebírá veškerý majetek Třetí říše pro potřeby zbrojního průmyslu. Výrobu trhavin zde zahájila společnost Alfred Nobel Dynamit AG. Celé údolí bylo uzavřeno a v ulici Wiejska vzniklo pracovní zařízení pro polské Židy. Okolo 600 vězňů pracovalo v muniční továrně AG. Vyráběla se v ní trhavina donarit. Velká část produkce trhaviny se použila pro ražení podzemních komplexů Riese v Sovích horách.

Později vzniklo z areálu dolu Waclaw multifunkční zařízení. Jednak zde byl výše zmíněný Dynamit AG, funkční elektrárna spalující místní uhlí ale hlavně průmyslový komplex Mölke Werke (miny, granáty a součástky pro V – 1), který je spojován s nestandardními výzkumy. Pro jeho účely byl zřízený ještě jeden pracovní tábor s počtem 50 budov a kapacitou okolo 1500 vězňů. Osud vězňů zůstává dodnes neznámý. Pravděpodobně byli zavražděni a pohřbeni v jedné z těžebních jam Waclawa. Podle toho mála, co víme, se vězni pohybovali pod přísným dozorem v sevřených útvarech a pracovali výlučně v podzemí. Našel se jen jediný svědek, který popsal, že vězni vycházející z podzemních prostor měli namodralý nebo nažloutlý nádech kůže. Tím ovšem naše (ne)znalosti o tom, co se tam dělo, končí. A vlastně vše, co se týče projektu Riese, se podařilo Němcům dokonale utajit.

Mucholapka

Tou nejzajímavější a nejzáhadnější stavbou je obrovský dvanáctiboký železobetonový megalit, kterému se neřekne jinak než Mucholapka (nebo také nacistické Stonehenge). Význam stavby je dodnes neznámý. Nejjednodušším vysvětlením je, že se jednalo o podstavu chladící věže elektrárny, která stojí o něco níž, za bývalou železniční tratí. Tomuto tvrzení nahrává i fakt, že byly nalezeny podobné podstavy u jiných chladících věží v Německu. Je tady ale několik zádrhelů. Když si pozorně prohlédneme celou stavbu, tak je dobře vidět pozůstatky po maskovaní zelenou barvou. Proč by podstava byla maskována, když má zbytek chladící věže na výšku desítky metrů a je tudíž nepřehlédnutelná? Tím úplně nejzáhadnějším faktem je, že pod Mucholapkou a kolem ní je síť podzemních tunelů. V těchto tunelech vede souběžně pod sebou několik držáků na kabeláž. Víme, že se jednalo o velmi silné kabely, protože se našly některé části, které sběrači kovů přehlédli. K čemu bylo potřeba tolik proudu můžeme jen spekulovat. Nebylo pořádně zjištěno, jestli byla na kabelový rozvod napojena i Mucholapka. Stejně tak se nenašlo kondenzační potrubí pro splnění účelu chladící věže.

Podobné podstavy věží. Mucholapka může být jen nedokončenou chladící věží. Je možné, že chtěli rozšířit elektrárnu a zvýšit její výkon – proto bylo potřeba přistavět další věž. Zdroj: matrixdisclosure.com/

Při pohledu na obrázek výše se zdá být záhada vyřešena. Nicméně pojďme se blíže podívat na další teorie o účelu této stavby, když už o ní pojednáváme. Je ale potřeba brát veškerá tvrzení se značnou rezervou, jelikož není nic z toho potvrzené. Sklouzneme i ke konspiracím. Nejméně kontroverzní je teorie, že kruhový tvar Mucholapky mohl být využit jako obří cívka pro elektromagnety a celé zařízení sloužilo pro potřeby testování silového pole.

Mnoho lidí a badatelů došlo k závěru, že nacisté v průběhu války vyvinuli revoluční výkonnou pohonnou jednotku podobnou gyroskopu – obsahující skupinu velmi rychle se otáčejících prstenců. Napájecím zařízením měla být série Van de Graaffův generátorů a sférické dynamo s rotující rtutí. Tato pohonná jednotka pak měla být instalována do létajících strojů, které dnes známe pod pojmem létající talíře. A právě Mucholapka měla být startovací plochou pro kolmý vzlet těchto strojů. Což pak vede k úvahám, že celosvětově pozorované neidentifikované létající předměty (UFO) jsou vlastně jen převzaté a zdokonalené nacistické technologie.

A dále tady máme nejtajemnější projekt zvaný Die Glocke – neboli zvon, díky svému tvaru. Na Die Glocke se mělo pracovat od roku 1942 v tajných laboratořích popisovaného areálu. Asi 2,7 metrů široký a až 4,6 metrů vysoký masivní zvon měl obsahovat dvě proti sobě rotující nádrže s obsahem fialové látky podobné rtuti nazvané jako Xerum 525. Zvon měl vysílat po aktivaci silné radiační záření. Smrtící dosah byl 150 – 200 metrů a mělo tak v tomto okruhu docházet u nepřítele k rozkladu tkání. Zvonu se přisuzují i antigravitační účinky. Podle badatelů měla být antigravitace testována v Mucholapce – zvon byl připoután řetězy ke konstrukci. Během testů zvon spotřebovával enormní množství energie (proto ta kabeláž). A v neposlední řadě měl dle některých sloužit jako stroj času. To už se ale vrháme na příliš tenký led (ne že by ten předchozí byl o dost silnější).

Muzeum Mölke

Když se podíváme na fotografie Mucholapky staršího data, tak si všimneme, že byla značně zarostlá – téměř celá zamaskovaná zelení. To se změnilo v roce 2013, kdy se majitel podzemního komplexu Wlodarz pan Spakowski rozhodl zachránit tuto památku. Okolo Mucholapky vzniklo muzeum a především byla zpřístupněna část podzemí.

Muzeum se nachází ve výstižně pojmenované ulici Fabryczna – tedy na silnici mezi Ludwikowicemi a Jugówem. Okolí je velmi zpustlé a doba největší slávy je nenávratně fuč. To vše dokonale dokresluje atmosféru tajemna. Odbočka k muzeu je dobře označená. Před muzeem a vlastně před Mucholapkou, která zaujme již z dálky, je prostorné parkoviště. Cena vstupu činí 12 zlotých (myslím, že neberou karty). Průvodce a kasař (a vtipálek) v jednom velice dobře rozumí česky. Na betonovém prostranství za Mucholapkou chátra několik kousků válečné techniky z doby druhé světové války i po ní. Nejvíc asi zaujme střela V-1.

Za střelou je vstup do podzemí. Trasa je dlouhá přibližně 300 metrů. Hned za vstupem je aranžmá dobových situací – kancelář TODTu (firma mající pod palcem projektování a výstavbu Riese), figuríny SS a vězňů. Je zde vystaven i model létajícího talíře německé produkce a plně vyzbrojen. Další část je věnována zázračným zbraním Třetí říše s popisky v češtině. V závěrečné části podzemí si můžete projít cihlové tunely s držáky na vedení kabelů.

Cestou z Ludwikowic k muzeu.
Budova elektrárny.
Mucholapka v celé své kráse. Byl to tedy základ chladící věže nebo sloužila jiným účelům?
Na celé stavbě jsou jasně patrné pozůstatky po barvě. Nejspíš byla celá zelená.
Protiletecké dělo.
Střela V- 1.
Vstup do podzemí.
Nad vstupem.
V podzemí.
Model německého talíře Haunebu.
Sekce věnována německým zázračným zbraním. Mimo jiné jsou zde i talíře Haunebu a Die Glocke.
Chodby s postranními držáky na kabely.
K čemu bylo potřeba tolik elektrické energie, která by v pohodě utáhla menší město?
Zazděný konec nejdelší chodby. Chodba za zaslepením pokračuje dál a klesá k elektrárně.
Ještě jeden pohled na muzeum. Vlevo je vystavená poválečná vojenská technika.

Pozemní objekty nad muzeem a pod kopcem Wlodyka

Nad dnešním muzeem a pod kopcem Wlodyka bylo vybudováno mnoho železobetonových staveb. Ty většinou sloužily pro potřeby uskladnění munice nebo chemického odpadu. Tyto stavby je možné procházet bez omezení. Na střechách skladišť nad muzeem rostou stromy. „Příroda si cestu vždy najde!“ řeknete si. Jednalo se ale o účel – střechy mají speciální prohlubně, do kterých byly stromy uměle vysázeny jako sofistikované maskování. Podobné provedení má i střecha Kasyna nad podzemním komplexem Osówka. Byla zde tedy snaha maskovat veškeré pozemní stavby Riese tak, aby splynuly s okolní přírodou (platí to i pro Mucholapku?). Pod Wlodyku pak směřuje černá značka s cyklotrasou. Trasy vedou po betonové silnici budované vězni, která vypadá, jako by jí dokončili nedávno. Podél cesty narazíme na několik dalších železobetonových staveb. Cesta je zakončená třemi muničními sklady.

Železobetonové budovy se střechami upravenými tak, aby v nich rostly stromy.
Jsou volně přístupné.
Uvnitř jedné z nich.
Odbočka z betonové silnice ke skladištím.
Masivní skladiště.
Hned u cesty.
Tohle by měla být strážnice a vstup do štoly, která je již zavalená.
Výš v kopci podél cesty jsou tři tyto stavby. Mělo by se jednat o skladiště chemického odpadu.
V nejvyšším bodě betonové silnice, ze které vycházejí odbočky ke skladištím munice.
Vstup do jednoho ze skladišť munice.
Pohled dovnitř. Někdo prováděl ve skladištích sondy a snažil se prokopat přes podlahu níž.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.