Bruntál není jen nudným průjezdním bodem do Jeseníků
Jak říká název příspěvku, i já tak činil dlouhá léta. Bruntál jsem bral pouze jako město, kterým je od Opavy nutné projet, když jsem mířil na Karlovou Studánku či Rýmařov. Bruntál ale skrývá nejednu zajímavost. Může se tak stát útočištěm během špatného počasí, místem pro odpočinek po víkendu stráveného v horách nebo zde podniknout rodinný výlet.
Něco málo k zajímavé historii města a zámku
Bruntál je starobylé město založené krátce před rokem 1213 při historické moravsko – slezské hranici jako svobodné hornické město moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Bruntál tedy patří k našim nejstarším městům. Dlouhou dobu město prosperovalo z těžby drahých kovů, především zlata, stříbra, mědi a železa. Město se díky své poloze stalo východiskem pro kolonizaci širokého okolí. Bylo i centrem řemeslné výroby a trhu. Jelikož se město nacházelo na důležité obchodní cestě do Slezska, byla zde zřízena koncem 13. století mýtní stanice. Z těchto důvodů bylo město opevněno a obehnáno hradbami. O tom, že by tu tenkrát stával nějaký hrad dobové záznamy mlčí. Od roku 1467 se začíná psát o tehdejším zástavním držiteli Jan z Vrbna. Právě s ním je s velkou pravděpodobností spojeno i založení hradu. Tehdy byl vybudován ve tvaru kruhové výseče. Byl totiž vklíněn do jediného ostrého rohu jinak mírně zvlněných hradeb. K mohutné severní zdi byl přistavěn dvoupatrový hrázděný palác a na trojúhelníkovém nádvoří se nacházela studna. Hradní nároží bylo zpevněno předsunutými hranolovými věžemi. Celý areál od města odděloval suchý příkop, přes který stál dřevěný most. Ve své poslední třetině byl most řešen jako padací.
První zmínka o sídle však pochází až z roku 1506, kdy byl učiněn zápis do zemských desek. V zápise se uvádí, že město i hrad patří do vlastnictví bratrů Bernardu, Hynkovi a Mikuláši z Vrbna. V souvislosti s větším počtem majitelů byl na západní straně nádvoří postaven nový palác. O výstavnosti hradu svědčí i fakt, že se tu v roce 1513 na několik dní zdržoval i polský král Zikmund, bratr Vladislava Jagellonského.
V druhé polovině 16. století začal být hrad pánům z Vrbna malý. Sídlilo zde mnoho úředníků a těm prostory již nevyhovovaly. Důkladná přestavba proběhla ve třech etapách a na jejím konci se gotický hrad změnil v půvabný a rozlehlý renesanční zámek. Dominantou areálu se stala vysoká věž s točitým schodištěm zajišťující přístup do horních pater. V přímé souvislosti s výstavbou zámku došlo na Bruntálsku k povstání poddaných, kterým se nelíbilo nadměrné zvyšování roboty kvůli výstavbě zámku. Povstání však bylo krvavě potlačeno.
Od konce 16. století postihlo město úpadek. Příčinou byl nejen pokles významnosti těžby v místních dolech, ale i válečné události. Protože se pánové z Vrbna přidali k Českému povstání, byl jím po bitvě na Bílé hoře majetek konfiskován. V roce 1621 tak připadl všechen majetek Řádu německých rytířů. Během třicetileté války Švédové město čtyřikrát vydrancovali (v letech 1642, 1643, 1654 a 1648). Opevnění města bylo pobořeno, většina domů byla vypálena, polovina obyvatelstva byla zabita či vyhnána, rybníky vypuštěny, pole zůstala z poloviny neosetá. Vyskytly se i epidemie moru. Bruntál se z těchto katastrof již nedokázal úplně vzpamatovat. Další pohromy přišly v letech 1714 a 1739 s novými vlnami morových epidemií. A požár roku 1764 zničil celé město i se zámkem.
Postupný rozmach města přišel až ke konci 18. století s rozvojem průmyslu. V Bruntále především toho textilního. Stavební rozvoj přišel v letech 1918 – 1938 za 1. ČSR. Po Mnichovské dohodě byl Bruntál obsazen Německou armádou, a dokonce město navštívil i Adolf Hitler. Po druhé světové válce došlo o odsunu německého obyvatelstva a bylo dosídleno českým obyvatelstvem. A od roku 1960 je Bruntál centrem stejnojmenného okresu. S tímto rozhodnutím se váže i rozvoj politický, ekonomický, vzdělávací i kulturní.
Zámek a okolní památky
Bruntálský zámek je v současnosti spravován regionálním muzeem, jež v jeho prostorách zároveň i sídlí. V přízemních místnostech a sálech můžete zahlédnout řadu zajímavých výstav. Pořádají se tu i koncerty. Se zámkem vás seznámí jeden prohlídkový okruh. Zámek je složen z mnoha menších přepychových místností. Některé z nich mají bělostně glazované rokokové kamna, kterých je na zámku celkem čtrnáct. Projdete například Orientální salonek s původními japonskými nebo čínskými předměty. Zelený sál je vybaven čistě v evropském duchu s křehkým nábytkem. Nad tím vším, ze stěn potažených zeleným brokátem shlíží portrét Marie Terezie. Najdeme zde také vybavené ložnice, jídelnu, Holandský salón s obrazy holandských mistrů nebo slohově čistý Rokokový salon. Zámecká knihovna obsahuje více než dvacet tisíc vzácných knih, map a plánů. Pro mě nejzajímavější byla největší místnost Hlavní zámecký sál. Ten dosahuje výšky dvou pater, a právě tady se odehrávaly všechny slavnostní události. Je ozdoben romantickými scénami antických ruin a pastýřských idyl. Prohlídka nemíjí ani nádvoří, ze kterého si můžete prohlédnout onu dominantní věž.
Za zámkem se nachází zámecký park o rozloze 2,5 hektarů ze 16. století. Povšimnout si můžete i zbytků hradeb s dochovanými baštami. Další pozůstatek hradeb se nachází jihovýchodně od zámku. Mezi zástavbou paneláku stojí půlkruhová bašta z 15. století. Na cestě mezi osamocenou baštou a zámkem stojí trojlodní Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Gotické základy pocházejí až ze 13. století. Oltář byl zasvěcený patronce Panně Marii poté, co všechen majetek připadl Řádu německých rytířů. Kostel tedy vytrpěl všechny ničivé události popsané v historii města. Na konci 20. století prošel kostel rekonstrukcí a dnes je zařazen na seznam kulturních památek. Uvnitř se nachází novogotický oltář. Zajímavostí je, že se v oltáři nachází díra přesně v místě kulatého okna za ním – vše tak vytváří zajímavý světelný efekt. Charakteristický je pro tento kostel renesanční štít, který je zdobený psaníčkovým sgrafitem.
Jižně od zmiňovaného kostela se rozprostírá Náměstí Míru. Náměstí je charakteristické pro svůj pravidelný čtvercový tvar pocházející také ze 13. století. Hezkým příkladem slezské renesance je Gabrielův dům ze 16. století s vysokým volutovým štítem. Tato budova pochází z doby největšího rozkvětu pod vládou pánů z Vrbna a nachází se v jednom z rohů náměstí. Dále najdeme na náměstí morový sloup. Ten vznikl na památku morové epidemie, která pustošila tento kraj v roce 1714. Na vrcholu sloupu je sousoší Nejsvětější trojice. Samozřejmě nemohou na náměstí a v jeho okolí chybět obchody, kavárny, restaurace a pivnice.
Kostel stojící na vyhaslé sopce
Když se přijíždí do Bruntálu například po silnici č. 11 z Opavy, tak bystrému pozorovateli nemůže uniknout bílý kostel na kopci za městem. Jedná se o Uhlířský vrch (672 m) s Kostelem Panny Marie Pomocné. Z centra města se stačí přesunout necelé dva kilometry směrem na obec Moravskoslezský Kočov. Dovede vás tam i zelená značka procházející mimo jiné i kolem zámku. Během cesty tam nemůžete minout ještě jednu zajímavost. Tou je Kobylí rybník. Ten byl ve středověku součástí opevnění města. Auto se dá nechat na malém parkovišti na začátku křížové cesty (před vodárnou).
Ke Kostelu Panny Marie Pomocné vás bude doprovázet celkem čtrnáct zastavení vyhotovených místním řezbářem v roce 2001. Podstavce jsou z různých druhů hornin a dřevěné plastiky také. Současně s křížovou cestou vede lipová alej, která byla vysázená v letech 1766 až 1770. Na místě dnešního zděného kostela stála od roku 1653 dřevěná kaple. Byla daleko viditelným symbolem vítězství katolické církve nad protestanty. V letech 1755 – 1765 byl postaven kostel současný. Poutě se zde konaly až do roku 1970. Vedle kostela kdysi stal hostinec. Dnes po něm zbyla jen studna s hloubkou až 40 metrů. Vrchol Uhlířského vrchu je i místem s výhledy na Nízký Jeseník a na opačnou stranu Hrubý Jeseník.
Uhlířský vrch skrývá ještě jednu zajímavost. Kostel s křížovou cestou a lipovou alejí se nacházejí na vyhaslé sopce. Pro svou nesmírnou geologickou hodnotu se stal v roce 1966 chráněným územím. Jedná se o jednu z nejmladších sopek ve střední Evropě. Předmětem ochrany je vrchol vulkánu a řez stěnou sopečného tělesa odkrytý lomovou činností. Uhlířský vrch je názorným příkladem vyhaslé vrstvené sopky, která vznikla před 1,5 milionem let. Sopku charakterizuje střídavé navrstvení hornin a kompaktní lávy. Předpokládá se, že sopka prodělala celkem tři erupce. Exploze vynesly na povrch značné množství sopečného popela. Společně s ním byly vyvržené i další horniny, které po zatuhnutí do kompaktní masy tvoří tzv. tufy. Konečným produktem se stal výlev čediče, který utuhnul v 50 metrů mocnou masu.
A nebyl by to člověk, aby vše nevyužil ve svůj prospěch. Od roku 1946 zde probíhala lomová činnost, která odkryla asi 300 metrů dlouhé defilé, na němž lze dnes studovat základní typy vyvřelin, strukturu vulkanických uloženin a jednotlivé sopečné fáze. I v dřívějších dobách zde probíhala těžba hornin, kterou prováděl Řád německých rytířů. Ovšem největší zásahy proběhly v době bytové výstavby a s ní spojená těžba tufů pro stavební účely. Stavební konstrukce z betonu měly špatnou tepelně – izolační vlastnosti a velkou hmotnost. Oba zmíněné nedostatky lze odstranit použitím pórovitého kameniva – v tomto případě tufů. V letech 1952 až 1963 probíhalo intenzivní odtěžování stěn sopky za pomocí těžkých mechanizmů. Jedním z produktů byly tufobetonové tvárnice. Po naléhání odborníků a veřejnosti byla ukončena těžba a tento přírodní výtvor byl zachráněn.